S nervy nejsou žerty
Tákžé :3 Další kapitola, tak si ji užijte :D Opět nudné, ale přidala se do příběhu nová postava, která bude v budoucnu docela i... užitečná, co se mých plánů týče~

Mittia vtrhla do domu a opřela se o kolena, aby se mohla vydýchat. Těsně za ní se do domu vřítil Seiji a zabouchl za sebou dveře.
"Proboha co jste dělali?" podivila se Aneko, která seděla na sedačce se svým manželem a oba se k sobě tiskli, jako by vedli obvyklý milenecký rozhovor.
Seiji se podíval na Mit a ta jen pokrčila rameny.
"Dala jsem Shitovi přes hubu, proč?" řekla, jako by se nic nestalo.
Itachi se zakuckal a Aneko ho začala plácat po zádech.
"Cože jsi to udělala?" zeptala se překvapeně Aneko stále pomáhajíc Itachimu.
"Dala jsem Shitovi přes hubu… chceš to ještě písemně?"
Itachi to nevydržel a vyprskl smíchy. Aneko se na něj podívala.
"No počkat, to není vtipný. Teď jenom čekat, až nás půjde Neji, nebo Tenten seřvat…" řekla trošku vyčítavě.
Mittia se ušklíbla. "O tom pochybuju, Shito se těžko bude chlubit, že se neubránil holce. A teď kdybyste nás omluvili… stejně jsme vás nejspíš z něčeho… romantického vyrušili," řekla provokativně a začala couvat směrem ke schodům, protože její matka začala hmatat po polštáři a pak ho po ní hodila.
Mittia těsně uhnula a za výbuchu smíchu začala zdrhat po schodech nahoru do svého pokoje. Seiji se ušklíbl a klidným krokem se rozešel po schodech nahoru za ní.
"Ty jsi mu dala pusu, protože ti ho bylo líto?" zeptal se Seiji své sestřenice, jakmile za sebou zabouchl dveře od jejího pokoje.
Mittia zavrtěla hlavou. "Ne! Teda asi… jo," zamumlala.
Seiji se zamračil. "Jak ti mohlo bejt takovýho… ehm… divného chlapce… líto?"
"Prostě mi ho bylo líto, a co? Žárlíš snad?!" zavrčela, protože ji jeho chování provokovalo.
Seiji zatajil dech, překvapilo ho to. Tiše k ní přišel a objal ji. "Promiň," zašeptal jí do ucha. Mittia si povzdychla, ale radši mlčela.
Najednou někdo zaklepal na dveře a oni se od sebe rychle odtrhli a naráz si sedli na postel vedle sebe.
"Dále," zvolala Mittia.
Do dveří nakoukla Aneko.
"Stalo se něco?" zeptala se hned své matky.
Aneko se zakabonila. "Omlouvám se, že ruším, ale jen vám musím připomenout, že za tři dny se koná tady v Konoze každoroční festival… ohňostroj, stánky, soutěže, no Mit ty to znáš. Seiji, Itachi ti najde něco, co mu je už malý, dobře? Na festival se vždycky musí vypadat nějak k světu," řekla a zazubila se.
"Už?" podivila se Mit a pohledem sjela kalendář zavěšený vedle dveří.
"Festival?" podivil se Seiji - nikdy nic takového na cestách se svým otcem nezažil.
"Ano, už je čas…" usmála se Neko sladce. Pak se otočila k Seijimu. "To je na dlouho, Seii, Mittia ti to určitě ráda vysvětlí, jdu udělat něco k obědu," mrkla na oba a zavřela za sebou dveře.
Seiji se ušklíbl. "Takže… Festival?"
Mittia se zazubila. "Každoročně se pořádá Konožský festival, je to jistá oslava… Pořádá se večer, dlouho do noci, je na něm různá zábava a tak. "
Seiji se usmál a položil rusovlásce hlavu do klína. Mit se usmála, rukou mu vjela do vlasů a začala mu je všelijak přehrabovat, tak jak jí to vždycky dělala okaasan když byla menší.
"Nebít té naší příbuzné krve, vyběhl bych s tebou v náručí ven a předevšama bych prohlásil, že tě miluju," řekl Seiji a povzdechl si.
"Co že je z tebe najednou takovej romantik?"
"Heh, tím já jsem byl vždycky, jen ty jsi mě donutila použít mou… svinskou stránku."
Mit dlouhou chvíli mlčela, ale pak se opět ozvala. "Víš, vzbudil si ve mně úctu vůči tobě. Vzhledem ke svému ANBU výcviku jsem naučená v sobě zadržovat emoce a i kdybych chtěla, nedávat je najevo… Ty jsi mě přinutil je ukázat i když jsem nechtěla… máš proto můj respekt, tak si toho važ."
Seiji zvedl hlavu a zadíval se jí chladně do očí. Pak mu však pohled změkl a objevili se malé jiskřičky. "Věř mi, budu," usmál se a letmo ji políbil na rty.
"Proboha co jste dělali?" podivila se Aneko, která seděla na sedačce se svým manželem a oba se k sobě tiskli, jako by vedli obvyklý milenecký rozhovor.
Seiji se podíval na Mit a ta jen pokrčila rameny.
"Dala jsem Shitovi přes hubu, proč?" řekla, jako by se nic nestalo.
Itachi se zakuckal a Aneko ho začala plácat po zádech.
"Cože jsi to udělala?" zeptala se překvapeně Aneko stále pomáhajíc Itachimu.
"Dala jsem Shitovi přes hubu… chceš to ještě písemně?"
Itachi to nevydržel a vyprskl smíchy. Aneko se na něj podívala.
"No počkat, to není vtipný. Teď jenom čekat, až nás půjde Neji, nebo Tenten seřvat…" řekla trošku vyčítavě.
Mittia se ušklíbla. "O tom pochybuju, Shito se těžko bude chlubit, že se neubránil holce. A teď kdybyste nás omluvili… stejně jsme vás nejspíš z něčeho… romantického vyrušili," řekla provokativně a začala couvat směrem ke schodům, protože její matka začala hmatat po polštáři a pak ho po ní hodila.
Mittia těsně uhnula a za výbuchu smíchu začala zdrhat po schodech nahoru do svého pokoje. Seiji se ušklíbl a klidným krokem se rozešel po schodech nahoru za ní.
"Ty jsi mu dala pusu, protože ti ho bylo líto?" zeptal se Seiji své sestřenice, jakmile za sebou zabouchl dveře od jejího pokoje.
Mittia zavrtěla hlavou. "Ne! Teda asi… jo," zamumlala.
Seiji se zamračil. "Jak ti mohlo bejt takovýho… ehm… divného chlapce… líto?"
"Prostě mi ho bylo líto, a co? Žárlíš snad?!" zavrčela, protože ji jeho chování provokovalo.
Seiji zatajil dech, překvapilo ho to. Tiše k ní přišel a objal ji. "Promiň," zašeptal jí do ucha. Mittia si povzdychla, ale radši mlčela.
Najednou někdo zaklepal na dveře a oni se od sebe rychle odtrhli a naráz si sedli na postel vedle sebe.
"Dále," zvolala Mittia.
Do dveří nakoukla Aneko.
"Stalo se něco?" zeptala se hned své matky.
Aneko se zakabonila. "Omlouvám se, že ruším, ale jen vám musím připomenout, že za tři dny se koná tady v Konoze každoroční festival… ohňostroj, stánky, soutěže, no Mit ty to znáš. Seiji, Itachi ti najde něco, co mu je už malý, dobře? Na festival se vždycky musí vypadat nějak k světu," řekla a zazubila se.
"Už?" podivila se Mit a pohledem sjela kalendář zavěšený vedle dveří.
"Festival?" podivil se Seiji - nikdy nic takového na cestách se svým otcem nezažil.
"Ano, už je čas…" usmála se Neko sladce. Pak se otočila k Seijimu. "To je na dlouho, Seii, Mittia ti to určitě ráda vysvětlí, jdu udělat něco k obědu," mrkla na oba a zavřela za sebou dveře.
Seiji se ušklíbl. "Takže… Festival?"
Mittia se zazubila. "Každoročně se pořádá Konožský festival, je to jistá oslava… Pořádá se večer, dlouho do noci, je na něm různá zábava a tak. "
Seiji se usmál a položil rusovlásce hlavu do klína. Mit se usmála, rukou mu vjela do vlasů a začala mu je všelijak přehrabovat, tak jak jí to vždycky dělala okaasan když byla menší.
"Nebít té naší příbuzné krve, vyběhl bych s tebou v náručí ven a předevšama bych prohlásil, že tě miluju," řekl Seiji a povzdechl si.
"Co že je z tebe najednou takovej romantik?"
"Heh, tím já jsem byl vždycky, jen ty jsi mě donutila použít mou… svinskou stránku."
Mit dlouhou chvíli mlčela, ale pak se opět ozvala. "Víš, vzbudil si ve mně úctu vůči tobě. Vzhledem ke svému ANBU výcviku jsem naučená v sobě zadržovat emoce a i kdybych chtěla, nedávat je najevo… Ty jsi mě přinutil je ukázat i když jsem nechtěla… máš proto můj respekt, tak si toho važ."
Seiji zvedl hlavu a zadíval se jí chladně do očí. Pak mu však pohled změkl a objevili se malé jiskřičky. "Věř mi, budu," usmál se a letmo ji políbil na rty.
"Tak co?" zeptal se Itachi své manželky, když si sedala zpět k němu na sedačku.
"Jak jsem očekávala. Seiji nevěděl co Konožský festival je a Mit mě už ani nepřekvapila svou každoroční otázkou ,už?'," umála se Aneko a přitulila se k němu.
"Jsou docela vtipná dvojka," poznamenal Itachi a zacukaly mu koutky. "Jsem hlavně vděčnej za to, že od té doby co tu je, Mit už ani tak nemyslí na ten incident…"
Aneko ztuhla. "Nedávno jsem byla u matky Leiko… Už se z toho docela vzpamatovala… ale přeci jen… ztratit dceru je otřesné…"
"Jak jsem očekávala. Seiji nevěděl co Konožský festival je a Mit mě už ani nepřekvapila svou každoroční otázkou ,už?'," umála se Aneko a přitulila se k němu.
"Jsou docela vtipná dvojka," poznamenal Itachi a zacukaly mu koutky. "Jsem hlavně vděčnej za to, že od té doby co tu je, Mit už ani tak nemyslí na ten incident…"
Aneko ztuhla. "Nedávno jsem byla u matky Leiko… Už se z toho docela vzpamatovala… ale přeci jen… ztratit dceru je otřesné…"
Modrooká blondýna spolu se svým bratrem Deidarou, dále ještě Kisamem, Sasorim a Tobim seděla na pohovce v sídle Akatsuki. Znuděně čekaly na svého vůdce, který jim měl ukázat nějakou holku, která by se prý měla připojit k Akatsuki… slíbil jim, že přijde o půl sedmé, ale už bylo devět a on pořád nikde. Ostatní přeživší členové Akatsuki si zalezli někam dospávat, zatímco ostatní jim slíbili, že je probudí.
Najednou do obýváku vešly tři postavy - zrzavý vůdce Pein, modrovlasý papírový výrobek od Kishimota a hnědovlasá dívka s tmavě fialovýma očima… tedy okem, jelikož pravé oko měla obvázané - nejspíš ten nováček.
"Kde jsou ostatní?" zeptal se hned Pein.
Deidara se znuděně zvedl. "Jdu pro ně," řekl a s hlasitým zívnutím se vydal pro ostatní členy. Za ani ne deset minut byl zpátky. Za ním ospale cupitaly Yumiko s Toshi a Zetsu se slaměným košíkem plným zbytků z Hidana, které našli poměrně nedávno (hledali ho, protože se jim nezdálo, že by mohl při zapečeťování Juunibiho zemřít). Všichni se usadili na sedačky a čekali, co leader řekne.
Pein ukázal na dívku po svém levém boku. "Tohle je Leiko… Kdysi sloužila v Konoze, ale po jisté nehodě musela zmizet… Představte se jí laskavě… já si du dát oraz…" zamumlal a odešel. Konan ho hned následovala, protože celou noc nespala a byla také na rozpadnutí.
"Já jsme Deiana…"
"Deidara…"
"Tobísek!"
"Yumiko, těší mě."
"Toshi *zív*"
"Sasori…"
"Kisame, ó velká rybička!"
"Zetsu… masožravka… Sáhni mi na kytičky a rozluč se s životem!"
"Těší mě," odpověděla lhostejně Leiko a rozhlédla se kolem. "Jste větší banda ubožáků, než jsem očekávala," odfrkla si hned na to.
Yumiko se ušklíbla a podívala se poočku na svou sestru, která vrhala po nováčkovi nenávistné pohledy.
"Co tě přivedlo do Akatsuki, Leiko-sama?" zeptal se Tobi nevinně.
Leiko na něj upřela tvrdý a chladný pohled. "Pomsta..."
"Za co?" zeptal se Sasori jen tak ze zvědavosti - ne ž eby ho to zrovna zajímalo.
Leiko zavřela oči a zhluboka se nadechla. "Za svou smrt…"
Deiana svraštila obočí. "To nechápu…"
"Zabili mě!" naštvala se Leiko.
Deiana vstala a ohmatala Leice obličej. "Z masa a kostí seš… Průhledná nejseš… bolest nejspíš také cejtíš…?" řekla nechápavě a prstem ji bodla do oka.
Leiko s hlasitým "jau!" ho zprudka zavřela a odkopla od sebe Deianu.
"Jop, cejtíš," zamumlala Deina, kterou začal Deidara seškrabovat ze stěny.
"Je to moje jediný oko, tak buď opatrná!" zavrčela na ni naštvaně Leiko.
"A kdo tě vlastně… zabil?" přehlušila náhlé ticho, přerušované jen Deianiným hekáním, když se ji snažil Deidara odškrábnout ze stěny její kosou - Mr Propper nefungoval - , Yumiko.
"Uchiha Mittia…" zavrčela a stiskla při tom nenávistně pěsti.
"Heh? Počkat! Není to dcera Itachiho?" ozval se překvapeně Sasori.
"Jo… je."
"Poradím ti! Nech ji na pokoji! Jen tím všechno zhoršíš! Její rodiče jsou jedni z nejsilnějších ninjů v Konoze a ona sama, co jsem zaslechl, je také dost silná!" ozval se Deidara, který zdrhal před Deianou, která se mu snažila setnou hlavu svojí kosou.
"Nikdy! Já svou pomstu vykonám! Za tu všechnu bolest…" zavrčela Leiko a už dál ty mamlase nechtěla poslouchat, proto se otočila na podpatku a odešla.
"Ta holka je na nejlepší cestě jak se nechat zabít…" zamumlal Zetsu a odešel do kuchyně vyčkávat na jídlo, které se zatím ještě nikdo nechystal chystat.
Najednou do obýváku vešly tři postavy - zrzavý vůdce Pein, modrovlasý papírový výrobek od Kishimota a hnědovlasá dívka s tmavě fialovýma očima… tedy okem, jelikož pravé oko měla obvázané - nejspíš ten nováček.
"Kde jsou ostatní?" zeptal se hned Pein.
Deidara se znuděně zvedl. "Jdu pro ně," řekl a s hlasitým zívnutím se vydal pro ostatní členy. Za ani ne deset minut byl zpátky. Za ním ospale cupitaly Yumiko s Toshi a Zetsu se slaměným košíkem plným zbytků z Hidana, které našli poměrně nedávno (hledali ho, protože se jim nezdálo, že by mohl při zapečeťování Juunibiho zemřít). Všichni se usadili na sedačky a čekali, co leader řekne.
Pein ukázal na dívku po svém levém boku. "Tohle je Leiko… Kdysi sloužila v Konoze, ale po jisté nehodě musela zmizet… Představte se jí laskavě… já si du dát oraz…" zamumlal a odešel. Konan ho hned následovala, protože celou noc nespala a byla také na rozpadnutí.
"Já jsme Deiana…"
"Deidara…"
"Tobísek!"
"Yumiko, těší mě."
"Toshi *zív*"
"Sasori…"
"Kisame, ó velká rybička!"
"Zetsu… masožravka… Sáhni mi na kytičky a rozluč se s životem!"
"Těší mě," odpověděla lhostejně Leiko a rozhlédla se kolem. "Jste větší banda ubožáků, než jsem očekávala," odfrkla si hned na to.
Yumiko se ušklíbla a podívala se poočku na svou sestru, která vrhala po nováčkovi nenávistné pohledy.
"Co tě přivedlo do Akatsuki, Leiko-sama?" zeptal se Tobi nevinně.
Leiko na něj upřela tvrdý a chladný pohled. "Pomsta..."
"Za co?" zeptal se Sasori jen tak ze zvědavosti - ne ž eby ho to zrovna zajímalo.
Leiko zavřela oči a zhluboka se nadechla. "Za svou smrt…"
Deiana svraštila obočí. "To nechápu…"
"Zabili mě!" naštvala se Leiko.
Deiana vstala a ohmatala Leice obličej. "Z masa a kostí seš… Průhledná nejseš… bolest nejspíš také cejtíš…?" řekla nechápavě a prstem ji bodla do oka.
Leiko s hlasitým "jau!" ho zprudka zavřela a odkopla od sebe Deianu.
"Jop, cejtíš," zamumlala Deina, kterou začal Deidara seškrabovat ze stěny.
"Je to moje jediný oko, tak buď opatrná!" zavrčela na ni naštvaně Leiko.
"A kdo tě vlastně… zabil?" přehlušila náhlé ticho, přerušované jen Deianiným hekáním, když se ji snažil Deidara odškrábnout ze stěny její kosou - Mr Propper nefungoval - , Yumiko.
"Uchiha Mittia…" zavrčela a stiskla při tom nenávistně pěsti.
"Heh? Počkat! Není to dcera Itachiho?" ozval se překvapeně Sasori.
"Jo… je."
"Poradím ti! Nech ji na pokoji! Jen tím všechno zhoršíš! Její rodiče jsou jedni z nejsilnějších ninjů v Konoze a ona sama, co jsem zaslechl, je také dost silná!" ozval se Deidara, který zdrhal před Deianou, která se mu snažila setnou hlavu svojí kosou.
"Nikdy! Já svou pomstu vykonám! Za tu všechnu bolest…" zavrčela Leiko a už dál ty mamlase nechtěla poslouchat, proto se otočila na podpatku a odešla.
"Ta holka je na nejlepší cestě jak se nechat zabít…" zamumlal Zetsu a odešel do kuchyně vyčkávat na jídlo, které se zatím ještě nikdo nechystal chystat.






