close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
RedRose2 právě v prodeji!
*
Následující povídka: Pain of RedRose (od ??. ??. 2013)
*
Nový vzhled stáhnutý z animeandmusic.blog.cz!

RedRose2 - 3. kapitola

29. října 2012 v 17:14 | Atarashii |  RedRose 2

Nenávist?(!) Láska!(?)

Olé! :D Další kapitola! Je to hrozně vadný, ale mějte trocha slitování - psala jsem to před rokem, omg! :D Tak si ji z plna hrdla užijte! :D



"Vstávat," zašeptal Seijimu jemný hlásek do ucha, který ho budil už poslední týden.
Seiji neměl ani páru, kdo to může být, byť ho ten hlas budil každý den, ale… ten hlas mu přišel tak krásný že… "Nech mě ještě chvilku spát mamko," řekl a přetočil se.
najednou otevřel oči, protože zaslechl zvonivý smích. Zvedl se a zjistil, že stále leží v ANBU cele a vedle něj se na zemi válí smíchy jeho rudovlasá sestřenice.
"Ha-ha-ha… moc vtipný," zavrčel naštvaně.
Mittia se zvedla a prohrábla si vlasy. Seijiho tím omylem okouzlila. Tak nějak ho to donutilo se na ni zvláštně dívat.
"Co je?" zeptala se zmateně.
"N-nic," zakoktal Seiji a radši odvrátil pohled.
Mittia pokrčila rameny. "No to je jedno… Donesla jsem ti snídani," řekla a odešla.
Seiji se podíval na tác s jídlem, který měl položený vedle postele. Byl na něm chleba namazaný máslem a sklenice vody.
Okamžitě se pustil do jídla a za pár sekund se po chlebu a vodě jen zaprášilo. Pak si lehl zpátky na postel a jen čekal, kdy zase přijde ta jediná, která se mu věnuje a trávila s ním poslední týden většinu času…
Pěknou chvíli nepřicházela, ale nakonec přišla, aby přinesla oběd.
"Ahoj," pozdravil ji Seiji.
"Ahoj," pozdravila ho s úsměvem Mittia a došla k němu s tácem jídla, který položila vedle něj.
"Co krk? Léčí se?" zeptala se, když si sedla k němu na matraci, jako to dělávala obvykle.
Seiji si promnul místo, které ho poslední týden stále štípalo. "Mno… je to lepší…"
Mittia se usmála ještě víc. "Super!" řekla.
Seijimu zacukaly koutky, což se u něj rovnalo krásnému úsměvu. "Mit? Můžu s tebou mluvit?"
"Hm?"
"Zamkla bys před tim… prosim?" poprosil ji.
Mittia nadzvedla obočí, ale zvedla se a odešla zamknout. Když se vracela zpátky, Seiji jí schválně nastavil nohu, takže o ni zakopla a svalila se na matraci, přímo na svého bratrance. Mittia chvilku oddechovala na něčem teplém a příjemném… pak jí došlo, že je to hruď jejího vlastního bratrance. Okamžitě se opřela rukama o matraci a trošku se nadzvedla, ale stále měla hlavu kousíček od té jeho.
"Promiň," omluvila se a už se chtěla zvedat, ale on ji zastavil.
Přitáhl si ji k sobě a něžně ji políbil. Dlouhou chvíli se takhle líbali, ale Mittia se od něj radši odtrhla.
"Co to děláš, baka?!" vyjekla naštvaně.
Seiji se začervenal. "Promiň… nechal jsem se trochu unést…"
"Trochu?!" vyjekla Mit. Pak se naštvaně zvedla a odešla pryč.
"Ouč… tak tohle jsem trochu zvoral," zamumlal si pro sebe.

"Mittie?" oslovil Hokage-sama svou neteř, když (den na to) vešla na jeho příkaz k němu do kanceláře.
"Ano, Hokage-sama?"
"Ten hoch, Seiji… Je nevinný, nechápe žádný z našich sporů, proto si nezaslouží být vězněn. Mám pro něj nábídku... Buď to se stane jedním z našich ninjů, nebo zůstane ve věznici… Ať si vybere," řekl a pokynul jí, aby odešla.
Mittia se uklonila a odběhla pryč. Namířila si to přímo do věznice… Nechtěla Seijiho vidět, rozhodně ne po tom, co ji políbil… Nějak se ho… bála.
Když byla před dveřmi do jeho cely, váhala. Samozřejmě mohla tam poslat nějakého ANBU, aby mu to vyřídil místo ní, ale to by ji pak mohli považovat za strašpytla…
Ne, tohle ne! Zařvala na sebe naštvaně v duchu, nadechla se a odhodlaně vešla do cely.
Seiji seděl na matraci a upřeně se koukal na něco na zemi.Vypadal jakoby bez ducha, ale jakmile vešla Mit do cely, zvedl hlavu a podíval se jí do očí. Jeho výraz byl tak nějak chladný - obvyklý. Mittiin výraz byl také chladný, takže není divu…
Mit se ani neobtěžovala dojít k němu, prostě se jen nadechla a dala mu na výběr - buď bude ninja Skryté Listové vesnice, nebo zůstane vězněn a budou s ním zacházet stejně jako se Sasukem - brutálně.
Seiji se dlouho rozmýšlel. "Ne," řekl rozhodně a odvrátil od Mittie tvář.
Mit to trklo… Čekala… ne, doufala, že se stane ninjou…
Počkat… co to se mnou je?! Mně snad záleží na jeho osudu?! Vyjekla na sebe.
Nakonec to nevydržela, došla k Seijimu a sedla si na matraci vedle něj.
"Seiji… Včera… včera jsi to trošku přehnal, když si mě… no víš co… ale věř nebo ne, utvořila jsem si, za ten týden co tu jsi, k tobě silné přátelské pouto a vadilo by mi, kdyby s tebou tak hnusně zacházeli… Zvlášť, když bych musela být jeden z těch, co by to měli na svědomí…
Prosím! Moc tě prosím, přijmi tu nabídku… staň se ninjou…" řekla prosebně a dokonce si i před něj klekla, což na Seijiho udělalo dojem…
Jenže on po ní něco chtěl a tohle byla skvělá příležitost… "Polib mě," řekl.
"Co?" zamračila se.
"Říkám polib mě… potřebuju nějaký důvod, abych se stal vaším ninjou… a jen kvůli jedné kamarádce se mi fakt nechce…" řekl jí.
Mit se naštvaně zvedla. "Jak kamarádce? Snad kvůli sestřenici, které na tobě záleží! A co tvůj strýc, teta? Nenuť mě se tu s tebou muckat, když jsme skoro sourozenci!"
Seiji ji chytl za ruku a stáhl ji zpátky na zem. "Já tě ale do ničeho nenutím… Miluješ mě, je ti to vidět na očích…"
Mittii ztvrdly oči. "To není pravda! Jsi stejnej jako tvůj otec! Namyšlenej kretén!"
Seiji se nehodlal vzdát - chtěl něco a tak to také dostane. "Je to pravda… v hloubi duše to víš… Tak hezky si mě prosila, to by jen sestřenice nedělala… Nebraň se a zjistíš, že mě opravdu miluješ…" řekl a začal přibližovat své rty k těm jejím. "Uvolni se, nebraň se tomu," zašeptal Seiji Mittii, která se bránila co jen mohla, těsně před tím, než se jejich rty spojili v dlouhém polibku. Mit se snažila odtrhnout, kopala mlátila pěstmi, ale Seijiho stisk byl pevný. Když neměla jinou možnost, kousla ho do rtu, což jej donutilo se od ní s bolestným "jauč" odtrhnout.
Rusovláska se okamžitě zvedla a hodlala odkráčet pryč, ale...
"Mit! Neodcházej!" řekl, hbitě se postavil a chytl ji za ruku.
"Nech mě!" vyjekla dívka a snažila se ho setřást.
"Nepustím tě, dokud mi nepřestaneš lhát!" zavrčel Seiji a stiskl její ruku omnoho pevněji - tak pevně, že jí začala fialovět dlaň.
"Já ti nelžu!" zaječela dívka a upřeně, nasupeně, se mu zahleděla do očí, při čemž zmizel všechen její odpor.
"Lžeš mně... lžeš sama sobě. Zamysli se nad tím," zašeptal Seiji, také upírajíc své oči do těch jejích.
"Umři, Uchiho," zavrčela Mit nenávistně a opět začala klást odpor.
"Ty jsi teda případ," protočil Seiji oči. Vždycky byl zvyklý, že se mu holky věšely kolem krku - Tahle ale byla jiná. Stále svírajíc jednu její ruku, jí vrazil loktem do klíční kosti a přitlačil ke zdi... Byla proti jeho síle naprosto bezbranná.
"Tak co?" zeptal se Seiji znovu své sestřenice. "Je pravda, že mě miluješ?"
"Hodláš ze mě odpověď dostat tím, že mi umrtvíš ruku?"
"Klidně bych to i obětoval," ušklíbl se Seiji.
"Jsi kretén, víš to?" zavrčela Mit.
"Už jsem to slyšel hodněkrát. Ale neodpověděla jsi mi!"
"Jsi opravdu synem svého otce. A to se mi na tobě líbí. Máš potenciál stát se skvělým ninjou, to jo... a jsi zvyklý dostat to co chceš. To mě na tobě odpuzuje asi nejvíc, ne-li znechucuje. Ale někde uvnitř tebe je dobro, jen je třeba ho probudit... i v tvém otci je, ale hlouběji než je zdrávo. jsi schopen projevit i slabost, zvlášť vůči své matce. Určitě jsi skvělý muž, ale my dva dohromady... to nejde. Jsi můj bratranec a já tvoje sestřenice, takže ne, nemiluju tě... nebo alespoň bych neměla."
"Proč ne? nikdo to nezjistí... nemusí, dokud mu to neřekneme," zašeptal jí Seiji do ucha.
"Je mi z tebe špatně!" zavrčela Mit a snažila se ho od sebe odstrčit, ale Uchihův stisk byl silný.
Seiji se jí zahleděl do očí a přibližoval svou hlavu víc a víc. "Tak mi pomoz! Pomoz mi ve mně najít to dobro..." řekl tiše a jeho spodní ret se při tom lehce otřel o ty její.
Mittia se mu dlouhou chvíli dívala do očí. Polévalo ji vzrušující horko, ale nesměla se mu poddat! Avšak... tohle bylo tak silné, že se nedokázla udržet - hladově se vrhla na jeho teplé rty a on jí vše s radostí oplácel. Spočinuli v láskyplném objetí doprovázeným zuřivými polibky a oba s tím byli vízeméně spokojení... dokud jim nezačal docházet vzduch. Když se odtrhli, Seiji ji pustil.
"Řekni Hokagemu, že přijímám jeho nábídku, stanu se ninjou pod jeho velením," řekl jen, došel k matraci a pohodlně se na ni usadil. Mittia neváhala, okamžitě vyklouzla z cely a zamířila si to do pracovny svého strýce.

"Kde jsi byla, sestřičko?" ozval se ve tmě tajemný mužský hlas.
"Ále… jen jsem se šla projít, bratříčku," odpověděl ironicky zase ženský, ale krvežíznivý hlas.
"A to sis s sebou musela vzít tolik výbušného jílu? To se na procházku moc nehodí, nemyslíš? Je to trošku… nepraktické…"
Ze stínu stromu vyšla ženská postava… Propána-jána (netušim, jak se to píše xD)! Vždyť to je Deidara! Ne… To je jeho ženská ver-! Jeho sestra!
Pravda… Ta ženská postava byla naprosto identická se svým bratříčkem, také měla Akatsuki plášť, na opasku taštičky s jílem, palmičku na hlavě, ale měla ženské rysy a konec blonďaté ofiny, která zakrývala její levé oko, byl fialový, na zádech měla velikánkou černou kosu a na krku jí vysel zvláštní náhrdelník - znak Jashinismu.
"Pročpak by to mělo být nepraktické? Přestaň mě laskavě vyslýchat… Taky se tě neptam, co děláš s Yumiko celou noc, un!" vyjela na něj jeho sestra.
Deidara si odfrkl. "Fajn… tak mi to klidně neřikej! Ale už nikdy ti nebudu shánět oběti pro rituály!"
Deiana (jeho sestra) vyjekla. "To bys mi neudělal!"
"Ale ano, udělal!"
"Grrr!" zavrčela Deiana. "Snažila jsem se pomoct nějakýmu zku*venýmu mladšímu bratrovi bývalého člena Akatsuki, Itachiho, kterej se na Akatsuki vys*al kvůli svý ženský, ale stejně je chytili, takže to bylo na ho*no, un…"
Deidara strnul… Chvilku to vypadalo, že má starost o sestru, ale… "Sakra změň si slovníček, un! Mluvíš jako Hidan a jeho sprostá slovní zásoba mě pěkně štve, hm!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama