close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
RedRose2 právě v prodeji!
*
Následující povídka: Pain of RedRose (od ??. ??. 2013)
*
Nový vzhled stáhnutý z animeandmusic.blog.cz!

RedRose2 - 2. kapitola

17. října 2012 v 14:30 | Atarashii |  RedRose 2

Odkaz

Takže... Další kapitola :) Je trochu slabší a je to vlastně jedna z těch, které se mi jednoduše nepovedli. Je to všechno hrozně narychlo a zmatené, ale je to v příběhu, tak co mam dělat? :D No užijte si ji ;)


Mittia a její tým skákali z větve na větev. Už tomu byly dva dny, co vyrazili a pořád nebylo po dvou Uchihách ani stopy.
"Sharingan!" zašeptala Mittia a její oko se zbarvilo do rudé červeně. Odkaz jejího otce.
Shito se na ni podíval. Neměl rád, když aktivovala svou oční techniku. To on měl být špeh založený na jeho oční technice, neboli Byakugan.
"Klid Shito. Jen jsem Sharinganem viděla dvě silné chakry," snažila se ho povzbudit Mittia.
Shito pokrčil rameny a jen se Byakuganem koukal po okolí.
"Asi jsem je našla… Jo mám je! Tudy!" řekla znenadání Mittia a zahnula prudce doprava. Ostatní ji následovali. Takhle skákali nějakou chvíli, dokud před sebou nespatřili dva muže. Tedy muže a chlapce. Oba měli modročerné zašpičatělé vlasy, katanu a tričko se znakem Uchiha klanu na zádech. Celý tým skočil před ně, takže jim zablokovali cestu.
Mittia napřáhla ruku. "Stůjte!" řekla hlasitě.
Starší Uchiha se ušklíbl. "Oh né! ANBU z Listové! To jsme nečekali, viď Seiji? Jaké to překvapení," řekl ironicky.
Mittia se ušklíbla. "Tupče. Já vím, že tohle je genjutsu," řekla a otočila se. Za nimi stáli oba Uchihové připravení k boji.
"Zajímavá holka. Genjutsu dokáže prokouknout jen někdo, kdo má oční techniku… Tedy Sharingan, Byakugan, Rinnegan, či co jiného… nebo někdo, kdo je na to vycvičen" zamumlal Sasuke.
"Otče… Podívej se na její oči," zašeptal mladší Uchiha.
"Nechci vám ublížit. Ovšem musím vás zajmout a odvést do Konohy," řekla Mittia.
Sasuke se zamračil. "Nechceš nám ublížit? Ale to jaksi nepůjde. Protože buď vy zabijete nás, nebo my vás. Už to tak hold musí bejt, holčičko."
"Já vám neublížím. Jinak bych totiž zneuctila přání svého otce, strýčku," řekla škodolibě Mittia.
Sasuke i jeho syn ztuhli. "Itachiho dcera? To malý rudovlasý uřvaný děcko? Říkal jsem si, že ty červený dlouhý vlasy vypadají jako ty tvé matky…"
"Otče ty ji znáš?" zeptal se nervózně Seiji.
"Jistě ty pako! Je to tvoje sestřenice… I když naposled jsem jí viděl, když ses narodil…"
"Dost klábosení!" ozval se najednou Shito. "Přišli jsme vás zajmout a bez boje se to neobejde."
"My se do boje dáme. Ale to teprve tehdy, až zrušíte to blbý genjutsu, do kterého jste nás dostali," zaškaredil se Seiji.
Mittia se usmála. "Budiž… Když nechcete začít vy, tak to uděláme my," řekla, ale nic se nedělo. Najednou Sasukeho tělem projela katana… Shitova.
"Tati!" vyjekl Seiji a doufal, že to je jen sen. Jeho otce ještě nikdo neporazil.
"Shito!" vyjekla Mittia. Když však spatřila místo zásahu, tak se jen ušklíbla a zastavila se.
"Vy zmetci," zavrčel Seiji a rozběhl se katanou proti Mittii. Ani si nevšiml, že tělo jeho otce se rozteklo do několika hadů. Klon.
Mittia se tomu úderu rychle vyhnula a odskočila na strom. Chvilku pozorovala Seijiho, ale pak najednou… Všechno kolem vybouhlo a všem se zatemnilo před očima.

"Mittie-sama?" ozval se nad Mittií nějaký hlas."Shito?" zašeptala chraplavě.
Někdo ji chytl za ruku a pohladil po tváři. "Jsem tu u tebe. Nikomu z našich se nic nestalo. Dvojčata stále pátrají po Uchihách, ale není po nich ani stopy. Myslím, že ty sis ten výbuch odnesla ze všech nejvíc," zašeptal ten někdo… Tedy Shito.
Mittia pomalounku otevřela oči. Nad ní se skláněl pohledný patnáctiletý kluk s dlouhými hnědými vlasy a bílýma očima. Prostě Shito.
"Co… Co se stalo?" zeptala se Mittia.
"No… My to tak uplně nevíme. Ale našel jsem na místě nepatrné pozůstatky jílu… Pravděpodobně to bude ten blonďák z Akatsuki."
"Akatsuki," vydechla Mittia a pokusila se vstát. Jenže Shito ji zadržel.
"Ne počkej. Měla bys odpočívat. Odnesla sis to docela dost silně," řekl a smutně se jí podíval do očí.
"Co se mi stalo?" vystrašila se Mittia.
"Nic… Teda jen máš otřes mozku," řekl Shito smutně. "Silný otřes mozku…"
Mittia se podivila, ale najednou se jí začala motat hlava. Okamžitě si přiložila volnou ruku na čelo. "Au," šeptla.
"Měla by ses posadit. Ale nesmíš stát, a ani ležet," poradil jí Shito a pomohl jí sednout.
"Díky, Shito," řekla Mittia a podívala se mu do očí. Byl přesná kopie svého otce Nejiho.
Shito ji objal. "Není zač," řekl a zavřel oči.
Mittia věděla, že on ji miluje… Vždycky ji miloval. Ona ho také milovala, ale jakmile přestoupili do ANBU, radši se ho milovat odnaučila… Nechtěla zažít ten hrozný pocit, kdyby ho zabili… Takový ten pocit, když vám zemře milovaná osoba. To je hold risk povolání. Teď jí však přišlo, že by své lásce mohla trošku popustit uzdu, kterou ji málem už uškrtila. Zvedla hlavu a upřeně se zadívala Shitovi do očí. Pak se dotkla svými rty těch jeho. Když se od něj odtrhla, upřeně se zadívala do jeho zmatených, ale potěšených očí.
"Arigatou, Shito-kun," řekla a vzdálila se od něj. Bylo to něco jako pokyn, že ji má nechat o samotě.
Zvedl se tedy a odešel pryč. Cestou se však na Mittii letmo usmál. Mittia se poprvé, od té doby co se probrala, rozhlédla kolem sebe. Byla na nějaké mýtince uprostřed lesa. Teda uprostřed. Kdyby se podívala nalevo, tak by mohla skrze pár stromů spatřit obrovský kráter, který nejspíš způsobil výbuch. Uprostřed kráteru se pohybovaly dvě postavy. Teď se k nim přidala třetí.

"Našli jste je?" zeptala se Mittia opřená o strom, když se vrátili z průzkumu.
"Ne," řeklo zklamaně jedno z dvojčat.
"Jak ti je?" zeptal se jí Shito a usmál se na ni.
"Líp," řekla Mittia a podívala se na oblohu, skrze koruny stromů. Chtěla se vyhnout jeho pohledu. Nechtěla si s ním cokoliv začínat, teď začala toho polibku litovat.
"Tak dobře, že bys mohla uvařit večeři?," zeptalo se dvojče-kluk s andělským úsměvem.
Mittia se usmála. "Jasně," řekla a pustila se do vaření. Dvojče-holka totiž s sebou mělo batoh plný kuchařského náčiní.
"Mňám to je výtečný!" vyjeklo dvojče-kluk, jakmile ochutnal večeři a hned se do toho vrhl.
"Souhlas!" vyjekla jeho sestra a také se začala ládovat.
Shito polknul první sousto a usmál se. "Fakt je to dobrý," řekl.
Mittia se usmála. "To jsem ráda," řekla a sama se pustila do jídla.
"Takže zejtra ráno se vracíme do Konohy?" zeptalo se dvojče-kluk.
"Ano," řekl Shito.
Mittia se zamračila. "Ale ještě jsme nedokončili misi!"
"Mittie… Ty máš otřes mozku a oni zmizeli beze stopy! Hold se musíme vrátit do Konohy, byť jsme neuspěli," řekl přísně Shito.
Mittia se zahleděla do jídla. "Já je najdu," hlesla najednou.
Všichni se na ni překvapeně podívali.
"Co?" vyjeklo dvojče-holka.
"Slyšeli jste… Já je půjdu najít!" řekla hlasitěji Mittia.
"Ne! Nepřipadá v úvahu! Jsi zraněná! Máš otřes mozku! A Velitel řekl, že pokud ty, velitel mise, se vážně zraníš, jsem velitelem já!" namítl přísně Shito.
Mittia se zamračila. "Narážíš tím snad na to, že mám otřes mozku? Myslíš si, že to nemám v hlavě v pořádku?! Velitel si buď klidně, ale já je najdu! Já nehodlám zklamat svého otce, matku, strýce, Sakuru a ostatní, kteří čekají, až je někdo přivede! Pověřili tím nás a já je nehodlám zklamat! Hokage-sama do nás vložil důvěru a já jeho důvěru nezklamu! Já ne! Vy se klidně vraťte se zprávami, že jsme je ztratili, ale já je chci najít… A nikdo mi v tom nezabrání!"
Shito vypadal dost naštvaně a už otevíral pusu, aby něco namítl, ale přerušila ho dvojče-holka.
"Já s tebou půjdu, Mittie senpai!" řekla rozhodně.
Shito a Mittia se na ni překvapeně podívali. "Cože?" vyjekl Shito.
"Chci jít s velitelkou," zopakovala.
"Ehm… Bude to hodně nebezpečné," namítla Mittia.
"Taky proto jsem na tuhle misi chtěla. A navíc také nechci zklamat Hokage-sama."
Shito došel k Mittii. "Co to děláš?" zašeptal tak, aby to slyšela jen ona.
"Už jsem ti to řekla… Mám k tomu osobní důvody," odvětila Mittia.
"Mit… prosím nech toho. Mám o tebe strach."
"Shito… snaž se to pochopit. Já vím, že ani tvůj otec a ani tvá matka si k mému strýci neudělali nějaké pouto… Ale moji rodiče ano. A můj strejda Naruto taky… Prosím!"
Shito Mittii objal. "Dobře… Ale půjdu s váma," svolil.
Mittia se rychle vymanila z jeho objetí. "Fajn… Ty," ukázala na dvojče-kluka, "ty se vrátíš do Konohy se zprávou, že jsme je ztratili, ale jdeme je dál hledat. Vy ostatní si sbalte věci a vyrážíme," řekla a sama si šla sbalit.
Shito tam zůstal stát a chvilku se na Mittii díval. Byl trochu zklamaný, ale pak si šel také zabalit.

"Máme vás," šeptla Mittia do ucha svému bratranci Seijimu.
"Nemáte," zašeptal jí zase někdo do ucha - její strýc. Jenže pak bolestně hekl, protože ho probodla Shitova katana.
Mittia zase dala Seijimu ránu do spánku, takže se skácel v mdlobách na zem.
"Ale máme…"
"Bylo to jednodušší, než jsem si myslela," řeklo dvojče-holka, které se vynořilo zpod křoví, kde provádělo svoje mlžné jutsu - vše bylo zahaleno ve speciální uspávací mlze, ve které se nedaly vytvářet genjutsu.
"Nečekali, že umíme i tohle," řekla Mittia a dala si bratrancovu ruku kolem krku, aby ho mohla nést.
Shito dělal to samé, ale se Sasukem.
"Konečně je máme… Musíme se co nejrychleji dostat do Konohy - dřív, než se probudí…" řekl Shito a rozběhl se pryč.
Mittia kývla a také se rozběhla pryč.
Dvojče-holka se protáhlo a potom také zmizelo.

"Cože?!" vyjekl nadšeně i překvapeně zároveň Hokage - Naruto.
"Přesně tak, strýčku… Zajali jsme se," řekla Mittia a pokynula Shitovi, aby obě bezvědomá těla přinesl.
Naruto se vrhl k tělu svého přítele. "Sasuke," zamumlal a hněvivě zatnul pěsti.
"Dejte je do ANBU věznice! Hned!" přikázal jim až moc hlasitě, ale všichni tři tak udělali - dovedli je do věznice, kde se před šestnácti lety zamilovala Mittiina matka Aneko do jejího otce Itachiho…
Seiji se probral v pancéřované cele… Jeho otec mu o ní vyprávěl… Naprosto nezničitelná pevnost, která náležela ANBU… vězení…
Najednou cvakl zámek. Seiji vstal, otočil se ke dveřím a čekal, kdo se v nich objeví… Byla to jeho sestřenice…
"Co tu chceš?!" sykl na ni nepěkně.
"Chci si promluvit," řekla lhostejně a došla k němu. Jediným úderem ho srazila na zem a sedla si vedle něj.
Seiji zahekal a upřel na ni svůj nenávistný chladný pohled, který tak dokonale okoukal od svého otce.
"Co chceš slyšet… sestřenko?" zeptal se nepříjemným hlasem.
"Promiň… tohle jsem nechtěla… jediné co jsem chtěla, bylo přivést Sasukeho, ne tebe…" zamumlala.
Seiji se ušklíbl. "To mě nezajímá! Stejně bych zničil Konohu, abych získal svého otce zpět!"
Mittia se zamračila… omluvila se a tak to nechtěla dál probírat. "Prostě jsem sem přišla, abych se dozvěděla něco o tvém životě… O Sasukem toho víme až moc, ale o tobě nic… jsi pro nás záhada… Jediné co víme, že jsi se před patnácti lety narodil Karin a Sasukemu z týmu Taka… ale pak jste zmizeli."
"Pche! A proč bych vám měl něco řikat?!"
"Protože tě o to jako tvoje sestřenice prosím?"
Seiji se zamračil… Ta holka vážně věděla jak na něj.
"Tak najednou sestřenice, jo?"
Mittia pokrčila rameny. "Ať chceš nebo ne, vždycky jsem byla tvoje sestřenice…"
"Hmm… Tak fajn…"
"Narodil jsem se v Konoze… Moje matka… nikdy jsem o ní nic neslyšel. Otec mi nejednou řekl, že jsem se narodil nešťastnou náhodou… Že prý on nikdy nic s mou matkou neměl… přesto jsem jeho syn… divné… No to je jedno… Jakmile jsem se narodil, otec si mě odnesl a spolu jsme cestovali po celém světě… Když jsme však jednou šli Zemí Ohně, narazili jsme na moji blbou sestřenku a její přátelé z ANBU a ti nás zajali… řekl jsem ti vše!" poslední slova na ni nepěkně vyprskl.
Mittia kývla. "Chápu… Tvá matka je tady v Konoze… Řekni si, kdybys ji chtěl někdy vidět… Akorát… zbláznila se z toho, že si tě tvůj otec vzal… je z ní blázen…"
Seiji vykulil oči. "Můžu ji vidět?"
"Můžeš…" řekla a odešla.
Když se vrátila, vedla s sebou červenovlasou ženu… Žena byla malá a štíhlá a měla brejle. Byla navlečená do bílé spací košile a v ruce měla jakési klubíčko, se kterým si hrála.
"To je ona…" řekl Mittia a nechala ty dva o samotě.
"Mami?" špitl Seiji směrem k té ženě.
Karin zvedla hlavu od klubíčka a rozzářili se jí oči. "Chlapče? Kdopak jsi? Tak strašně mi někoho připomínáš…" řekla zvláštním hlasem, jako by byla duchem mimo.
"Mami…"
Karin se usmála. "Tak mi říkají všichni… mami… hezké, co? Kéž jí bych mohla mít dítě…"
"Ale já jsem tvoje sítě…"
"Ale kdeže… to zemřelo spolu i s mou láskou… A od té doby stále slyším jeho dětský pláč v hlavě… čerstvě po tom, co se narodil…"
Seiji měl co dělat, aby se nerozbrečel.
"Nejsem mrtvý… Jsem tady… u tebe…"
"To mi říkají všichni… ale já to vím! Cítím, že je mrtvý!" vyjela na něj Karin a přitiskla ho na zeď. Svými hubenými prsty chytla jeho krk a začala ho škrtit.
Seiji se ji od sebe snažil odstrčit, ale nedařilo se mu to.
"Pomoc!" zasýpal.
Do místnosti vtrhla Mittia a odtrhla Karin od Seijiho.
"Karin! Proč musíte každého na potkání škrtit?!" pokárala červenovlasou ženu.
"Co to s ní je?" zeptal se Mit Seiji, ale ta ho ignorovala.
Chytla jeho matku za ramena a odvedla ji pryč.
Když se vrátila do jeho cely, Seiji ležel na nepříjemné matraci a hlavu si opíral o ruku. Mittia došla k jeho posteli a sedla si vedle něj.
"Jsi z pořádku?" zeptala se ho, aniž by se na něj podívala.
Seiji mlčky kývl.
"Nevypadáš tak," řekla a konečně se na něj podívala. Vykulila oči, protože spatřila spáleniny na Seijiho krku… Nikdy neviděla, že by měl někdo spálený krk… ledaže by měla Karin ruce od jedu…
"Co se ti stalo?" vyjekla a sklonila se nad něj. Začala ohmatávat jeho krk.
"Jauč! To bolí sakra!" zaječel a mrskl ji po ruce.
Mittia se chytla za tu ruku, protože ji bolela. "Hej! Snažim se ti pomoct, tak projev trochu milejší chování!" vyjekla.
"Co tam mam?" ignoroval její poznámku Seiji.
"Tvá matka měla nejspíš ruce od jedu a když tě škrtila, přenesla ho na tebe… Musím tě vyléčit," řekla a vytáhla ze zadního pouzdra na opasku obvazy, dezinfekce, jemné kapesníčku a nějaké mastičky.
Vzala Seijiho ruku do dlaní a nastavila jeho hlavu tak, aby mohla léčit jeho krk. Vzala si kapesníček a polila ho dezinfekcí. Pak kapesníčkem začala rány přetírat.
Seiji sykl. "To bolí!"
"Jsi snad chlap, ne?!" zavrčela Mittia a když konečně potírání dokonala, zmačkala kapesníček a položila ho vedle postele. Vzala mastičku a namazala ji na Seijiho krk. Ten pak celkově obvázala. Jakmile bylo dokonáno, uklidila zase své nástroje první pomoci do pouzdra na opasku.
Vzala kapesníček a vstala se záměrem odejít, ale Seiji ji zastavil.
"Arigatou, itoko-chan," poděkoval jí.
Mittia se snažila udržet si poker face, ale trošku jí zaškubaly koutky. Pak si povzdychla a odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shi O_o Shi O_o | Web | 27. října 2012 v 17:40 | Reagovat

Ahoj, nechceš abych ti udělala Naruto RPC? Mám nový blog a než se rozjíždí tak se nudím, Kdyby kdokoliv chtěl tak s radosti příjmu objednávky. Kdybyste chtěli viděť jak moje tvorby rpc vypadají tak tam máte rubriku boys/girls :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama