Rodinka jak se patří

"Nazdar!" zaječela patnáctiletá Mittia po celém domě.
Mashiro (dvanáctiletý syn Aneko a Itachiho; nejmladší Uchiha) přiběhl do předsíně.
"Mittie! Prosím, prosím! Naučíš mě nějaké to tvoje super-ultra-mega ninjutsu?! Slíbilas to!" začal a nedočkavě poskakoval kolem ní.
Mittie se na něj chvilku lhostejně dívala. Pak udělala posunek, aby k ní přišel. Mashiro se k ní rozešel. Jakmile byl na dosah Mittiiny ruky, dotkla se dvěma prsty, docela silně, jeho čela.
"Promiň Mashiro. Nemám čas, někdy příště," řekla a odešla.
Mashiro se za ní chvíli naštvaně díval. Pak utekl trucovat do svého pokoje. Mittia zalezla rovnou do kuchyně, sedla si ke stolu a zvědavě se zadívala na svou matku, která vařila pro svou večeři oběd.
"Jak se dneska dařilo? Přišla jsi nějak brzo…" ozvala se po dlouhém tichu Aneko.
Mittia pokrčila rameny. "Dnes se nic moc nedělo... Ale za tři dny mám jít na nějakou důležitou a dlouhou misi s dvěma nováčkama a Shitem… Nejiho synem."
Aneko nadzvedla obočí. "To se mi TenTen s Nejim nepochlubili, že se Shito dostal do ANBU…"
Mittii zacukalo obočí. "On-tam-je-už-tři-roky-jako-já," zavrčela.
Aneko se začervenala. "No jo no," řekla nervózně a poškrábala se na hlavě.
"Nazdar holky," ozvalo se za nimi. Itachi vešel do kuchyně, došel k Aneko a políbil ji.
"Ehm…" zakašlala Mittia, která na sebe chtěla upozornit.
Itachi se k ní otočil. "Ahoj Mittie. Jak to šlo dneska v ANBU?" zeptal se a šel si sednout vedle ní.
"Hmmm… Nuda," odvětila Mittia a začala si hrát s prostíráním.
Itachi obrátil oči v sloup. "To jsem se toho teda dozvěděl…"
Aneko se usmála a dala před oba jídlo. "No tak. Nechte toho vy bručouni," řekla. "Mashiro! Jídlo!" zaječela pak.
Mashiro se přiřítil do jídelny a sedl si ke stolu.
"Itadakimasu!" zaječel a začal se cpát jídlem. Itachi a Mittia udělali to samé. Najednou se Itachi zarazil. "Ty jíst nebudeš?" zeptal se Aneko, která se na ně dívala.
Aneko zavrtěla hlavou. "Nemám zrovna moc hlad," řekla a odešla.
Itachi pokrčil rameny a cpal se dál. Ovšem jakmile dojedl, tak po sobě ani neuklidil a odešel za Aneko.
"Co to s nima je?" zeptal se Mashiro s plnou pusou.
Mittia ho ignorovala a taky odešla pryč. Mashiro se rozhlédl po stole, kde zůstalo všechno špinavé nádobí. "Chjo… Takže to musim uklidit zase já," zavrčel a dal se do umývání nádobí.
Mashiro (dvanáctiletý syn Aneko a Itachiho; nejmladší Uchiha) přiběhl do předsíně.
"Mittie! Prosím, prosím! Naučíš mě nějaké to tvoje super-ultra-mega ninjutsu?! Slíbilas to!" začal a nedočkavě poskakoval kolem ní.
Mittie se na něj chvilku lhostejně dívala. Pak udělala posunek, aby k ní přišel. Mashiro se k ní rozešel. Jakmile byl na dosah Mittiiny ruky, dotkla se dvěma prsty, docela silně, jeho čela.
"Promiň Mashiro. Nemám čas, někdy příště," řekla a odešla.
Mashiro se za ní chvíli naštvaně díval. Pak utekl trucovat do svého pokoje. Mittia zalezla rovnou do kuchyně, sedla si ke stolu a zvědavě se zadívala na svou matku, která vařila pro svou večeři oběd.
"Jak se dneska dařilo? Přišla jsi nějak brzo…" ozvala se po dlouhém tichu Aneko.
Mittia pokrčila rameny. "Dnes se nic moc nedělo... Ale za tři dny mám jít na nějakou důležitou a dlouhou misi s dvěma nováčkama a Shitem… Nejiho synem."
Aneko nadzvedla obočí. "To se mi TenTen s Nejim nepochlubili, že se Shito dostal do ANBU…"
Mittii zacukalo obočí. "On-tam-je-už-tři-roky-jako-já," zavrčela.
Aneko se začervenala. "No jo no," řekla nervózně a poškrábala se na hlavě.
"Nazdar holky," ozvalo se za nimi. Itachi vešel do kuchyně, došel k Aneko a políbil ji.
"Ehm…" zakašlala Mittia, která na sebe chtěla upozornit.
Itachi se k ní otočil. "Ahoj Mittie. Jak to šlo dneska v ANBU?" zeptal se a šel si sednout vedle ní.
"Hmmm… Nuda," odvětila Mittia a začala si hrát s prostíráním.
Itachi obrátil oči v sloup. "To jsem se toho teda dozvěděl…"
Aneko se usmála a dala před oba jídlo. "No tak. Nechte toho vy bručouni," řekla. "Mashiro! Jídlo!" zaječela pak.
Mashiro se přiřítil do jídelny a sedl si ke stolu.
"Itadakimasu!" zaječel a začal se cpát jídlem. Itachi a Mittia udělali to samé. Najednou se Itachi zarazil. "Ty jíst nebudeš?" zeptal se Aneko, která se na ně dívala.
Aneko zavrtěla hlavou. "Nemám zrovna moc hlad," řekla a odešla.
Itachi pokrčil rameny a cpal se dál. Ovšem jakmile dojedl, tak po sobě ani neuklidil a odešel za Aneko.
"Co to s nima je?" zeptal se Mashiro s plnou pusou.
Mittia ho ignorovala a taky odešla pryč. Mashiro se rozhlédl po stole, kde zůstalo všechno špinavé nádobí. "Chjo… Takže to musim uklidit zase já," zavrčel a dal se do umývání nádobí.
Mittia seděla na vzorně ustlané posteli ve svém pokoji. Celý pokoj byl vzorně uklizený. Naprostý protiklad od pokoje jejího bratra. Okno naproti posteli bylo otevřené. Najednou jím něco proskočilo. Mittia se lhostejně na tu věc podívala. Věděla, kdo to je. Před ní stanul velitel ANBU.
"Zdravím, Mittie," pozdravil ji muž v masce a bílém plášti.
Mittia kývla na pozdrav. "Stalo se něco? Myslela jsem, že na misi jdu až popozítří…"
Velitel přikývl. "Vzpomínáš si na zadání mise...?"
Mittia přikývla na souhlas.
"Jeden náš špeh spatřil oba cíle poblíž hranicí mezi Zemí Ohně a Zemí Větru. Tvůj tým bude muset vyrazit už dneska," řekl.
Mittia pokrčila rameny. "Dobrá… Ale rodiče asi moc nadšení nebudou."
"S tím počítám. Vysvětlím jim to," řek ANBU.
"Ehm… Stále platí, že pro ostatní, krom zasvěcených, je tato mise zatajená?"
"Ano… Přísně. Sama přeci víš, že tvůj strýc Hokage je posedlý hledáním cíle číslo jedna… A cíl číslo dvě je pro všechny strašnou záhadou… Ale našim ANBU se podařilo sehnat jejich fotografie… Máme přesný popis, abychom si je nespletli."
"Strýc bude zuřit… Je Hokage a jestli zjistí, že jsme tuto misi před ním zatajili… Jen doufám, že kvůli tomu nerozpoutáme hněv Kyuubiho," hlesla Mittie. Pak se zvedla a došla ke skříni. Vytáhla z ní už připravený opasek se zbraněmi, svitky, atd... "Mam už vyrazit?" zeptala se.
Velitel přikývl. "Ano. Ostatní už jsou na cestě k bráně, kde se máte sejít. Ještě to musim jít oznámit tvým rodičům. Nezapomeň však, že jim nesmíš prozradit, cos na misi dělala a kde jsi byla!"
"Spolehněte se, senpai."
ANBU hned na to zmizel. Mittia se začala převlékat do ANBU brnění, vzala si ninjaken, masku a nakonec si připnula opasek. Pak vyskočila z okna a rozběhla se k místu setkání s ostatními. Podle domluvy se měli sejít u prvního dubu hned za branou Konohy, a přesně tam také všichni zamířili.
"Zdravím, Mittie," pozdravil ji muž v masce a bílém plášti.
Mittia kývla na pozdrav. "Stalo se něco? Myslela jsem, že na misi jdu až popozítří…"
Velitel přikývl. "Vzpomínáš si na zadání mise...?"
Mittia přikývla na souhlas.
"Jeden náš špeh spatřil oba cíle poblíž hranicí mezi Zemí Ohně a Zemí Větru. Tvůj tým bude muset vyrazit už dneska," řekl.
Mittia pokrčila rameny. "Dobrá… Ale rodiče asi moc nadšení nebudou."
"S tím počítám. Vysvětlím jim to," řek ANBU.
"Ehm… Stále platí, že pro ostatní, krom zasvěcených, je tato mise zatajená?"
"Ano… Přísně. Sama přeci víš, že tvůj strýc Hokage je posedlý hledáním cíle číslo jedna… A cíl číslo dvě je pro všechny strašnou záhadou… Ale našim ANBU se podařilo sehnat jejich fotografie… Máme přesný popis, abychom si je nespletli."
"Strýc bude zuřit… Je Hokage a jestli zjistí, že jsme tuto misi před ním zatajili… Jen doufám, že kvůli tomu nerozpoutáme hněv Kyuubiho," hlesla Mittie. Pak se zvedla a došla ke skříni. Vytáhla z ní už připravený opasek se zbraněmi, svitky, atd... "Mam už vyrazit?" zeptala se.
Velitel přikývl. "Ano. Ostatní už jsou na cestě k bráně, kde se máte sejít. Ještě to musim jít oznámit tvým rodičům. Nezapomeň však, že jim nesmíš prozradit, cos na misi dělala a kde jsi byla!"
"Spolehněte se, senpai."
ANBU hned na to zmizel. Mittia se začala převlékat do ANBU brnění, vzala si ninjaken, masku a nakonec si připnula opasek. Pak vyskočila z okna a rozběhla se k místu setkání s ostatními. Podle domluvy se měli sejít u prvního dubu hned za branou Konohy, a přesně tam také všichni zamířili.
"Mittia-san," zašeptal mužský hlas na Mittii, která se pomalu, ale neviditelně blížila k dubu za Konohou. Ten hlas patřil Hyuugu Shitovi.
"Shito-san," kývla na pozdrav Mittia a usmála se na něj. Byly to dobří přátelé, už z dob akademie. Popravdě spolu byli v týmu, hned po maturitě (oba odmaturovali v osmi letech. Chuuniny se stali v jedenácti a do ANBU se dostali rok na to).
"Jsme připraveni vyrazit?" zeptala se pak ostatních dvou nováčků (dvojčata -kluk a holka-), kteří měli jít s nimi.
Oba dva kývli a tak se tedy celý tým ANBU vydal na misi.
"Shito-san," kývla na pozdrav Mittia a usmála se na něj. Byly to dobří přátelé, už z dob akademie. Popravdě spolu byli v týmu, hned po maturitě (oba odmaturovali v osmi letech. Chuuniny se stali v jedenácti a do ANBU se dostali rok na to).
"Jsme připraveni vyrazit?" zeptala se pak ostatních dvou nováčků (dvojčata -kluk a holka-), kteří měli jít s nimi.
Oba dva kývli a tak se tedy celý tým ANBU vydal na misi.
"Kam to jdeme, otče? Bloudíme bez cíle po celých zemí pěti velkých národů už od mého narození… Tedy patnáct let, a nikdy si se nechoval tak nervózně… Poznám, když něco není v pořádku. Vlastně jsi nervózní už od té doby, co jsme vstoupili na půdu Země Ohně. Co je s tou zemí tak špatného? Vždyť jsme tu ještě nikdy nebyli… ne?" otázal se patnáctiletý chlapec, který vypadal jako přesná kopie svého otce. Kluk na sobě měl tmavě modré tričko se znakem klanu Uchiha a otec na sobě měl černé triko se stejným znakem. Dále oba měli na zádech katany, měli černo-modré zašpičatělé vlasy a oči černé jako uhel, tedy mladší je měl červené jako krev.
"Seiji. Možná by neuškodilo, kdybys na chvíli ztichnul a aktivoval sharingan… Poblíž mohou být nepřátelé," odvětil jeho otec s kamennou tváří.
Seiji obrátil oči v sloup. Pak zavřel oči, a když je otevřel, tak už je neměl nudně plnočervené… Nýbrž červené, s černými znáčky uvnitř. Sharingan.
"Seiji. Možná by neuškodilo, kdybys na chvíli ztichnul a aktivoval sharingan… Poblíž mohou být nepřátelé," odvětil jeho otec s kamennou tváří.
Seiji obrátil oči v sloup. Pak zavřel oči, a když je otevřel, tak už je neměl nudně plnočervené… Nýbrž červené, s černými znáčky uvnitř. Sharingan.
"Cože?! Jak musela na misi?!" zaječela Aneko naštvaně.
Velitel ANBU pokrčil lhostejně rameny. "Oba jste sanninové, pracujete v ANBU již po dlouhou dobu, tak byste to mohli chápat. Hold žádný člen ANBU prostě nemá moc času na rodinu. To už byste měli vědět…"
Itachi položil Aneko ruku na rameno. "Klid Neko. Po této misi určitě Mittia bude mít nějaký čas volno pro zotavení a vzpamatování se. Určitě ho bude moct konečně strávit s náma," řekl a zazubil se.
Aneko se smutně zahleděla na svého manžela. "Pokud se vrátí…"
"Aneko! Takhle neuvažuj! Jistěže se Mittia vrátí! Je to přece NAŠE dcera!" rozzuřil se mírně Itachi.
Velitel nemohl nic než souhlasit. "Já osobně jsem s Mittiinými výsledky víc než spokojený. Při takovéhle misi se jí nemůže nic stát," řekl povzbudivě.
Aneko se ušklíbla. "Na misi o které, s omluvením, víme houby…"
"No… Oba dva jste také v ANBU, takže určitě chápete, že hold vám vaše děti nemůžou říct informace o tajných misích. Ani vy jste to nikdy nesměli udělat," řekl Velitel a pokradmu se podíval na Itachiho, který byl zjevně myšlenkama jinde.
"No to jo no… Vlastně… nikdy jsem netušila, že by to pro rodiče mohly bejt takový muka… Já jsem sice byla v pěstounský péči, dokud jsem se nedozvěděla, že Naruto je můj bráška… Ale pravda, že jsem jim nevěřila ty jejich utrápený výrazy, když jsem jim neřekla informace o tajných misích… Vždycky jsem myslela, že se to ze mě jen snaží dostat psíma očima…" zamumlala Aneko.
ANBU přikývl. "Tak vidíte. Zkuste tedy prosím respektovat soukromí ANBU. Už jako dlouholetí a nejzkušenější členi… Itachi-sama… Aneko-sama."
Oba přikývli. "Asi máte pravdu," uznala nakonec Aneko a dál už toto téma nechtěla rozvádět. Velitel se tedy otočil a zmizel.
Velitel ANBU pokrčil lhostejně rameny. "Oba jste sanninové, pracujete v ANBU již po dlouhou dobu, tak byste to mohli chápat. Hold žádný člen ANBU prostě nemá moc času na rodinu. To už byste měli vědět…"
Itachi položil Aneko ruku na rameno. "Klid Neko. Po této misi určitě Mittia bude mít nějaký čas volno pro zotavení a vzpamatování se. Určitě ho bude moct konečně strávit s náma," řekl a zazubil se.
Aneko se smutně zahleděla na svého manžela. "Pokud se vrátí…"
"Aneko! Takhle neuvažuj! Jistěže se Mittia vrátí! Je to přece NAŠE dcera!" rozzuřil se mírně Itachi.
Velitel nemohl nic než souhlasit. "Já osobně jsem s Mittiinými výsledky víc než spokojený. Při takovéhle misi se jí nemůže nic stát," řekl povzbudivě.
Aneko se ušklíbla. "Na misi o které, s omluvením, víme houby…"
"No… Oba dva jste také v ANBU, takže určitě chápete, že hold vám vaše děti nemůžou říct informace o tajných misích. Ani vy jste to nikdy nesměli udělat," řekl Velitel a pokradmu se podíval na Itachiho, který byl zjevně myšlenkama jinde.
"No to jo no… Vlastně… nikdy jsem netušila, že by to pro rodiče mohly bejt takový muka… Já jsem sice byla v pěstounský péči, dokud jsem se nedozvěděla, že Naruto je můj bráška… Ale pravda, že jsem jim nevěřila ty jejich utrápený výrazy, když jsem jim neřekla informace o tajných misích… Vždycky jsem myslela, že se to ze mě jen snaží dostat psíma očima…" zamumlala Aneko.
ANBU přikývl. "Tak vidíte. Zkuste tedy prosím respektovat soukromí ANBU. Už jako dlouholetí a nejzkušenější členi… Itachi-sama… Aneko-sama."
Oba přikývli. "Asi máte pravdu," uznala nakonec Aneko a dál už toto téma nechtěla rozvádět. Velitel se tedy otočil a zmizel.







naprosto dokonalá kapitola :-)