close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
RedRose2 právě v prodeji!
*
Následující povídka: Pain of RedRose (od ??. ??. 2013)
*
Nový vzhled stáhnutý z animeandmusic.blog.cz!

RedRose 15. kapitola

10. června 2012 v 17:18 | Atarashii |  RedRose

Sestra

No comment :D Nadpis odpovídá za vše ;) Tak si to užijte xD


Yumiko seděla na stromě v Zetsuově zahrádce za sídlem. Rostla tam jedna dost velká Sakura a Yumiko si v poslední době zvykla sedávat na jejích větvích.
"Ahoj Yumiko," ozval se pod ní dívčí hlas.
Yumiko se podivila. Konanin hlas to nebyl a jiná holka v Akatsuki nebyla, takže… Podívala se dolů a spatřila pod sebou mladou dívku s modrými dlouhými vlasy v culíku a černou bavlněnou čelenkou se vlasech. Na sobě měla bílé tričko s krátkým rukávem, které nepokrývalo její ramena (bylo jakoby "posunuté" a černé přiléhavé kraťasy, spolu s černými sandály. Yumiko neměla ani páru, kdo to je a jaktože ji zná. Pak se jí ale podívala do tváře a zalapala po dechu.
Její oči, pomyslela si vyděšeně. Kdysi neměla jen jednoho sourozence. Měla dva. O tři roky staršího bratra a dvojče (byly dvouvaječná dvojčata, takže vypadaly jinak). Jenže její sestru unesli nějací ninjové a už nikdy ji nikdo nespatřil… Mysleli si, že je mrtvá. Její dvojče mělo stejné oči, jako měla tato dívka-> šedo-modro-hnědé.
"Toshi," vydala ze sebe Yumiko.
"Jsem ráda, že mě poznáváš sestřičko," řekla Toshi a ušklíbla se.
Yumiko seskočila ze stromu a stanula před ní. "J-jak bych na tebe mohla zapomenout?" vyjekla a prudce ji objala.
Toshi to nečekala. "Y-Yumiko," zakoktala.
"Toshi! Musíš mi všechno říct! Co ti provedli ti ninjové, kteří tě unesli?! Co se sakra stalo?!" vyjekla na ni horu otázek Yumiko.
Modrovlasé dívce zacukali koutky. "Yumiko. Tolik toho nevíš."
"Tak mluv!"
"No… Ti ninjové byli ze skryté mlžné. Chtěli mě využít jako návnadu pro naše rodiče. Byli na ně totiž vypsány odměny, v Zemi Vody… A mysleli si, že takhle to bude nejjednodušší. Jenže rodiče jejich výzvy ignorovali a klidně by mě nechali zemřít… Naštěstí mě zachránil nějaký muž… Vypadal divně. Takovej bledej a slizkej… Jako had. No zjevně o plastice neměl ani páru. To je jedno. Řekl, že mám jít s ním, ale já jsem mu utekla. Bylo to teda těžký, ale já nevím… Jaksi jsem to zvládla. Pak už jsem bloudila po Zemi Vody a hledala domov. Nakonec jsem se nějak dokopala do Země Ohně a nakonec do naší rodné vesnice. Tam mi řekli, že někdo zabil naše rodiče a bratra… A když jsem se zeptala na tebe, tak mi řekli, že jsi zmizela a zbyl po tobě jen velikánský kráter a stopy obřích tlap… A nakonec se dozvídám, že jsi u Akatsuki…" dokončila své vypravování Toshi. "Teď je myslím řada na tobě, abys vyprávěla."
Yumiko přikývla. Pak jí začala vypravovat vše od té doby, co narazili na Peina a s matkou vyléčili jeho společníka, až do dnešního dne.
Toshi na ni jen kulila oči. "Ty umíš nějaký ninjutsu? I taijutsu?! A dokonce si se zbavila naší vrozené fobie z krve?!" obdivovala Toshi svou sestru.
Yumiko se začervenala z té chvály. "No eh…"
Toshi se zasmála a cvrnkla Yumiko do čela. "Zbaštilas mi to. Té fobie jsem se zbavila v den, co mě unesli… Ninjutsu jsem kopírovala napotkání a dokonce jsem narazila na nějakýho žabího úchyla, kterej mě naučil ninjutsu, které se hodili k mé podstatě chakry. A taijustu jsem se učila celý svůj život," řekla Toshi a pohodila hlavou.
Yumiko nadzvedla obočí. Pak se usmála. "Takhle se moje sestra nechová," řekla a vyplázla jazyk.
Toshi se zasmála. "I tohle jsi mi zbaštila!"
Yumiko v tom měla guláš. "Moment… Já už tomu nerozumím. Co byla pravda a co lež?"
Toshi se mile usmála. "No… Pravdivý byl ten příběh, jak jsem se sem dostala… Pak byl pravdivý ten příběh, kde jsem se naučila různé techniky, ninjutsu, taijutsu, atd… Ale ten posunek jsme udělala naschvál. Já se takhle vážně nechovám," zazubila se Toshi.
Yumiko si oddychla. Pak chytla svou sestru za ruku. "Pojď! Seznámím tě s ostatníma z Akatsuki," řekla a začala ji táhnout do sídla.
"Eh… Počkej Yumiko! Co když mě zabijou!" zaječela vystrašeně Toshi.
"Neboj se! Jsi moje sestra," zasmála se Yumiko.
Toshi se chtěla dál bránit, ale to už byli v sídle. Yumiko dotáhla Toshi do obýváku, kde byli všichni ostatní z Akatsuki. Všichni se na ně zvědavě podívali.
"Kdo to je?" zeptal se Pein.
"To je moje sestra," zazubila se Yumiko.
Všichni vykulili oči. "Cože?! Sestra? Já myslel… já myslel, že už žádné příbuzné nemáš!" vyjekl Pein.
Toshi se poškrábala na hlavě. "No já… Jsme dvouvaječná dvojčata a… Unesli mě, když jsem byla malá… Vlastně dneska se vidíme poprvé po deseti letech," řekla nervózně.
"Co?" nechápal Pein.
"Vždyť to řekla… Je to moje dlouho ztracené dvojče," řekla Yumiko.
"Ale jak to může být tvé dvojče, když si nejste podobné?" zeptal se Sasori.
"Dvouvaječná dvojčata!" zaječela Yumiko naštvaně. "Vždyť to řikám celou dobu."
Toshi se cítila trapně. Zavřela oči a usmála se, přičemž se červenala.
"Je pravda… že jakási podobnost mezi nima je," ozval se Kakuzu.
No asi hodinu si tam všechno vysvětlovali. Pořád se tam hádali, jestli to jsou dvojčata a nebo ne. Když Deidara zaznamenal, že nemá Yumiko daleko k výbuchu vzteku, tak všechny utišil.
"Fajn, fajn! Hodinu tu probíráme, co jsou to dvouvaječná dvojčata… Jsou to prostě dvojčata, který si nejsou podobný, ale narodili se ve stejný den a mají stejnou krev… Mohla bys nás teď Yumiko představit?" řekl Deidara.
Yumiko si oddychla. "No aspoň někdo rozumnej. No každopádně. Tohle je Toshi… no a tohle jsou… Akatsuki," řekla Yumiko prostě. Pak se nahnula k Toshi. "Nenuť mě opakovat jejich jména. Sama se ti musim přiznat, že je pořád zrovna moc neumim."
Toshi se zahihňala.
Všichni Akatsuki upřeli na Yumiko uražené pohledy, ale pak začali přivítávat Toshi slovy:
"Těší mě Toshi!"
"Moc rád tě poznávám!"
,atd....
"Hm," ozval se Pein. "Teď… Předpokládám, že se budeš chtít přidat k Akatsuki, fajn tady máš plášť, klobouk, Vítej v Akatsuki, bla, bla, bla, no a tak dále, a tak podobně…" řekl a hodil po Toshi plášť s kloboukem.
"Co?" hlesla Toshi nechápavě. Jaksi to nestihla pobrat.
Yumiko byla taky překvapená, ale ostatní se na ně jen culili. "Asi ses právě nechtěně přidala do téhle úchylné organizace."
Toshi se ušklíbla. "Vtipný."
"Já si nedělam legraci. Vypadá to tak," hlesla Yumiko, ale taky se začala culit.
Toshi se cítila dost trapně. "Eh… Díky," podařilo se jí ze sebe dostat a pak se taky uculila.
Pein se jako jediný přestal culit a rozhlédl se kolem sebe. "Fajn, tak se můžeme přestat šklebit a jít něco dělat," řekl, zvedl se a odešel pryč.
Konan se taky zvedla a zmizela za nim. Hidan odešel do svého pokoje, zjevně provádět jeden ze svých úchylných rituálů, Kakuzu zmizel v místnosti s nápisem "Sklad", Kisame zase v místnosti s názvem "Vodní nádrž", Zetsu se přemístil na svou zahrádku, Tobi zmizel v kuchyni a začal sharinganem zkoumat lednici, a Sasori s Deidarou tam zůstali.
Toshi z toho byla pořád zmatená. "Vysvětlí mi někdo stručně, co se to tu právě stalo?" hlesla.
Yumiko se na ni usmála. "Pojď," řekla, vzala ji za ruku a táhla ji do svého pokoje.
Deidara se usmál a Sasori se na něj podíval. "Tys to pochopil?"
"Ne. Jen jsem se debilně culil a stejně jako ostatní dělal, že to dokonale chápu," řekl Deidara.
Sasori přikývl. "Se mnou je to stejný. Ale ta její sestra je hezká, co?"
Deidara se na něj zamračil. "Já mam Yumiko a miluju ji," odsekl a odešel.
Sasori obrátil oči v sloup. "Bez komentáře," řekl a taky odešel. Obývák zůstal prázdný.
Toshi a Yumiko seděli na posteli v Yumičině pokoji a vybavovali se o tom, co dělali za celou tu dobu.
"Yumiko?" ozvala se najednou Toshi.
"Hm?"
"Viděla jsem, jak se koukáš na toho blonďatého kluka… a on na tebe. Mezi váma něco je?"
Yumiko se začervenala. Pak zatřepala hlavou. "No… Jsme v jistém slova smyslu milenci," řekla Yumiko a usmála se.
Toshi vykulila oči. "Páni!" hvízdla.
Yumiko jí zacpala pusu. "Pojď se bavit o něčem jinym,"navrhla.
"Rychlá změna tématu."
"Kuš! Vlastně… Nepřišlo ti, že se na tebe Sasori nějak moc kouká?" zeptala se škádlivě Toshi.
"Eh… To je kterej?" zeptala se. Přišlo jí trapné, že nezná jména svých společníků.
"To je ten s červenýma vlasama. Ten poměrně hezkej," řekla Yumiko.
"Hezkej?" podivila se Toshi.
"Na Deie nemá," zazubila se Yumiko.
Toshi se zahihňala. "No… Vraťme se k původní otázce… Víš. Ani jsem si nevšimla," řekla Toshi a začervenala se.
Pak najednou Toshi něco bliklo v hlavě. "Kde budu spát?" zeptala se.
Yumiko se zamyslela. "No… Taky jsem o tom uvažovala. Vlastně by jsi mohla dočasně dostat Deidarův pokoj, protože stejně se vždycky na noc nastěhuje ke mně," řekla Yumiko a začervenala se.
Toshi se rozesmála. "To zní dost úchylně."
Yumiko obrátila oči v sloup. Najedno někdo zaklepal na dveře.
"Dále!" zvolala Yumiko.
Do jejího pokoje vešel Deidara. Byl celý veselý. "Yumiko! Právě se vyřešilo bydlení!" zvolal nadšeně.
"A jak to vymysleli?" zeptala se Yumiko úsměvavě.
"Budu bydlet u tebe! Jsme totiž jedinej pár -kromě Peina a Konan, ale ti spolu byli už od začátku, takže se ani nezatěžovali se stavěním dvou pokojů- v Akatsuki, takže můžeme bydlet spolu a Toshi půjde do mého starého pokoje!" řekl nadšeně Deidara, přiběhl k Yumiko a políbil ji.
Toshi vyprskla smíchy.
"Co, co?" zeptal se zmateně Deidara.
Yumiko se taky začala smát. "Přesně tak jsme o tom taky přemýšlely," řekla a trochu se zklidnila.
"No nic já půjdu. Nebudu vás otravovat," ozvala se znenadání Toshi a vyšla ven z pokoje.
"Tvůj pokoj je na konci chodby, hned nalevo!" křikl za ní Deidara. "Za chvilku si přijdu pro věci!"
Yumiko se na Deidaru usmála. Pak ho něžně políbila. "Víš… Jsem ráda, že se Toshi dostala do Akatsuki. Takhle spolu můžeme trávit víc času," zašeptala.
Deidara vjel rukou do jejích vlasů. "Já jsem Peinovi řikal, že se ti ten návrh bude líbit," řekl a usmál se.
"Hele co je se Sasorim, že tak moc kouká po Toshi? Nebo se mi to jenom zdálo?" zeptala se znenadání Yumiko.
Deidara se ďábelsky usmál. Tak moc toužil po tom udělat ze svého tajemného partnera zamilovaného slaďouška. "Ale… Řekl mi, že prej je Toshi hezká," řekl a zaškaredil se.
Yumiko se zahihňala. Pak ji Deidara začal líbat po krku. Za ty dva týdny, které uběhly od jejich prvního polibku se hodně sblížili. Yumiko vzrušeně vydechla. Bohužel ten vzdech nestihla zastavit. Deidara se usmál a líbal ji dál. Pak se postupně přemístil k jejím ústům a líbil ji na rty.
"Hej Deidaro! Necháváš moji sousedku čekat!" řekl Sasori přísně, když vtrhl do nyní už jejich pokoje.
Yumiko a Deidara se od sebe odtrhli. "No jo, no jo," zamumlal Deidara a zmizel.
Sasori už byl taky na odchodu, ale Yumiko ho zastavila.
"Hej Sasori?" zeptala se.
"No?"
"Tobě se Toshi líbí?" zeptala se Yumiko zvědavě.
Sasori se na malou chvíli začervenal, ale stihl se rychle ovládnout. Bohužel Yumiko to zaznamenala, takže mu následující větu nevěřila. "Nebuď bláhová!" řekl rychle a chtěl zmizet, ale… "Jaká je Toshina oblíbená barva?" zeptal se s tváří jako rajče.
Yumiko se zasmála. "Bílá a tmavě modrá," řekla s úsměvem na rtech.
Sasori přikývl. "Fajn díky… Jo a: Kdyby něco, tak jsem s tebou o Toshi vůbec nemluvil!"
Yumiko kývla. "Spolehni se!" řekla a Sasori odešel pryč.
"Hm, tak jsem tu!" oznámil Deidara a vešel do svého bývalého pokoje. Toshi tam seděla na parapetu otevřeného okna. Jakmile Deidara vešel, tak z něj seskočila a došla k němu.
"Já se moc omlouvám! Já jsem Sasorimu řikala, ať vám dá čas, že si tady počkám!" začala se rychle omlouvat.
"To je v pořádku. Já myslím, že je od Sasoriho milý, že tě nechce nechat čekat," řekl a usmál se. Pak se vrhl ke své skříni. Sebral všechno svoje prádlo a někam odešel. Pak se vrátil s prázdnýma rukama a zmizel v koupelně. Když z ní vylezl, tak měl v ruce tunu ručníků, kelímek s kartáčkama a pastou, velikánský dřevěný hřeben s tunou gumiček na držátku, no a spoustou dalších věcí. Ještě než odešel, tak se zastavil. "Konan ti sem donese čistý povlečení na postel a čistý ručníky!" řekl a odešel pryč.
Toshi kývla a vrátila se k oknu. Podívala se z něj, zavřela oči a dýchala čerstvý vzduch.
"Ahoj," ozval se za ní hlas.
Rychle se otočila a za sebou spatřila červenovlasého muže. Hned jí docvaklo, že tohle bude Sasori.
"Ahoj," pozdravila ho a usmála se. "Ty jsi Sasori, že?"
Sasori se zarazil. Netušil, že zná jeho jméno. Pak ale zatřepal hlavou a vešel do místnosti. "Konan mě poslala, ať ti donesu povlečení a ručníky," řekl a položil jí na postel hromádku. Už byl na odchodu, ale zarazil se.
"Jo a mam ti od Peina vzkázat, že v týmu budeš se mnou. Můj společník je totiž s tvou sestrou a Tobi, který by ho měl nahradit zastoupil místo v Kisameho týmu za Uchihu Itachiho. Navíc jsem jeden z nejstarších členů, takže to máš dobrý," řekl a odešel pryč.
Toshi se sice v těch jménech nevyznala, ale kývla. Pak se zase otočila směrem k oknu a začala dýchat ten příjemný čistý vzduch.
"Večeře!" zaječela Konan po celém sídle. Všichni hned vylezli z pokojů a pádili do jídelny. Konan dala před všechny talíře s jídlem, ale jeden jí zbyl… Někdo chyběl.
"He? Někdo nemá hlad, či co?" zeptala se Konan.
Všichni se rozhlédli kolem sebe.
"Kde je Toshi?" zeptala se Yumiko.
"No jo… chybí Toshi," zamumlal Pein.
"Já pro ni dojdu," nabídl se Sasori, vstal a odešel.
Sasori vešel do Toshina pokoje a ztuhl. Toshi totiž ležela na posteli a spala. Sasori se usmál a došel k ní. Jemně a tiše, aby ji neprobudil, ji přikryl a pohladil po vlasech. Pak odešel a zavřel za sebou dveře.
"Tak co, kde je?" zeptala se Konan, když spatřila Sasoriho, jak sám vchází do jídelny.
"Spí. Nechtěl jsem ji budit," řekl, sedl si ke svému jídlu a pustil se do něj.
Deidara a Yumiko se po sobě podívali a měli co dělat, aby nevyprskli smíchy. Sasori to zaznamenal a upřel na ně vražedný pohled. Oba se hned uklidnili, ale pořád po sobě pomrkávali.
Když dojedli, tak Konan dala Sasorimu do ruky talíř s jídlem. "Co já s tim?" zeptal se.
Konan se usmála. "Nechci, aby Toshi vyhladověla. Dones jí to laskavě. Bydlíš vedle ní, takže tě těch pár metrů nezabije."
Sasori pokrčil rameny a i s talířem zmizel.
Když se Toshi probrala, tak zjistila, že pokoj vypadá jinak, než když usnula. Okno někdo zavřel, byla přikrytá a na nočním stolku vedle ní stál talíř s jídlem. Jídlo bylo ještě teplé, takže tu někdo musel být před malou chvilkou. Zjistila, že má hlad, takže se do jídla s chutí pustila. Když dojedla, tak vstala z postele a s talířem v ruce sešla dolů do kuchyně. U stolu tam seděli Kakuzu, Kisame, Pein a Sasori, a hráli Člověče nezlob se.
Všichni na ni kývli, ve znamení pozdravu. "Ahoj," odpověděla jim na to Toshi. Pak přišla ke dřezu a začala v něm mýt nádobí.
"Tos tam měla nechat Konan. Ona by to udělala," ozval se Pein, který ji vnímal jen na jedno ucho. "Zatraceně Kakuzu ty hajzle! Víš, jak dlouho mi bude trvat, než znova nasadim?!" zaklel najednou.
Toshi nadzvedla obočí, pak položila talíř na linku a nechala ho sušit. Potom se vrátila nahoru do svého pokoje. Podívala se na hodiny, které tikaly nad dveřmi do koupelny. Byla půlnoc. Překvapilo ji, že někteří byli pořád vzhůru. Chtěla se vrátit do postele, že bude dál spát, jenže unavená vůbec nebyla. Došla tedy k oknu, otevřela ho, zavřela oči a zase začala dýchat čerstvý -noční- vzduch. Stála tam asi tak tři hodiny, když v tom zaslechla nějaké sténání a dost divné zvuky. Došla ke dveřím od svého pokoje, otevřela je a vystrčila hlavou. Zjistila, že tak učinili naprosto všichni, kromě Peina a Konan.
"Co se děje?" zeptala se Toshi Sasoriho, který vykukoval ze dveří vedle ní.
"No… Pravděpodobně si Pein a Konan užívají," řekl a zazubil se.
Toshi hned litovala, že byla zvědavá. "Ježiši marja," zamumlala a zalezla do svého pokoje. Ten čerstvý vzduch ji začínal uspávat. Proto vlezla do postele a usnula.
Někdy asi v pět ráno se probrala. Cítila totiž, že je na ní někdo nalepený. Rozhlédla se kolem sebe a spatřila, že vedle ní leží Hidan.
"Co tu sakra děláš?!" zaječela a dala mu takovou ránu pěstí, že vyletěl z postele a tvrdě narazil do vedlejší stěny (přes tu stěnu byl Sasori, kterého ta rána probrala).
"Jau! Nemusíš bejt hned tak agresivní!" zaklel Hidan.
"Zeptala jsem se, co tu děláš?!" zaječela Toshi a připravovala se k dalšímu úderu.
"Hej klid, klid!" začal jí uklidňovat Hidan. "U mě v pokoji straší, no a k žádnýmu klukovi nejdu, a u Yumiko i Konan je už obsazeno… Tak jsem šel za tebou."
Toshi mu dala další ránu. "Tak se vrať do svého pokoje, protože já tě tu nechci!" řekla naštvaně.
"Ale no tááák! Já se fakt bojim!" udělal na ni Hidan kukuč a rukou jí zajel pod tričko.
"Hej co to sakra děláš?!" vyjekla.
"Nic, co bys nechtěla," řekl a přiblížil se k ní.
"Nech mě bejt!" vykřikla vyděšeně.
"Proč?" nechápal Hidan. Najednou se však skácel k zemi, chytl se za hlavu a začal nadávat. Objevil se tam totiž Sasori a dal mu pěstí do hlavy.
"Tos nikdy neslyšel o tom, že dámy se neobtěžují?!" zeptal se ho naštvaně Sasori a kopl do něj.
Hidan se vrávoravě zvedl. "Když tu o mě nikdo nestojí, tak já jdu," zabručel a odešel pryč.
"Díky," zašeptala Toshi a upravila si tričko, které jí Hidan trošku vyhrnul.
"Jsi v pořádku?" zeptal se jí starostlivě Sasori.
Toshi kývla.
Sasori pokýval hlavou. Pak se podrbal ve vlasech. "Hmmm… Tak já už jdu. Dobrou," řekl, usmál se a odešel.
Toshi si prohrábla vlasy. Po tomhle zážitku už rozhodně usnout nemohla. Došla k oknu a u něj seděla až do osmi do rána.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maki Maki | Web | 10. června 2012 v 17:25 | Reagovat

a jeste...asi otravju :D ...jaky je typ pisma na popiskách ? :P *Gomen*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama