Itachiho návrat
ách :D Další kapitola^^ Ale vás, co jste to už celž přečetli, musím zklamat, protože kapitola o "tom" bude až v 16. :P 15. je o něčem zcela jiném :D Jo a tešte se :D Asi sem dneska vložím už všechny kapitoly RR ;) Na dvojce ještě pracuju, ale tak abyste tu jedničku už měli celou ;)

Aneko seděla na parapetu okna ve své ložnici. Mittia už dávno spala. Od té doby co poprosila Hatsune, aby předala tu fotku Itachimu uběhl už měsíc… A on se pořád nikde neukázal. Aneko už pomalu začala ztrácet naději. Naruto jí naštěstí dělal dost dobrou společnost, ale Itachiho jí prostě nemohl vynahradit.
Najednou zaslechla nějaký šramot ve spodním patře domu. Okamžitě slezla z okna a seběhla dolů. V ruce měla připravenou katanu. Neptala se kdo je tam. Tohle ANBU rozhodně nedělávají. Spíš hledala toho vetřelce svýma vlastníma očima.
"Aneko," zašeptal někdo. Najednou se před ní objevila černá silueta.
Aneko ztuhla. Ten hlas znala. "Itachi!" vyjekla. Upustila katanu a vrhla s k té siluetě. Okamžitě Itachiho objala.
"Aneko… lásko," zašeptal Itachi konejšivě, protože Aneko začala plakat. "Vrátil jsem se."
Aneko se pak narovnala. Setřela si slzy a znenadání dala Itachimu facku. "Co sis o sobě sakra myslel?! Takhle odejít z Konohy! Víš jak to pro mě a Mittii bylo těžké?!" začala na něj ječet.
Itachi se cítil provinile. Pak jí přiložil prsti na ústa. "Pššš… Už ani muk. Já jsem se vrátil… A už nadobro," řekl Itachi a položil dlaň na její tvář.
Aneko se mu podívala do očí. Měl aktivovaný sharingan, nejspíš kvůli cestě. Jeho oči ji vždycky svedly. Pohladila ho po tváři. "Nemůžu uvěřit, že jsi to ty," zašeptala.
Itachi se usmál a prudce ji objal. Pak ji něžně a dlouze políbil. "Už tě nikdy neopustím! Ani tebe, ani naši dcerku!"
Aneko se zase rozplakala. "Čekala jsem na tenhle den tři měsíce… A konečně," zašeptala a prohrábla mu vlasy.
Itachi se usmál. "Kde je naše dcerka?" zeptal se.
Aneko se usmála. Těšila se, až jí Itachi uvidí. "Pojď se mnou," řekla a chytla ho za ruku. Spolu vešli do Mittiina pokojíčku. Itachi přišel až k její postýlce a jemně ji polechtal po tvářičkách. "Je nádherná," zašeptal dojatě. Možná byl Mittii jen jeden měsíc, ale už měla červené vlásky až po uši.
"Oči má možná po mně, ale prý bud emít Sharingan," řekla Aneko, která došla k Itachimu a objala ho.
"Takže bude mít sharingan… Ale je to holčička. Neměla by zdědit tvou oční techniku?"
"Měla… Ale ještě uvidím… Třeba bude mít ještě sestřičku," řekla škádlivě Aneko.
Itachi ji silně stiskl. Zatoužil po ní. Dlouze ji políbil. "Aneko," vydechl. "Já tě tak strašně miluju… A nenávidím se za to, co jsem vám provedl!"
Aneko mu rozpustila vlasy. "Je pozdě večer… Pojď si lehnout," vybídla ho.
Itachi ji vzal do náruče a celou cestu k posteli ji líbal. Když ji položil na postel, tak si chtěl na ni lehnout ale Aneko ho převalila, takže na něm ležela. Něžně ho políbila. "Spát!" řekla a zasmála se.
Itachi ji políbil a potom ji převalil, tak, aby ležela vedle něho. Pak už oba usnuli. Celou noc se drželi za ruku a vypadali opravdu šťastně.
Najednou zaslechla nějaký šramot ve spodním patře domu. Okamžitě slezla z okna a seběhla dolů. V ruce měla připravenou katanu. Neptala se kdo je tam. Tohle ANBU rozhodně nedělávají. Spíš hledala toho vetřelce svýma vlastníma očima.
"Aneko," zašeptal někdo. Najednou se před ní objevila černá silueta.
Aneko ztuhla. Ten hlas znala. "Itachi!" vyjekla. Upustila katanu a vrhla s k té siluetě. Okamžitě Itachiho objala.
"Aneko… lásko," zašeptal Itachi konejšivě, protože Aneko začala plakat. "Vrátil jsem se."
Aneko se pak narovnala. Setřela si slzy a znenadání dala Itachimu facku. "Co sis o sobě sakra myslel?! Takhle odejít z Konohy! Víš jak to pro mě a Mittii bylo těžké?!" začala na něj ječet.
Itachi se cítil provinile. Pak jí přiložil prsti na ústa. "Pššš… Už ani muk. Já jsem se vrátil… A už nadobro," řekl Itachi a položil dlaň na její tvář.
Aneko se mu podívala do očí. Měl aktivovaný sharingan, nejspíš kvůli cestě. Jeho oči ji vždycky svedly. Pohladila ho po tváři. "Nemůžu uvěřit, že jsi to ty," zašeptala.
Itachi se usmál a prudce ji objal. Pak ji něžně a dlouze políbil. "Už tě nikdy neopustím! Ani tebe, ani naši dcerku!"
Aneko se zase rozplakala. "Čekala jsem na tenhle den tři měsíce… A konečně," zašeptala a prohrábla mu vlasy.
Itachi se usmál. "Kde je naše dcerka?" zeptal se.
Aneko se usmála. Těšila se, až jí Itachi uvidí. "Pojď se mnou," řekla a chytla ho za ruku. Spolu vešli do Mittiina pokojíčku. Itachi přišel až k její postýlce a jemně ji polechtal po tvářičkách. "Je nádherná," zašeptal dojatě. Možná byl Mittii jen jeden měsíc, ale už měla červené vlásky až po uši.
"Oči má možná po mně, ale prý bud emít Sharingan," řekla Aneko, která došla k Itachimu a objala ho.
"Takže bude mít sharingan… Ale je to holčička. Neměla by zdědit tvou oční techniku?"
"Měla… Ale ještě uvidím… Třeba bude mít ještě sestřičku," řekla škádlivě Aneko.
Itachi ji silně stiskl. Zatoužil po ní. Dlouze ji políbil. "Aneko," vydechl. "Já tě tak strašně miluju… A nenávidím se za to, co jsem vám provedl!"
Aneko mu rozpustila vlasy. "Je pozdě večer… Pojď si lehnout," vybídla ho.
Itachi ji vzal do náruče a celou cestu k posteli ji líbal. Když ji položil na postel, tak si chtěl na ni lehnout ale Aneko ho převalila, takže na něm ležela. Něžně ho políbila. "Spát!" řekla a zasmála se.
Itachi ji políbil a potom ji převalil, tak, aby ležela vedle něho. Pak už oba usnuli. Celou noc se drželi za ruku a vypadali opravdu šťastně.
Když se ráno probrali, tak se pořád drželi za ruku. Itachi se otočil na bok, takže se díval na Aneko. Vzal jeden z mnoha neposlušných pramenů a zastrčil jí ho za ucho. Aneko se na něj podívala a usmála se.
"Chci si tě vzít," řekl Itachi.
Aneko nevěřila svým uším. "Co?" zeptala se udiveně.
"Chci si tě vzít," opakoval Itachi. "Vezmeš si mě? Jsi to jediné, na čem mi záleží -Mitti mám samozřejmě také rád- a já s tebou chci strávit zbytek života. Když se vezmeme, nic nám v tom už nezabrání. Prosím… chci slyšet ano, nebo ne."
Aneko se usmála. "Ano Itachi… Ano! Vezmu si tě!" řekla šťastně a políbila ho. Itachi jí polibky opětoval a ruku jí vsunul pod tričko. Najednou se však ozval pláč z Mittiina pokojíčku.
Itachi si povzdychl a Aneko se ušklíbla. "Zvykej si, taťko," řekla a zvedla se z postele. Pak už šla utěšovat svou dcerku. Zjistilo se, že se jenom počůrala a měla hlad. Aneko jí tedy přebalila a začala kojit, zatímco Itachi pro ně dole připravoval snídani. Když Aneko dokojila, tak Mittii vrátila zpátky do postýlky a šla za Itachim dolů. Ten už nakládal jídlo na talíř. Vlastně udělal míchaný vajíčka-> jediné jídlo, které uměl (naučila ho to Aneko).
Když spatřil svou snoubenku, tak k ní hned přiskočil a políbil ji. "Měli bysme jít za Tsunade. Oznámit jí, že jsem zpátky," zašeptal jí Itachi do ucha.
Aneko kývla. "Jo to měli…" řekla a položila mu hlavu na rameno.
Itachi vnímal její teplý voňavý dech na svém krku a tak moc po Aneko zatoužil. Něžně ji objal a začal ji líbat po krku, důlku u klíční kosti a pak přešel níž. Aneko vydechla, ale pak mu zvedla hlavu.
"Kuš," řekla pobaveně a políbila ho. "Nejdřív s tebou chci všechno projít… až budou všechny povinnosti za hlavou, tak možná, ale do té doby…"
Itachi zakňoural. "Ani nevíš, jak mě mučíš."
Aneko se usmála. "Ale vím," řekla a vzala si jeden z talířů s míchanými vajíčky. Itachi se k ní přidal a když dojedli, tak všechno nádobí umyl. Aneko udivovalo, jak moc kolem ní poskakuje. Pravděpodobně se pořád nemohl zbavit faktu, že těhotná není už jeden měsíc.
"Eh… Itachi. Já se o sebe dokážu postarat," řekla nevině Aneko.
Itachi se usmál. "Já vím. Ale chci ti všechny ty měsíce vynahradit," řekl a políbil ji.
Aneko se usmála. "Jdu se osprchovat," řekla a odešla do koupelny, která byla ve druhém patře.
Itachi se za ní usmál. Protáhl se a šel se podívat na svoji dcerku. Mittia seděla v postýlce a hrála si s plyšovou žabičkou, kterou dostala od Naruta. Itachi ji zvedl z postýlky a pošimral na tvářičkách. Mittia se roztomile zasmála. Itachiho to skoro dohnalo k slzám. Takové štěstí… On, osamělý, nešťastný člověk teď byl ten nejšťastnější člověk, s roztomilou dcerkou a krásnou snoubenkou.
"Itachi?" ozvala se Aneko, která byla zabalená jen v ručníku.
Itachi se na ni podíval a usmál se. S Mittií v ruce došel až k ní a políbil ji. Mittia se zasmála, a Itachi s Aneko se od sebe odtrhli. Oba se na ni podívali a Aneko vytekla z oka slza štěstí. Přistála na Mittiině tvářičce a ta se zatvářila překvapeně. Malinkou ručičkou se dotkla nemotorně tváře. Itachi ji pohladil po vlasech a slzu setřel. Pak Aneko znova něžně políbil. Mittia si všimla, že si jí nevšímají, tak se zase zasmála. Chtěla na sebe upoutat pozornost.
Aneko se taky zasmála. Viděla v ní sebe. "Chová se stejně jako já," řekla.
Itachi se ušklíbl. "Myslíš tak ukecaně?" poškádlil jí.
"No ty teda umíš polichotit," zakabonila se Aneko a pohladila ho po tváři. Pak se otočila a zmizela v ložnici. Pravděpodobně se musela převléct.
Itachi vrátil Mittii s něžným polibkem na čelo zpátky do postýlky a pak šel za Aneko do ložnice. Ta se tam vážně převlékala. Zatím na sobě měla jen spodní prádlo, obvazy přes... vyvinutý hrudník, legíny a sukni (části jejího každodenního oblečení). Itachi se usmál a potichu k ní došel. Byla k němu totiž otočená zády. Položil jí ruce na boky a Aneko sebou trhla.
"Sakra Itachi!" vyjekla. Stále byla v šoku.
Itachi se usmál a otočil jí směrem k sobě. Pak jí dlouze políbil.
"Nerad vás ruším, ale Tsunade-sama si vás dva volá," ozval se hlas od okna v ložnici.
Aneko a Itachi sebou trhli, a Aneko se rychle za Itachiho schovala. Na okně byl jen Kakashi.
"Zatraceně Kakashi!" vyjekli oba naštvaně.
Kakashi se uculil. "Pardón. No já už jdu. Tak se co nejrychleji převlékněte a jděte k Hokage-sama," řekl a zmizel.
Aneko vydechla a zezadu objala Itachiho.
"Ona už to ví?" podivil se Itachi.
Aneko pokrčila rameny. Je to možný," řekla a otočila ho směrem k sobě. Pak ho políbila.
Itachi si vzpomněl, co řekla ráno… Až bude po všem… "Tak jdeme," řekl zvesela.
Aneko nadzvedla obočí. "Co tak zvesela?"
Itachi se ušklíbl. "Něco jsi mi slíbila," řekl.
Aneko se usmála. "Neslíbila, jen zmínila."
"To je jedno… Jdeme!" zavelel Itachi a už chtěl jít, ale Aneko ho chytla za límec trička.
"Převlíkat se nebudeš?" zeptala se ho a prohlédla si jeho pyžamo. V noci se totiž probral a převlékl se.
Itachi se zaškaredil. "No jo, no jo," řekl a svlékl si tričko, takže Aneko měla výhled na jeho dokonale vypracovanou hruď. Polkla, protože jí to hodně svádělo. Itachi to zaznamenal, proto chtěl být u Tsunade co nejdřív. Navlékl si své každodenní tričko a pak si převlékl kalhoty. Aneko si mezi tím navlékla tričko.
"Tak jdeme!" řekl Itachi zvesela a vyskočil z okna. Aneko ho následovala.
"Chci si tě vzít," řekl Itachi.
Aneko nevěřila svým uším. "Co?" zeptala se udiveně.
"Chci si tě vzít," opakoval Itachi. "Vezmeš si mě? Jsi to jediné, na čem mi záleží -Mitti mám samozřejmě také rád- a já s tebou chci strávit zbytek života. Když se vezmeme, nic nám v tom už nezabrání. Prosím… chci slyšet ano, nebo ne."
Aneko se usmála. "Ano Itachi… Ano! Vezmu si tě!" řekla šťastně a políbila ho. Itachi jí polibky opětoval a ruku jí vsunul pod tričko. Najednou se však ozval pláč z Mittiina pokojíčku.
Itachi si povzdychl a Aneko se ušklíbla. "Zvykej si, taťko," řekla a zvedla se z postele. Pak už šla utěšovat svou dcerku. Zjistilo se, že se jenom počůrala a měla hlad. Aneko jí tedy přebalila a začala kojit, zatímco Itachi pro ně dole připravoval snídani. Když Aneko dokojila, tak Mittii vrátila zpátky do postýlky a šla za Itachim dolů. Ten už nakládal jídlo na talíř. Vlastně udělal míchaný vajíčka-> jediné jídlo, které uměl (naučila ho to Aneko).
Když spatřil svou snoubenku, tak k ní hned přiskočil a políbil ji. "Měli bysme jít za Tsunade. Oznámit jí, že jsem zpátky," zašeptal jí Itachi do ucha.
Aneko kývla. "Jo to měli…" řekla a položila mu hlavu na rameno.
Itachi vnímal její teplý voňavý dech na svém krku a tak moc po Aneko zatoužil. Něžně ji objal a začal ji líbat po krku, důlku u klíční kosti a pak přešel níž. Aneko vydechla, ale pak mu zvedla hlavu.
"Kuš," řekla pobaveně a políbila ho. "Nejdřív s tebou chci všechno projít… až budou všechny povinnosti za hlavou, tak možná, ale do té doby…"
Itachi zakňoural. "Ani nevíš, jak mě mučíš."
Aneko se usmála. "Ale vím," řekla a vzala si jeden z talířů s míchanými vajíčky. Itachi se k ní přidal a když dojedli, tak všechno nádobí umyl. Aneko udivovalo, jak moc kolem ní poskakuje. Pravděpodobně se pořád nemohl zbavit faktu, že těhotná není už jeden měsíc.
"Eh… Itachi. Já se o sebe dokážu postarat," řekla nevině Aneko.
Itachi se usmál. "Já vím. Ale chci ti všechny ty měsíce vynahradit," řekl a políbil ji.
Aneko se usmála. "Jdu se osprchovat," řekla a odešla do koupelny, která byla ve druhém patře.
Itachi se za ní usmál. Protáhl se a šel se podívat na svoji dcerku. Mittia seděla v postýlce a hrála si s plyšovou žabičkou, kterou dostala od Naruta. Itachi ji zvedl z postýlky a pošimral na tvářičkách. Mittia se roztomile zasmála. Itachiho to skoro dohnalo k slzám. Takové štěstí… On, osamělý, nešťastný člověk teď byl ten nejšťastnější člověk, s roztomilou dcerkou a krásnou snoubenkou.
"Itachi?" ozvala se Aneko, která byla zabalená jen v ručníku.
Itachi se na ni podíval a usmál se. S Mittií v ruce došel až k ní a políbil ji. Mittia se zasmála, a Itachi s Aneko se od sebe odtrhli. Oba se na ni podívali a Aneko vytekla z oka slza štěstí. Přistála na Mittiině tvářičce a ta se zatvářila překvapeně. Malinkou ručičkou se dotkla nemotorně tváře. Itachi ji pohladil po vlasech a slzu setřel. Pak Aneko znova něžně políbil. Mittia si všimla, že si jí nevšímají, tak se zase zasmála. Chtěla na sebe upoutat pozornost.
Aneko se taky zasmála. Viděla v ní sebe. "Chová se stejně jako já," řekla.
Itachi se ušklíbl. "Myslíš tak ukecaně?" poškádlil jí.
"No ty teda umíš polichotit," zakabonila se Aneko a pohladila ho po tváři. Pak se otočila a zmizela v ložnici. Pravděpodobně se musela převléct.
Itachi vrátil Mittii s něžným polibkem na čelo zpátky do postýlky a pak šel za Aneko do ložnice. Ta se tam vážně převlékala. Zatím na sobě měla jen spodní prádlo, obvazy přes... vyvinutý hrudník, legíny a sukni (části jejího každodenního oblečení). Itachi se usmál a potichu k ní došel. Byla k němu totiž otočená zády. Položil jí ruce na boky a Aneko sebou trhla.
"Sakra Itachi!" vyjekla. Stále byla v šoku.
Itachi se usmál a otočil jí směrem k sobě. Pak jí dlouze políbil.
"Nerad vás ruším, ale Tsunade-sama si vás dva volá," ozval se hlas od okna v ložnici.
Aneko a Itachi sebou trhli, a Aneko se rychle za Itachiho schovala. Na okně byl jen Kakashi.
"Zatraceně Kakashi!" vyjekli oba naštvaně.
Kakashi se uculil. "Pardón. No já už jdu. Tak se co nejrychleji převlékněte a jděte k Hokage-sama," řekl a zmizel.
Aneko vydechla a zezadu objala Itachiho.
"Ona už to ví?" podivil se Itachi.
Aneko pokrčila rameny. Je to možný," řekla a otočila ho směrem k sobě. Pak ho políbila.
Itachi si vzpomněl, co řekla ráno… Až bude po všem… "Tak jdeme," řekl zvesela.
Aneko nadzvedla obočí. "Co tak zvesela?"
Itachi se ušklíbl. "Něco jsi mi slíbila," řekl.
Aneko se usmála. "Neslíbila, jen zmínila."
"To je jedno… Jdeme!" zavelel Itachi a už chtěl jít, ale Aneko ho chytla za límec trička.
"Převlíkat se nebudeš?" zeptala se ho a prohlédla si jeho pyžamo. V noci se totiž probral a převlékl se.
Itachi se zaškaredil. "No jo, no jo," řekl a svlékl si tričko, takže Aneko měla výhled na jeho dokonale vypracovanou hruď. Polkla, protože jí to hodně svádělo. Itachi to zaznamenal, proto chtěl být u Tsunade co nejdřív. Navlékl si své každodenní tričko a pak si převlékl kalhoty. Aneko si mezi tím navlékla tričko.
"Tak jdeme!" řekl Itachi zvesela a vyskočil z okna. Aneko ho následovala.
"Proč jsi mi Aneko hned neřekla, že je Itachi zpět?!" zeptala se přísně Go-daime.
Aneko pokrčila rameny. "Viděla jsem ho poprvé po třech měsících! Já ho miluju, měla jsem právo s ním trávit celý ten čas a nemarnit ho ohlašováním! Stejně jste na to přišla…"
Tsunade si povzdychla. "Jo… to máš pravdu," zamumlala.
Itachi je nějakou chvíli pozoroval. "Omlouvám se za potíže, které jsem vám způsobil. Já jsem nechtěl ohrožovat Konohu. Navíc po té době, co jsem odešel se tu už Akatsuki neobjevili, ne?"
Tsunade přikývla. "Ne. Neobjevili. Vlastně ti chci poděkovat. Obětoval jsi toho tolik jen kvůli Konoze. Jsi jeden z mnoha ninjů z listové, kterých si vážím nejvíc."
Aneko se usmála. Byla ráda, že to šlo tak lehce. Když se na ně Tsunade tak dívala, řekla si, že by jim mohla dát volno.
"Dobrá… Teď vám dám volno na pár dní. Dlouho jste se neviděli a navíc se musíte starat o svou dceru," řekla najednou.
Aneko a Itachi se na ni překvapeně podívali. "Arigatou!" řekli oba svorně a usmáli se.
Tsunade přikývla. "Doufám, že se z vaší dcery stane stejně dobrý ninja, jako jste vy dva," řekla a usmála se. "Mimochodem až jí budou tři měsíce, tak ji nezapomeňte přivést na děckou prohlídku."
Aneko a Itachi se usmáli. "Jasně," řekla Aneko.
"Tak už běžte."
"Děkujeme moc," řekli oba svorně a byli pryč.
Aneko pokrčila rameny. "Viděla jsem ho poprvé po třech měsících! Já ho miluju, měla jsem právo s ním trávit celý ten čas a nemarnit ho ohlašováním! Stejně jste na to přišla…"
Tsunade si povzdychla. "Jo… to máš pravdu," zamumlala.
Itachi je nějakou chvíli pozoroval. "Omlouvám se za potíže, které jsem vám způsobil. Já jsem nechtěl ohrožovat Konohu. Navíc po té době, co jsem odešel se tu už Akatsuki neobjevili, ne?"
Tsunade přikývla. "Ne. Neobjevili. Vlastně ti chci poděkovat. Obětoval jsi toho tolik jen kvůli Konoze. Jsi jeden z mnoha ninjů z listové, kterých si vážím nejvíc."
Aneko se usmála. Byla ráda, že to šlo tak lehce. Když se na ně Tsunade tak dívala, řekla si, že by jim mohla dát volno.
"Dobrá… Teď vám dám volno na pár dní. Dlouho jste se neviděli a navíc se musíte starat o svou dceru," řekla najednou.
Aneko a Itachi se na ni překvapeně podívali. "Arigatou!" řekli oba svorně a usmáli se.
Tsunade přikývla. "Doufám, že se z vaší dcery stane stejně dobrý ninja, jako jste vy dva," řekla a usmála se. "Mimochodem až jí budou tři měsíce, tak ji nezapomeňte přivést na děckou prohlídku."
Aneko a Itachi se usmáli. "Jasně," řekla Aneko.
"Tak už běžte."
"Děkujeme moc," řekli oba svorně a byli pryč.
"Aneko?" zeptal se Itachi, když konečně dohnali ty tři měsíce (cenzurou xD).
"Hm?" zeptala se Aneko a pohladila Itachiho po hrudi.
"Myslela jsi to vážně, když jsi přijala tu žádost o ruku?"
Aneko se usmála, nadzvedla se a dlouze políbila Itachiho, který byl nakloněný nad ní. "Jistě že ano!"
Itachi se usmál a dal jí ruce pod záda, takže ji držel u sebe. "Kdy se vezmeme?" zeptal se a začal ji líbat na klíční kosti.
"Co nejdřív," řekla Aneko a užívala si ten pocit.
Itachi přestal. "Popozítří!" zašeptal jí nadšeně do ucha.
Aneko se na něj překvapeně podívala. Ale pak se usmála. "Už jsem ti řekla, jak moc tě miluju?" zeptala se.
Itachi se usmál. "Za poslední hodinu asi tak desetkrát," poškádlil ji a začal ji zprudka líbat.
Takže popozítří… bude svatba, pomysleli si Aneko s Itachim a šťastně zavřeli oči.
"Hm?" zeptala se Aneko a pohladila Itachiho po hrudi.
"Myslela jsi to vážně, když jsi přijala tu žádost o ruku?"
Aneko se usmála, nadzvedla se a dlouze políbila Itachiho, který byl nakloněný nad ní. "Jistě že ano!"
Itachi se usmál a dal jí ruce pod záda, takže ji držel u sebe. "Kdy se vezmeme?" zeptal se a začal ji líbat na klíční kosti.
"Co nejdřív," řekla Aneko a užívala si ten pocit.
Itachi přestal. "Popozítří!" zašeptal jí nadšeně do ucha.
Aneko se na něj překvapeně podívala. Ale pak se usmála. "Už jsem ti řekla, jak moc tě miluju?" zeptala se.
Itachi se usmál. "Za poslední hodinu asi tak desetkrát," poškádlil ji a začal ji zprudka líbat.
Takže popozítří… bude svatba, pomysleli si Aneko s Itachim a šťastně zavřeli oči.






