Rozhodnutí
Dálší díl :D Za dnešek sem přidam ještě jeden, protože další díl je jeden z mých nejoblíbenějších^^ Aneb Itachi a Anek :3

Když se Yumiko probrala, ležela na pohodlné posteli. Chvilku si i myslela, že se jí to všechno zdálo. Jenže tahle myšlenka jí přešla hned ve chvíli, co se podívala nalevo a spatřila, jak vedle její postele na židli podřimuje Deidara. Byla na něm vidět zranění, která mu udělala kočka, jenž vyvolala. Najednou sebou Deidara trhl a probral se. Yumiko hned začala dělat, že spí. Netušila co se děje, ale cítila, že se nad ní Deidara naklonil. Zastrčil jí vlasy za ucho a pohladil po tváři. Pak jí dal pusu na čelo. Yumiko hned otevřela oči.
"Co to děláš?!" vyjekla na Deidaru, který se červenal snad víc, než to dělává Hinata.
"T-tys byla vzhůru?" zeptal se vyděšeně.
"Jo," zamručela Yumiko a najednou zase posmutněla. "Vy jste je zabili, že jo?"
Deidara ztuhl. "Yumiko…"
"Že jo!" zaječela Yumiko.
Deidara trhavě přikývl. "A-ano… Pein je zabil."
"On není tvůj otec, že? Jen jste to hráli," zamumlala Yumiko, která měla na krajíčku.
"Ano… Hráli jsme to. Ale pro tvé dobro," řekl Deidara.
Yumiko sevřela ruce v pěst. "To si vykládej někomu jinýmu!"
Deidara jí položil ruku na rameno. "Yumiko já…" Ještě než to dořekl, tak Yumiko setřásla jeho ruku.
"Já myslela, že jsi přítel," řekla a oči se jí zaplnily slzami.
Deidara jí konejšivě objal. "Ale… Já jsem tvůj přítel… Vlastně to byla pro mě pocta, když mi Pein nabídl, že můžu být první přítel naší nové členky… Navíc tak hezké členky…"
Yumiko zabořila tvář do jeho prsou. "Já ale… Já jsem ale ještě nesouhlasila…"
Deidara položil hlavu do jejích vlasů. "Yumiko… Mám pocit, že nemáš n výběr. Budeš se s tím muset srovnat… Když ale budeš souhlasit z vlastní vůle… Bude to pro tebe mnohem jednodušší. To mi věř. Akatsuki za mnou také šli a řekli mi, že prý si dám souboj s Itachim -to je ten s sharinganem a černýma vlasama- a když vyhraju, tak nebudu muset do Akatsuki -já totiž nechtěl- a když prohraju, tak do něj muset budu."
Yumiko začaly téct slzy ještě prudčeji. Celé Deidarovo tričko bylo nasáklé slanou vodou z jejích očí. "A-ale… Ty si se s tím smířil?"
"Ano… smířil. Vlastně je mi tu dobře."
"Já… Nevím, jestli se smířím s tím, že budu muset být v organizaci, která mi zabila matku, otce i bratra…"
Deidara si povzdychl. "Ta bolest za chvilku přejde… Věř mi."
Yumiko zvedla svou ledovou ruku a pohladila Deidaru po šíji. "Jsi na mě až moc hodný Deidaro… Ale moc ti děkuju," řekla a ruku zase spustila.
Deidaru z jejího ledového doteku zamrazilo. Pak ji políbil do vlasů a položil ji zpátky na postel.
"Měla bys odpočívat. Za chvilku za tebou přijde Pein a nevím, jestli bude zrovna příjemnej…" řekl Deidara a zvedl se, že odejde pryč, ale Yumiko ho zastavila.
"Ještě jednou díky, Deidaro," řekla mu a poprvé po dlouhé době se mile a od srdce usmála.
Deidara se usmál jako andílek a vypadal opravdu roztomile. Pak už odešel pryč. Yumiko se zasněně dotkla čela, na místě, kde ji políbil.
"Co to děláš?!" vyjekla na Deidaru, který se červenal snad víc, než to dělává Hinata.
"T-tys byla vzhůru?" zeptal se vyděšeně.
"Jo," zamručela Yumiko a najednou zase posmutněla. "Vy jste je zabili, že jo?"
Deidara ztuhl. "Yumiko…"
"Že jo!" zaječela Yumiko.
Deidara trhavě přikývl. "A-ano… Pein je zabil."
"On není tvůj otec, že? Jen jste to hráli," zamumlala Yumiko, která měla na krajíčku.
"Ano… Hráli jsme to. Ale pro tvé dobro," řekl Deidara.
Yumiko sevřela ruce v pěst. "To si vykládej někomu jinýmu!"
Deidara jí položil ruku na rameno. "Yumiko já…" Ještě než to dořekl, tak Yumiko setřásla jeho ruku.
"Já myslela, že jsi přítel," řekla a oči se jí zaplnily slzami.
Deidara jí konejšivě objal. "Ale… Já jsem tvůj přítel… Vlastně to byla pro mě pocta, když mi Pein nabídl, že můžu být první přítel naší nové členky… Navíc tak hezké členky…"
Yumiko zabořila tvář do jeho prsou. "Já ale… Já jsem ale ještě nesouhlasila…"
Deidara položil hlavu do jejích vlasů. "Yumiko… Mám pocit, že nemáš n výběr. Budeš se s tím muset srovnat… Když ale budeš souhlasit z vlastní vůle… Bude to pro tebe mnohem jednodušší. To mi věř. Akatsuki za mnou také šli a řekli mi, že prý si dám souboj s Itachim -to je ten s sharinganem a černýma vlasama- a když vyhraju, tak nebudu muset do Akatsuki -já totiž nechtěl- a když prohraju, tak do něj muset budu."
Yumiko začaly téct slzy ještě prudčeji. Celé Deidarovo tričko bylo nasáklé slanou vodou z jejích očí. "A-ale… Ty si se s tím smířil?"
"Ano… smířil. Vlastně je mi tu dobře."
"Já… Nevím, jestli se smířím s tím, že budu muset být v organizaci, která mi zabila matku, otce i bratra…"
Deidara si povzdychl. "Ta bolest za chvilku přejde… Věř mi."
Yumiko zvedla svou ledovou ruku a pohladila Deidaru po šíji. "Jsi na mě až moc hodný Deidaro… Ale moc ti děkuju," řekla a ruku zase spustila.
Deidaru z jejího ledového doteku zamrazilo. Pak ji políbil do vlasů a položil ji zpátky na postel.
"Měla bys odpočívat. Za chvilku za tebou přijde Pein a nevím, jestli bude zrovna příjemnej…" řekl Deidara a zvedl se, že odejde pryč, ale Yumiko ho zastavila.
"Ještě jednou díky, Deidaro," řekla mu a poprvé po dlouhé době se mile a od srdce usmála.
Deidara se usmál jako andílek a vypadal opravdu roztomile. Pak už odešel pryč. Yumiko se zasněně dotkla čela, na místě, kde ji políbil.
"No Deidaro," zaškaredil se Hidan, když ho viděl vycházet z pokoje, ve kterém ležela Yumiko, a navíc s velikou skvrnou od slz na tričku.
"Drž hubu," zamumlal Deidara a odešel do svého pokoje. Celou dobu přemýšlel o Yumiko. Byl rád, že aspoň jemu odpustila. Pravděpodobně požádá Peina, jestli by nemohl být s ní v týmu. Stejně je jediný, s kým by se bavila.
Pein ho chvilku sledoval pootevřenými dveřmi, ze svého pokoje. Když Deidara zmizel ve svém pokoji, tak vylezl on ze svého a šel ke dveřím od toho Yumičina. Opatrně otevřel dveře a vstoupil.
Yumiko ležela v posteli a usmívala se. Když zpozorovala, že do pokoje vešel Pein, tak se jí úsměv vytratil z tváře.
"Eh… Nebudu se ptát, co jste tady s Deidarou dělali, ale snad tě to tu aspoň udrží…" řekl a došel k její posteli.
Yumiko se na něj zamračila. "Nic jsme tu s Deidarou nedělali… Jen mi řekl, jak se on dostal do Akatsuki a jak to tu přežil."
Pein se ušklíbl nad tou vzpomínkou. "No jo no…" řekl a došel ke stoličce, na níž před tím seděl Deidara a sedl si na ni. "Chci se tě zeptat. Jak si se rozhodla?"
Yumiko se zadívala do stropu. Pak odvrátila od Peina tvář. "Ještě nevím… Ale asi se k vám přidám… Deidara říkal, že si na fakt, že jste zabili mou rodinu, brzy zvyknu… Jenže stále nevím, jestli to risknu."
Pein se usmál. V duchu si zaznamenal, že musí Deidarovi splnit jedno přání. "Výborně. Pokračuj v těchto myšlenkách a rovnou si na sebe můžeš obléct Akatsuki plášť."
Yumiko si povzdychla a podívala se na Peina. "Ale stále to není mé konečné rozhodnutí…" řekla.
Pein to ale ignoroval. Věřil, že se k nim přidá. "Dobrá. Ale měla bys vědět, že pokud to přijmeš, tak mi uděláš hroznou radost."
Yumiko se ušklíbla. "Jako by mě to zajímalo."
Pein se potichu ďábelsky zasmál. "No nic. Už půjdu. Jakožto velitel nemám zrovna moc volného času," řekl, zvedl se a odešel pryč. Zamířil si to rovnou k Deidarovi. Zaklepal na dveře jeho pokoje. Mladý blonďák otevřel dveře. "Hm?" zeptal se. Byl večer, takže se zjevně už chystal jít spát. Měl na sobě totiž pyžamo a vlasy měl už rozpuštěné.
"Byl jsem za Yumiko," řekl Pein lhostejně.
Deidara ztuhl. "No, a?" zeptal se plný očekávání.
Pein se usmál. "Strčil jsi jí do hlavy dost hezký myšlenky. Vlastně jsem ti přišel poděkovat a… no… Řekl jsem si, že ti za tu laskavost splním jedno přání," zamumlal Pein ne zrovna moc ochotně. Tohle dělal nerad.
Deidara se ďábelsky usmál. Měl tolik přání, ale vybral si jen jedno… To, na kterém mu záleželo ze všech nejvíc. "Pokud Yumiko přijme tu nabídku… chci s ní být v týmu," řekl Deidara.
Pein přikývl. "To se dalo čekat. Vlastně jsem to i plánoval, protože k ní máš nejblíž. Inu, máš to mít," řekl Pein a odešel.
Deidara se potěšeně usmál a zmizel ve svém pokoji.
"Drž hubu," zamumlal Deidara a odešel do svého pokoje. Celou dobu přemýšlel o Yumiko. Byl rád, že aspoň jemu odpustila. Pravděpodobně požádá Peina, jestli by nemohl být s ní v týmu. Stejně je jediný, s kým by se bavila.
Pein ho chvilku sledoval pootevřenými dveřmi, ze svého pokoje. Když Deidara zmizel ve svém pokoji, tak vylezl on ze svého a šel ke dveřím od toho Yumičina. Opatrně otevřel dveře a vstoupil.
Yumiko ležela v posteli a usmívala se. Když zpozorovala, že do pokoje vešel Pein, tak se jí úsměv vytratil z tváře.
"Eh… Nebudu se ptát, co jste tady s Deidarou dělali, ale snad tě to tu aspoň udrží…" řekl a došel k její posteli.
Yumiko se na něj zamračila. "Nic jsme tu s Deidarou nedělali… Jen mi řekl, jak se on dostal do Akatsuki a jak to tu přežil."
Pein se ušklíbl nad tou vzpomínkou. "No jo no…" řekl a došel ke stoličce, na níž před tím seděl Deidara a sedl si na ni. "Chci se tě zeptat. Jak si se rozhodla?"
Yumiko se zadívala do stropu. Pak odvrátila od Peina tvář. "Ještě nevím… Ale asi se k vám přidám… Deidara říkal, že si na fakt, že jste zabili mou rodinu, brzy zvyknu… Jenže stále nevím, jestli to risknu."
Pein se usmál. V duchu si zaznamenal, že musí Deidarovi splnit jedno přání. "Výborně. Pokračuj v těchto myšlenkách a rovnou si na sebe můžeš obléct Akatsuki plášť."
Yumiko si povzdychla a podívala se na Peina. "Ale stále to není mé konečné rozhodnutí…" řekla.
Pein to ale ignoroval. Věřil, že se k nim přidá. "Dobrá. Ale měla bys vědět, že pokud to přijmeš, tak mi uděláš hroznou radost."
Yumiko se ušklíbla. "Jako by mě to zajímalo."
Pein se potichu ďábelsky zasmál. "No nic. Už půjdu. Jakožto velitel nemám zrovna moc volného času," řekl, zvedl se a odešel pryč. Zamířil si to rovnou k Deidarovi. Zaklepal na dveře jeho pokoje. Mladý blonďák otevřel dveře. "Hm?" zeptal se. Byl večer, takže se zjevně už chystal jít spát. Měl na sobě totiž pyžamo a vlasy měl už rozpuštěné.
"Byl jsem za Yumiko," řekl Pein lhostejně.
Deidara ztuhl. "No, a?" zeptal se plný očekávání.
Pein se usmál. "Strčil jsi jí do hlavy dost hezký myšlenky. Vlastně jsem ti přišel poděkovat a… no… Řekl jsem si, že ti za tu laskavost splním jedno přání," zamumlal Pein ne zrovna moc ochotně. Tohle dělal nerad.
Deidara se ďábelsky usmál. Měl tolik přání, ale vybral si jen jedno… To, na kterém mu záleželo ze všech nejvíc. "Pokud Yumiko přijme tu nabídku… chci s ní být v týmu," řekl Deidara.
Pein přikývl. "To se dalo čekat. Vlastně jsem to i plánoval, protože k ní máš nejblíž. Inu, máš to mít," řekl Pein a odešel.
Deidara se potěšeně usmál a zmizel ve svém pokoji.
Itachi seděl na posteli ve svém pokoji a v ruce držel fotku, kterou mu dala Hatsune Miku. Tak strašně se mu stýskalo po jeho milované Aneko… A tak strašně toužil spatřit svou dceru. Nikdy ji ještě neviděl. Už se rozhodl dávno, ale nemohl nic dělat. Pein ho hlídal jako oko v hlavě. Šanci mu však poskytla Yumiko. Pein se teď zabýval jenom jí, takže on měl volnou ruku… Konečně… Konečně mohl udělat, co chtěl. Okamžitě se zvedl z postele. Došel ke své skříni a vytáhl z ní batoh. Začal do něj skládat všechny své věci. Když měl zabaleno, otevřel okno od svého pokoje. Ještě naposledy se podíval po svém pokoji a pak vyskočil z okna. Byl tak natěšený, že konečně spatří svou milovanou… Navíc Yumiko je jeho náhrada… Takže ho Pein nebude chtít tak horlivě zpět.
"Peine! Peine! Itachi je pryč!" ječel Tobi po celém sídle. Všechny tím probudil. Rozpoutal tak hrozný zmatek. Deidara okamžitě zdrhl do Yumičina pokoje, Hidan, Kakuzu, Pein, Konan, no prostě všichni ostatní se nahrnuli do obýváku.
"Cože?!" ječel Pein.
"Dyť to říkám! Itachi je pryč, odešel! Jeho pokoj je prázdný a všechny jeho věci jsou pryč!" pištěl Tobi.
"Takže to udělal," zamumlala Konan.
"Neřikejte mi, že šel do Konohy!" zařval Pein.
"Peine… Chtěla jsem ti to říct už dávno… Víš… Když někoho miluješ, je pro tebe těžké ho opustit. Jaké by bylo tobě, kdyby nás rozdělili a ty jsi měl za mnou zakázaný chodit?" začala Konan.
Pein si povzdychl. "Máš pravdu…" řekl Pein a svěsil hlavu. "Vlastně jsem uvažoval o tom, že ho pustím… Stejně teď pravděpodobně získáme Yumiko."
"To mi připomíná," ozval se Hidan. "Kde je Deidara?"
Všichni ho začali hledat. Nakonec ho našli v Yumičině pokoji. Ležel tam vedle ní na posteli. Nevyrušili, spíš je pozorovali klíčovou dírkou a mezerou mezi dveřmi a podlahou. Chtěli vidět, co se stane. Yumiko, ani Deidara neměli vůbec páru, že je pozorují všichni z Akatsuki.
Deidara pohladil Yumiko po boku a objal ji. Yumiko zabořila hlavu do jeho prsou a zavřela oči.
"No tak! Polibte se," šeptal si pro sebe potichu Sasori. Všichni se jeho poznámce zasmáli. "Nebuď horlivý Sasori," zašeptala Konan, která ty dva se zájmem pozorovala. Trošku jí to připadalo jako Déja vu.
Najednou Deidara zvedl Yumice hlavu a přiblížil se k ní. Už se skoro políbili, ale v tom Hidan omylem kýchl.
"Do hajzlu, Hidane!" zapištěli všichni šeptem.
Deidara a Yumiko se podívali ke dveřím. Nikdo tam nebyl. Ani si nevšimli, že Pein byl nalepený na klíčové dírce, Konan, Sasori a Kakuzu leželi na zemi a koukali se dírou mezi zemí a dveřmi, a ostatní jen poslouchali. Deidarovi to však nedalo. Není normální, aby jim někdo kýchl za dveřmi. Zvedl se z postele a všichni začali panikařit a zdrhli do svých pokojů. Deidara otevřel dveře a podíval se po chodbě. Nikdo tam nebyl. Pokrčil rameny a vrátil se zpátky k Yumice. Už se o žádný polibek nepokoušeli, ale takhle v objetí usnuli a spali tak celou noc.
"Cože?!" ječel Pein.
"Dyť to říkám! Itachi je pryč, odešel! Jeho pokoj je prázdný a všechny jeho věci jsou pryč!" pištěl Tobi.
"Takže to udělal," zamumlala Konan.
"Neřikejte mi, že šel do Konohy!" zařval Pein.
"Peine… Chtěla jsem ti to říct už dávno… Víš… Když někoho miluješ, je pro tebe těžké ho opustit. Jaké by bylo tobě, kdyby nás rozdělili a ty jsi měl za mnou zakázaný chodit?" začala Konan.
Pein si povzdychl. "Máš pravdu…" řekl Pein a svěsil hlavu. "Vlastně jsem uvažoval o tom, že ho pustím… Stejně teď pravděpodobně získáme Yumiko."
"To mi připomíná," ozval se Hidan. "Kde je Deidara?"
Všichni ho začali hledat. Nakonec ho našli v Yumičině pokoji. Ležel tam vedle ní na posteli. Nevyrušili, spíš je pozorovali klíčovou dírkou a mezerou mezi dveřmi a podlahou. Chtěli vidět, co se stane. Yumiko, ani Deidara neměli vůbec páru, že je pozorují všichni z Akatsuki.
Deidara pohladil Yumiko po boku a objal ji. Yumiko zabořila hlavu do jeho prsou a zavřela oči.
"No tak! Polibte se," šeptal si pro sebe potichu Sasori. Všichni se jeho poznámce zasmáli. "Nebuď horlivý Sasori," zašeptala Konan, která ty dva se zájmem pozorovala. Trošku jí to připadalo jako Déja vu.
Najednou Deidara zvedl Yumice hlavu a přiblížil se k ní. Už se skoro políbili, ale v tom Hidan omylem kýchl.
"Do hajzlu, Hidane!" zapištěli všichni šeptem.
Deidara a Yumiko se podívali ke dveřím. Nikdo tam nebyl. Ani si nevšimli, že Pein byl nalepený na klíčové dírce, Konan, Sasori a Kakuzu leželi na zemi a koukali se dírou mezi zemí a dveřmi, a ostatní jen poslouchali. Deidarovi to však nedalo. Není normální, aby jim někdo kýchl za dveřmi. Zvedl se z postele a všichni začali panikařit a zdrhli do svých pokojů. Deidara otevřel dveře a podíval se po chodbě. Nikdo tam nebyl. Pokrčil rameny a vrátil se zpátky k Yumice. Už se o žádný polibek nepokoušeli, ale takhle v objetí usnuli a spali tak celou noc.
Když se Deidara probral, Yumiko byla stále v jeho objetí. Usmál se a prohrábl její dlouhé hnědé vlasy. Yumiko pomalu otevřela oči. Deidara se sklonil nad její obličej a podíval se jí do očí. Yumiko se trochu lekla, ale pak se usmála a pohladila ho po tváři. "Deidaro," zašeptala.
Deidara se k ní přiblížil a už jí chtěl políbit, ale najednou někdo vešel do pokoje. Byla to Konan. V ruce měla tác s jídlem.
"Nazdár vy dvě hrdličky! Nesu snídani," řekla a teprve teď si všimla, že se ti dva opět pokoušeli políbit se. "Jej… Pardón. Tak já zase jdu," řekla celá červená a už se otáčela.
"To je v pořádku. Když už jsi přišla, tak zůstaň," řekla Yumiko, ale zatím jí štvalo, že každý jejich pokus někdo překazil.
"Já… Pardón, já se vážně omlouvám! Kdybych to tak věděla, tak bych třeba-"
"Ne to je v pohodě," ujistil ji Deidara a vstal z postele.
Konan došla až k nim s tácem a dala ho Deidarovi do ruky. "Tady je snídaně pro vás oba, tak ahoj," rozloučila se Konan a rychle odcupitala pryč. Jakmile zavřela dveře, tak přitiskla oko ke klíčové dírce.
Yumiko se za ní chvilku dívala a pak vyprskla smíchy. Deidaru to trochu překvapilo, ale pak se k ní přidal. Položil tác na židli a vlezl zase za Yumiko na postel. Začal jí lechtat, ale Yumiko se přestala smát.
"Heh? Ty nejsi lechtivá?" podivil se.
Yumiko nafoukla tváře a byla celá červená. Teprve teď Deidarovi došlo, že to jen předstírala. "Ty lhářko!" řekl a začal ji lechtat prudčeji.
Yumiko vybuchla smíchy a začala sebou házet. "Ne! Přestaň!" ječela mezi záchvaty smíchu.
Deidara přestal. Pak se k ní nahnul a opět se jí pokusil políbit, když v tom do pokoje vtrhl Pein. Bohužel ho Konan nestihla zastavit.
"Deidaro! Máš misi!" řekl, a když spatřil, jak Deidara leží na Yumiko, tak se začervenal a prudce se otočil. "Přijď za mnou, až budeš mít čas," řekl a zabouchl za sebou.
Deidara byl červený vzteky. "To si ze mě snad dělají srandu!"
Yumiko se usmála a pohladila ho po tváři. "Tak běž. Snad příště," řekla mu a políbila ho na tvář.
Deidara jí pohladil po vlasech. Pak se převalil, vylezl z postele a odešel pryč. Yumiko se za ním ještě chvíli dívala a pak se podívala na tác se snídaní. Okamžitě se pustila do jídla, přičemž tam tři čtvrtinu nechala Deidarovi. Sama nebyla zrovna všežrout, jako její zesnulý bratr.
Když se Deidara konečně vrátil, byl vcelku spokojený. Všiml si snídaně, která mu tam zbyla a hladově se do ní pustil. Yumiko se na něj s pobavením dívala.
"Ty máš velký hlad," řekla.
Deidara se na ni usmál. "No jo no. Vlastně jsem šťastný."
"Co to?"
"Přemluvil jsem Peina, ať na tu misi pošle někoho jiného. On řekl, že klidně."
Yumiko se na něj usmála. "To je od něj milý… Vlastně… Chtěla jsem za ním zajít."
Deidara nadzvedl obočí. "Proč?"
"Už jsem se rozhodla," řekla Yumiko tajemně.
Deidara se na chvilku začal strachovat. Když Yumiko spatřila jeho výraz, tak se rozesmála. Deidara poznal, že si z něj dělala srandu. Okamžitě skočil za ní na postel. Obkročmo si na ni sedl a chytl její ruce.
"Ty jedna podvodnice!" poškádlil ji a opět se k ní pomalu přiblížil. Tentokrát potřetí za dnešní den. Překvapilo ho, že se to povedlo. Oni se konečně políbili! Ani jeden tomu nemohl uvěřit. A ani jednomu se nechtělo ten polibek ukončit. Líbali se takto asi pět minut. Pak se od sebe odtrhli.
"Já… Já tě miluju," zašeptal Deidara.
Yumiko ho pohladila po tváři. "Já tebe taky."
Deidara pustil Yumičiny ruce a lehl si vedle ní. "Konečně," řekl šťastně.
Yumiko přikývla. "Ano. Konečně…"
Deidara ji jednou rukou začal přejíždět po ruce. "Víš… Já se do tebe tak nějak zamiloval ještě v té době, co jsme spolu sedávali na srázu."
Yumiko ho za tu ruku chytla a propletla své prsty s jeho. "Já do tebe taky. Vlastně jsi se mi líbil už v té době, co jsem zjistila, že jsi kluk."
Deidara se nad tou vzpomínkou zasmál. "Mě jsi okouzlila už v té době, co jsi se na mě poprvé podívala."
Yumiko se zasmála. Deidara si lehl na ní a políbil ji na tvář. "Jdi mu to říct co nejdříve. Ať spolu můžeme na mise," řekl a začal ji líbat na krku.
"Tak dobře," řekla Yumiko, chytla Deidaru silně za ramena a převalila ho na záda, takže byla na něm. Už se chystala ho políbit, ale pak se zvedla a odešla pryč. Deidara se za ní díval a usmíval se. Cítil se jako ten nejšťastnější člověk na světě…
Deidara se k ní přiblížil a už jí chtěl políbit, ale najednou někdo vešel do pokoje. Byla to Konan. V ruce měla tác s jídlem.
"Nazdár vy dvě hrdličky! Nesu snídani," řekla a teprve teď si všimla, že se ti dva opět pokoušeli políbit se. "Jej… Pardón. Tak já zase jdu," řekla celá červená a už se otáčela.
"To je v pořádku. Když už jsi přišla, tak zůstaň," řekla Yumiko, ale zatím jí štvalo, že každý jejich pokus někdo překazil.
"Já… Pardón, já se vážně omlouvám! Kdybych to tak věděla, tak bych třeba-"
"Ne to je v pohodě," ujistil ji Deidara a vstal z postele.
Konan došla až k nim s tácem a dala ho Deidarovi do ruky. "Tady je snídaně pro vás oba, tak ahoj," rozloučila se Konan a rychle odcupitala pryč. Jakmile zavřela dveře, tak přitiskla oko ke klíčové dírce.
Yumiko se za ní chvilku dívala a pak vyprskla smíchy. Deidaru to trochu překvapilo, ale pak se k ní přidal. Položil tác na židli a vlezl zase za Yumiko na postel. Začal jí lechtat, ale Yumiko se přestala smát.
"Heh? Ty nejsi lechtivá?" podivil se.
Yumiko nafoukla tváře a byla celá červená. Teprve teď Deidarovi došlo, že to jen předstírala. "Ty lhářko!" řekl a začal ji lechtat prudčeji.
Yumiko vybuchla smíchy a začala sebou házet. "Ne! Přestaň!" ječela mezi záchvaty smíchu.
Deidara přestal. Pak se k ní nahnul a opět se jí pokusil políbit, když v tom do pokoje vtrhl Pein. Bohužel ho Konan nestihla zastavit.
"Deidaro! Máš misi!" řekl, a když spatřil, jak Deidara leží na Yumiko, tak se začervenal a prudce se otočil. "Přijď za mnou, až budeš mít čas," řekl a zabouchl za sebou.
Deidara byl červený vzteky. "To si ze mě snad dělají srandu!"
Yumiko se usmála a pohladila ho po tváři. "Tak běž. Snad příště," řekla mu a políbila ho na tvář.
Deidara jí pohladil po vlasech. Pak se převalil, vylezl z postele a odešel pryč. Yumiko se za ním ještě chvíli dívala a pak se podívala na tác se snídaní. Okamžitě se pustila do jídla, přičemž tam tři čtvrtinu nechala Deidarovi. Sama nebyla zrovna všežrout, jako její zesnulý bratr.
Když se Deidara konečně vrátil, byl vcelku spokojený. Všiml si snídaně, která mu tam zbyla a hladově se do ní pustil. Yumiko se na něj s pobavením dívala.
"Ty máš velký hlad," řekla.
Deidara se na ni usmál. "No jo no. Vlastně jsem šťastný."
"Co to?"
"Přemluvil jsem Peina, ať na tu misi pošle někoho jiného. On řekl, že klidně."
Yumiko se na něj usmála. "To je od něj milý… Vlastně… Chtěla jsem za ním zajít."
Deidara nadzvedl obočí. "Proč?"
"Už jsem se rozhodla," řekla Yumiko tajemně.
Deidara se na chvilku začal strachovat. Když Yumiko spatřila jeho výraz, tak se rozesmála. Deidara poznal, že si z něj dělala srandu. Okamžitě skočil za ní na postel. Obkročmo si na ni sedl a chytl její ruce.
"Ty jedna podvodnice!" poškádlil ji a opět se k ní pomalu přiblížil. Tentokrát potřetí za dnešní den. Překvapilo ho, že se to povedlo. Oni se konečně políbili! Ani jeden tomu nemohl uvěřit. A ani jednomu se nechtělo ten polibek ukončit. Líbali se takto asi pět minut. Pak se od sebe odtrhli.
"Já… Já tě miluju," zašeptal Deidara.
Yumiko ho pohladila po tváři. "Já tebe taky."
Deidara pustil Yumičiny ruce a lehl si vedle ní. "Konečně," řekl šťastně.Yumiko přikývla. "Ano. Konečně…"
Deidara ji jednou rukou začal přejíždět po ruce. "Víš… Já se do tebe tak nějak zamiloval ještě v té době, co jsme spolu sedávali na srázu."
Yumiko ho za tu ruku chytla a propletla své prsty s jeho. "Já do tebe taky. Vlastně jsi se mi líbil už v té době, co jsem zjistila, že jsi kluk."
Deidara se nad tou vzpomínkou zasmál. "Mě jsi okouzlila už v té době, co jsi se na mě poprvé podívala."
Yumiko se zasmála. Deidara si lehl na ní a políbil ji na tvář. "Jdi mu to říct co nejdříve. Ať spolu můžeme na mise," řekl a začal ji líbat na krku.
"Tak dobře," řekla Yumiko, chytla Deidaru silně za ramena a převalila ho na záda, takže byla na něm. Už se chystala ho políbit, ale pak se zvedla a odešla pryč. Deidara se za ní díval a usmíval se. Cítil se jako ten nejšťastnější člověk na světě…
"Už jsem se rozhodla," řekla Yumiko Peinovi. Stála v jeho pracovně a Pein seděl za svým pracovním stolem.
"Tak… Poslouchám."
"Chci se přidat k Akatsuki," řekla Yumiko a usmála se.
Pein se zatvářil jako ten nejšťastnější člověk na světě. "Výtečně! Ale ještě než se s Deidarou pustíte na nějakou misi, tak musíš trénovat. Teď, když už si se zbavila své fobie, tak bys konečně mohla objevit svou pravou sílu."
Yumiko přikývla. "Tak jo. Můžu už jít?" zeptala se.
"Jo jasně," řekl Pein. A ještě než se stihl ovládnout, tak řekl něco, čeho litoval. "Užijte si to s Deidarou!"
Yumiko se začervenala. "Budu dělat, jako že jsem to neslyšela," zamumlala a odešla.
"Tak… Poslouchám."
"Chci se přidat k Akatsuki," řekla Yumiko a usmála se.
Pein se zatvářil jako ten nejšťastnější člověk na světě. "Výtečně! Ale ještě než se s Deidarou pustíte na nějakou misi, tak musíš trénovat. Teď, když už si se zbavila své fobie, tak bys konečně mohla objevit svou pravou sílu."
Yumiko přikývla. "Tak jo. Můžu už jít?" zeptala se.
"Jo jasně," řekl Pein. A ještě než se stihl ovládnout, tak řekl něco, čeho litoval. "Užijte si to s Deidarou!"
Yumiko se začervenala. "Budu dělat, jako že jsem to neslyšela," zamumlala a odešla.







ahoj..já jen tak..že jsem narazila na tvůj blog se stejným designem...nejde mi na něm nastavit menu..abych tam mohla mít ty popisky atd..prostě mi to tam nesedí nechceš poradit ?? :O prosím moc...