Dítě
Inu... :D Je tu další díl - gomen, že tak pozdě^^ Jsou tam dvě postavy, které nejsou mojim vynálezem, ani Masashiho - Hatsune a Zatsune^^ Mé oblíbené Vocaloid :D Potřebovala jsem tam rychle někoho vsunout a nechtělo se mi vymýšlet celé postavy - jeden by to neřekl, ale je to dost složité - všechna ta jutsu, vzhled, oblečení... Už mi dochází nápady xD No užijte si to ;)

Aneko se slzami v očích seděla na posteli. V ruce měla něco co připomínalo teploměr, jenže ten to nebyl. Vlastně to byl těhotenský test, který právě oznamoval, že Aneko a Itachi budou mít dítě. Aneko stiskla ten přístroj, až ho rozmačkala. Pak ho odhodila do koše. Netušila, jak to Itachimu říct. Byl venku s přáteli a měl se vrátit až na večeři. Aneko nebyla schopná nic uvařit. Nebyla schopná ničeho. Najednou se z toho pláče cítila unavená. Lehla si na postel, zavřela oči a usnula.
Probral ji až Itachi. Dřepěl vedle postele u ní a hladil ji po vlasech. "Aneko," zašeptal a Aneko otevřel oči. Byly pořád opuchlé od pláče.
"Co se ti stalo?" zeptal se jí starostlivě.
"Itachi já…" začala, ale pak se rozplakala. Itachi se k ní nahnul a objal ji.
"Pššš… To počká. Měla by sis odpočinout," řekl.
Aneko se vymanila z jeho objetí a setřela si slzy. "Ne… To rozhodně nepočká. Itachi já… Já jsem těhotná," řekla co nejrychleji, aby to měla za sebou.
Itachi zalapal po dechu. Čekal by cokoli, ale tohle rozhodně ne. Najednou ho zaplavilo štěstí. Vždyť budou mít dítě… A to potěší přeci každého. Okamžitě Aneko objal. "To…to je úžasné," vydechl a políbil ji.
Aneko byla překvapená z jeho reakce. "T-tobě to nevadí?" zeptala se třaslavě.
Itachi zavrtěl hlavou. "Mělo by? Jsem nadšený," řekl a znova ji políbil.
Aneko ho objala. "Tak… to je dobře," řekla. Budou mít dítě. To největší štěstí v životě každého rodiče.
"Nedělej si s tím žádné starosti. To dítě je dar," utěšil ji Itachi když cítil, že má Aneko na krajíčku.
"Děkuju, Itachi," řekla a něžně ho políbila.
"Co se ti stalo?" zeptal se jí starostlivě.
"Itachi já…" začala, ale pak se rozplakala. Itachi se k ní nahnul a objal ji.
"Pššš… To počká. Měla by sis odpočinout," řekl.
Aneko se vymanila z jeho objetí a setřela si slzy. "Ne… To rozhodně nepočká. Itachi já… Já jsem těhotná," řekla co nejrychleji, aby to měla za sebou.
Itachi zalapal po dechu. Čekal by cokoli, ale tohle rozhodně ne. Najednou ho zaplavilo štěstí. Vždyť budou mít dítě… A to potěší přeci každého. Okamžitě Aneko objal. "To…to je úžasné," vydechl a políbil ji.
Aneko byla překvapená z jeho reakce. "T-tobě to nevadí?" zeptala se třaslavě.
Itachi zavrtěl hlavou. "Mělo by? Jsem nadšený," řekl a znova ji políbil.
Aneko ho objala. "Tak… to je dobře," řekla. Budou mít dítě. To největší štěstí v životě každého rodiče.
"Nedělej si s tím žádné starosti. To dítě je dar," utěšil ji Itachi když cítil, že má Aneko na krajíčku.
"Děkuju, Itachi," řekla a něžně ho políbila.
1. Měsíc
Bříško Aneko nijak nenarostlo. Vlastně ani není vidět. Nikde ani vidu, ani slechu po dítěti. Itachi nabízel, že by třeba zašli za Tsunade, ale Aneko nechtěla, aby o jejich dítěti zatím někdo věděl.
Bříško Aneko nijak nenarostlo. Vlastně ani není vidět. Nikde ani vidu, ani slechu po dítěti. Itachi nabízel, že by třeba zašli za Tsunade, ale Aneko nechtěla, aby o jejich dítěti zatím někdo věděl.
2. Měsíc
Aneko už se pomaloučku kulatí bříško, ale stále to není poznat.
Aneko už se pomaloučku kulatí bříško, ale stále to není poznat.
"Sakra Aneko! Měli bysme jít za Tsunade-sama. Poradila by nám. Vždyť ani jeden s tím nemáme zkušenosti a nevíme jaká bolest co znamená," nabádal Itachi Aneko, která to stále nikomu nechtěla říct. Ani Tsunade.
3. Měsíc
Bříško už je vidět. Není nijak velké, ale na první pohled se pozná, že je buď těhotná, nebo začala jíst cukroví.
Teď už byla rozhodnutá i Aneko, řeknou Tsunade. Ale jenom jí!
Bříško už je vidět. Není nijak velké, ale na první pohled se pozná, že je buď těhotná, nebo začala jíst cukroví.
Teď už byla rozhodnutá i Aneko, řeknou Tsunade. Ale jenom jí!
"Hmmm," zamumlala Tsunade, když prohlížela Aneko.
"Co hmm?" zeptala se vystrašeně Aneko.
Tsunade se na ni usmála. "Ale nic. Dítě je zdravé a mělo by se narodit za šest měsíců. Do té doby tě nebudu pouštět na mise. Když bříško zabolí, tak si dej teplou sprchu. Pomůže to i dítěti, i tobě," řekla Tsunade se zářivým úsměvem. "Teď už můžeš jít," vybídla ji Tsunade.
Aneko se zvedla z lehátka, na kterém ji prohlížela. "Děkuji Tsunade-sama," řekla Aneko. Už odcházela, ale pak se zarazila. "A mohu vás o něco poprosit?"
"?"
"Neřikejte to nikomu prosím," řekla Aneko a už chtěla odejít, ale Tsunade ji zastavila.
"Itachi to ví?" zeptala se.
Aneko přikývla. "On mě vyburcoval, abych šla za vámi," řekla a zazubila se.
Tsunade se usmála. "Ano… Je to milující muž."
Aneko se usmála. "Ano. Já vím," řekla a odešla.
4. Měsíc
Teď už by došlo i pitomci, že bříško není velké tím, že by Aneko jedla cukroví. Sakura, Ino a všichni ostatní jejich přátelé (I Kiyoko se Saiem) k nim chodili na návštěvy, vymýšleli chlapecké a dívčí jména… No znáte to.
Teď už by došlo i pitomci, že bříško není velké tím, že by Aneko jedla cukroví. Sakura, Ino a všichni ostatní jejich přátelé (I Kiyoko se Saiem) k nim chodili na návštěvy, vymýšleli chlapecké a dívčí jména… No znáte to.
5. Měsíc
Aneko už má dost velké bříško. Ale stále to není žádná sláva.
Aneko už má dost velké bříško. Ale stále to není žádná sláva.
"Tak co třeba Kizumi?" navrhl Itachi.
"Ne!" zamítla opět Aneko.
Chlapecké jméno měli vymyšlené (pojmenovali by ho po Narutově a Anečině otci, Minato), ale s holčičím jménem se pořád mordovali.
Itachi už si nevěděl rady.
"Tak něco vymysli?" řekl bezmocně.
Aneko se zamyslela. "Tak co třeba…Yasa?"
Itachi zavrtěl hlavou. "V žádném případě."
Aneko pokrčila rameny. "No tak já nevím,"
"A Kushina ne?"
Aneko se zamyslela. "Ale to jsou samí moji předci! To si nemyslím, že by bylo dobré… Navíc by to bylo nefér vůči tobě!"
Itachi se usmál. "Mně to ale nevadí. Tak se zkusme zaměřit na to M, když už by se chlapec jmenoval Minato," řekl.
Aneko se zamyslela. "Mittia?" zeptala se.
Itachimu se to jméno zalíbilo. "To zní skvěle!"
Aneko se usmála. "Super! Takže Chlapec Minato, dívka Mittia."
6. Měsíc
"Bude to holčička," ječela Aneko zdálky na itachiho. Zrovna se vracela z prohlídky u Tsunade.
Itachi se k ní rozběhl a objal ji. "To je úžasné!" řekl a pohladil bříško. "Mittia," zašeptal a políbil Aneko.
"Bude to holčička," ječela Aneko zdálky na itachiho. Zrovna se vracela z prohlídky u Tsunade.
Itachi se k ní rozběhl a objal ji. "To je úžasné!" řekl a pohladil bříško. "Mittia," zašeptal a políbil Aneko.
7. Měsíc
Itachi a Aneko se pohádali. Do vesnice totiž nedávno vtrhli Akatsuki a žádali o Itachiho. Nezískali ho, ale Itachi se za nimi chtěl sám vydat. Že prý nechce, aby kvůli němu takhle ohrožovali Konohu a navíc se bojí, že by se mohla strhnout válka a Aneko, nebo dítěti by se něco stalo.
Itachi a Aneko se pohádali. Do vesnice totiž nedávno vtrhli Akatsuki a žádali o Itachiho. Nezískali ho, ale Itachi se za nimi chtěl sám vydat. Že prý nechce, aby kvůli němu takhle ohrožovali Konohu a navíc se bojí, že by se mohla strhnout válka a Aneko, nebo dítěti by se něco stalo.
8. Měsíc
Aneko má strašlivé bolesti a Itachi zmizel. Nejspíš šel za Akatsuki. Aneko své těhotenské bolesti snášela mnohem hůř, když s ní Itachi nebyl. O Itachim bohužel nedostali žádné zprávy, ale původní teorie je asi pravdivá (šel k Akatsuki)
Aneko má strašlivé bolesti a Itachi zmizel. Nejspíš šel za Akatsuki. Aneko své těhotenské bolesti snášela mnohem hůř, když s ní Itachi nebyl. O Itachim bohužel nedostali žádné zprávy, ale původní teorie je asi pravdivá (šel k Akatsuki)
9. Měsíc
Aneko rodí. Porodila krásnou zdravou holčičku. Holčička je drobounká a krásná. Má modré oči, ale všichni tvrdili, že určitě zdědí Itachiho sharingan, i Tsunade. Zatím nemá žádné vlásky, ale jsou na ní menší známky toho, že bude mít délku vlasů po matce (Aneko) a babičce (Kushině), a barvu též po matce.
Aneko rodí. Porodila krásnou zdravou holčičku. Holčička je drobounká a krásná. Má modré oči, ale všichni tvrdili, že určitě zdědí Itachiho sharingan, i Tsunade. Zatím nemá žádné vlásky, ale jsou na ní menší známky toho, že bude mít délku vlasů po matce (Aneko) a babičce (Kushině), a barvu též po matce.
Aneko stála na terase svého domu. V náručí držela svou droboučkou dcerku a po tvářích jí tekly slzy. Chtěla zažívat tyhle momenty pohromadě… i s Itachim. Kdo ví, proč ji bůh tak trestá.
"Aneko!" zaječela modrovlasá dívka se dvěma culíky. Hatsune Miku. Ona a ještě její dvojče Zatsune Miku byly v jednom týmu dohromady s Aneko. Jsou to staré kamarádky.
Aneko se otočila jejím směrem. "Ahoj," pozdravila ji, když už byla úplně u ní.
Miku se na ni usmála. "Já a Zatsune jsme dostaly misi souvisejíce s Akatsuki. Kdybych náhodou potkala Itachiho… Chceš, abych mu něco vyřídila?" zeptala se.
Aneko se do očí nahrnuli další slzy.
Miku ji hned objala. "Promiň… Nechtěla jsem ti ho nějak připomenout. Jen jsem myslela…"
"Ne to je dobrý," řekla Aneko a setřela si slzy. Pak strčila ruku do kapsy od mikiny, kterou měla na sobě. Vytáhla fotku, kde byla ona a v náručí držela Mittii. Podala tu fotku Hatsune. "Dej mu prosím tohle," řekla.
Miku převzala fotku. "Dobře," řekla. "Tak já už jdu. Zatsune na mě čeká. Ahoj!" rozloučila se a odběhla pryč.
Aneko se za ní dívala. Mittia se pak najednou rozplakala. Aneko ji k sobě jemně přitiskla. "Ty máš hlad? Tak tě půjdeme nakrmit," řekla laskavě a zmizela v domě.
"Aneko!" zaječela modrovlasá dívka se dvěma culíky. Hatsune Miku. Ona a ještě její dvojče Zatsune Miku byly v jednom týmu dohromady s Aneko. Jsou to staré kamarádky.
Aneko se otočila jejím směrem. "Ahoj," pozdravila ji, když už byla úplně u ní.
Miku se na ni usmála. "Já a Zatsune jsme dostaly misi souvisejíce s Akatsuki. Kdybych náhodou potkala Itachiho… Chceš, abych mu něco vyřídila?" zeptala se.
Aneko se do očí nahrnuli další slzy.
Miku ji hned objala. "Promiň… Nechtěla jsem ti ho nějak připomenout. Jen jsem myslela…"
"Ne to je dobrý," řekla Aneko a setřela si slzy. Pak strčila ruku do kapsy od mikiny, kterou měla na sobě. Vytáhla fotku, kde byla ona a v náručí držela Mittii. Podala tu fotku Hatsune. "Dej mu prosím tohle," řekla.
Miku převzala fotku. "Dobře," řekla. "Tak já už jdu. Zatsune na mě čeká. Ahoj!" rozloučila se a odběhla pryč.
Aneko se za ní dívala. Mittia se pak najednou rozplakala. Aneko ji k sobě jemně přitiskla. "Ty máš hlad? Tak tě půjdeme nakrmit," řekla laskavě a zmizela v domě.
Když už Mittia konečně spala, tak si Aneko sedla na postel ve svém pokoji a upírala pohled na místo, kde Itachi vždycky spal. Okamžitě se rozplakala, jakmile si vzpomněla kolik toho spolu prožili. A teď ji opustil, protože se bál o ni a Mittii. Z jistého hlediska by to Aneko chápala. Ale tím, že je opustil ji jen ranil. Sama to nemůže zvládnout. Zvlášť když ví, že je v organizaci, která jde po jejím krku… A také po krku jejího bratra Naruta.
Najednou někdo zaklepal na dveře. Aneko netušila, kdo by to mohl být. Zvedla se a došla ke dveřím. Otevřela je a překvapilo ji koho spatřila. Stál tam Naruto a usmíval se od ucha k uchu.
"Ahoj!" pozdravil nadšeně a objal ji.
V jiné situaci by se sním Aneko neměla chuť bavit, ale teď jí Naruto připadal jako ten nejbližší člověk na světě.
"Ahoj,"zašeptala.
"Nedávno jsem se vrátil z mise a zjistil jsem, že ten hajzl Itachi se vrátil k Akatsuki," poslední slova zněla dost naštvaně.
"Naruto!" vyjekla Aneko. "Itachi… On… Myslel si, že tím ochrání mě, Mittii a tebe. Že prý ohrožují Konohu jen kvůli němu…"
Naruto ji pustil a zazubil se. "No jo, promiň. Vlastně jsem tě sem přišel nějak odreagovat. Nechceš jít třeba do Ichiraku ramen?" zeptal se.
Aneko se na něj děkovně podívala. "Moc ráda," řekla. Připomnělo jí to staré časy, kdy nebyl žádný Itachi, žádný Akatsuki, žádná Mittia… žádné problémy. "Ale asi s sebou budu muset vzít Mittii," řekla pak trošku nervózně.
Naruto pokrčil rameny. "Nevadí. Já se rád setkám se svojí neteří a konečně ochutná rámen," řekl Naruto a vyplázl jazyk. Pak nakoukl k ní do domu. "Tak kde ji máš?"
Aneko se zasmála, ale v duchu si řekla něco jako: Pane bože! Další Uzumaki... teda Uchiha... kterej bude závislej na rámenu!. "Počkej. Dojdu pro ni," řekla a zmizela v domě.
Najednou někdo zaklepal na dveře. Aneko netušila, kdo by to mohl být. Zvedla se a došla ke dveřím. Otevřela je a překvapilo ji koho spatřila. Stál tam Naruto a usmíval se od ucha k uchu.
"Ahoj!" pozdravil nadšeně a objal ji.
V jiné situaci by se sním Aneko neměla chuť bavit, ale teď jí Naruto připadal jako ten nejbližší člověk na světě.
"Ahoj,"zašeptala.
"Nedávno jsem se vrátil z mise a zjistil jsem, že ten hajzl Itachi se vrátil k Akatsuki," poslední slova zněla dost naštvaně.
"Naruto!" vyjekla Aneko. "Itachi… On… Myslel si, že tím ochrání mě, Mittii a tebe. Že prý ohrožují Konohu jen kvůli němu…"
Naruto ji pustil a zazubil se. "No jo, promiň. Vlastně jsem tě sem přišel nějak odreagovat. Nechceš jít třeba do Ichiraku ramen?" zeptal se.
Aneko se na něj děkovně podívala. "Moc ráda," řekla. Připomnělo jí to staré časy, kdy nebyl žádný Itachi, žádný Akatsuki, žádná Mittia… žádné problémy. "Ale asi s sebou budu muset vzít Mittii," řekla pak trošku nervózně.
Naruto pokrčil rameny. "Nevadí. Já se rád setkám se svojí neteří a konečně ochutná rámen," řekl Naruto a vyplázl jazyk. Pak nakoukl k ní do domu. "Tak kde ji máš?"
Aneko se zasmála, ale v duchu si řekla něco jako: Pane bože! Další Uzumaki... teda Uchiha... kterej bude závislej na rámenu!. "Počkej. Dojdu pro ni," řekla a zmizela v domě.
Naruto tam nedočkavě stál. Hrozně se na Mittii těšil. Když Aneko vyšla z domu s drobounkou krásnou dívenkou v náručích, Naruto vypískl radostí. "Jé! Ta je nádherná!" brblal pořád dokola.
Aneko se usmála a podala mu ji do náručí. Naruto ji s radostí převzal a houpal ji. Mittia se tomu smála a Aneko měla na krajíčku z radosti. Její dítě se poprvé zasmálo. To potěší každou matku.
Aneko se usmála a podala mu ji do náručí. Naruto ji s radostí převzal a houpal ji. Mittia se tomu smála a Aneko měla na krajíčku z radosti. Její dítě se poprvé zasmálo. To potěší každou matku.






