Tvrdý cvik
Nazdár! :D Tak je tu další (8.) kapitola RR^^ Sry, že to tak trvalo, ale jsme hold líná xD Stejně to nikdo nečte, tak co, že? :) Tk si to užijte xD

Když už se Aneko konečně uklidnila, tak někdo vstoupil do místnosti. Kiyoko je neznala, ale Aneko vykulila oči. Do místnosti vstoupili Kisame, Sasori a Deidara.
Kiyoko se na matraci posadila a zase nadzvedla jedno obočí. A zase vypadala děsně komicky.
Aneko se neudržela a zase vyprskla smíchy. Kisame také nadzvedl obočí, ale naštěstí on to uměl nekomicky. Deidara a Sasori se vzadu pohihňávali. Kiyoko okoukala Kisameho styl nadzvednutí obočí a začala to zkoušet znova a znova. Pořád zvedala obočí nahoru a dolů. Aneko začala smíchy mlátit hlavou o zem a Sasori s Deidarou se na zemi váleli smíchy. Dokonce i Kisame se začal trochu pohihňávat.
Nakonec to Aneko nevydržela a plácla Kiyoko rukou přes čelo, přičemž Kiyoko bolestí zastavila všechnu činnost.
Kiyoko se na matraci posadila a zase nadzvedla jedno obočí. A zase vypadala děsně komicky.
Aneko se neudržela a zase vyprskla smíchy. Kisame také nadzvedl obočí, ale naštěstí on to uměl nekomicky. Deidara a Sasori se vzadu pohihňávali. Kiyoko okoukala Kisameho styl nadzvednutí obočí a začala to zkoušet znova a znova. Pořád zvedala obočí nahoru a dolů. Aneko začala smíchy mlátit hlavou o zem a Sasori s Deidarou se na zemi váleli smíchy. Dokonce i Kisame se začal trochu pohihňávat.
Nakonec to Aneko nevydržela a plácla Kiyoko rukou přes čelo, přičemž Kiyoko bolestí zastavila všechnu činnost.
"Co je?" zeptala se Kiyoko.
Aneko se vedle ní vydýchávala, protože jí ten smích málem udusil. Sasori s Deidarou se začali vrávoravě zvedat ze země a Kisame se zase začal tvářit děsně tajemně.
"Týjo to je napínavý," řekla znenadání Kiyoko.
Aneko se chytla za pusu, aby zase nevyprskla smíchy. Sasori a Deidara udělali to samé. Kisamemu jen z nosu vyprskla voda (jako lidi mají sople, Kisame má vodu).
"Myslím, že už bysme s tim mohli přestat. Nebo se Deidara, Sasori a Jinchuuriki udusí smíchy," řekl Kisame, který se jako jediný nesmál (ještě Kiyoko se samozřejmě nesmála).
Kiyoko pokrčila rameny. "Já ani netuším, co je tu tak vtipnýho," řekla bez šťávy a obalu.
Všichni tři Akatsuki se podivili. "To je takový pako?" zeptal se nechápavě Deidara.
Aneko se na ně podívala. "Ona nic necítí. Nemá city… Necítí se šťastná, ani neumí být milá, či naštvaná, vystrašená, nebo třeba přátelská… Nic z toho neumí a necítí to," řekla.
Všichni tři si změřili Kiyoko pohledem.
"Jak se to stalo?" zeptal se Kisame.
Kiyoko pokrčila rameny. Neměla chuť jim to říkat. Místo ní promluvila opět Aneko. "To z mladých ninjů dělají v ANBU Root. Kdo tam chce sloužit, musí ztratit city," řekla.
Kisame se zamračil. "To je ovšem velice blbý. Protože to bude kazit výslech. V tom případě ji naučíme znova cítit," řekl.
Kiyoko se na něj podívala. "Vážně?"
Aneko však byla proti tomu. "Ne! To nedělejte!" řekla. Věděla, že pokud to udělají, tak schytá výprask od Danzou-sama a Tsunade-sama.
Kiyoko se na ní podívala. "Proč ne? Já chci."
Aneko nedokázala svůj důvod vysvětlit. "Prostě to nedělejte…"
Kisame se ušklíbl. "Smůla. Zítra bude mít opět city…Doufám," řekl a došel ke Kiyoko. Chytl jí vzadu za krk a zvedl jí.
"Pojď semnou Deidaro," řekl Kisame a Deidara ho následoval.
Sasori se ještě podíval na Aneko. Očekávala, že v jeho očích bude nenávist, ale on se na ni jen usmál. V jeho očích byla vidět láska. Okamžitě si vzpomněla na jeho slova. "I když si vybereš Itachiho, pořád tě budu milovat."
Také se na něj usmála. Sasori se pak otočil a odešel pryč.
Aneko se v tom pokoji (nebo co to bylo) cítila najednou hrozně sama. Přemýšlela, co se asi tak právě děje s Kiyoko.
"Týjo to je napínavý," řekla znenadání Kiyoko.
Aneko se chytla za pusu, aby zase nevyprskla smíchy. Sasori a Deidara udělali to samé. Kisamemu jen z nosu vyprskla voda (jako lidi mají sople, Kisame má vodu).
"Myslím, že už bysme s tim mohli přestat. Nebo se Deidara, Sasori a Jinchuuriki udusí smíchy," řekl Kisame, který se jako jediný nesmál (ještě Kiyoko se samozřejmě nesmála).
Kiyoko pokrčila rameny. "Já ani netuším, co je tu tak vtipnýho," řekla bez šťávy a obalu.
Všichni tři Akatsuki se podivili. "To je takový pako?" zeptal se nechápavě Deidara.
Aneko se na ně podívala. "Ona nic necítí. Nemá city… Necítí se šťastná, ani neumí být milá, či naštvaná, vystrašená, nebo třeba přátelská… Nic z toho neumí a necítí to," řekla.
Všichni tři si změřili Kiyoko pohledem.
"Jak se to stalo?" zeptal se Kisame.
Kiyoko pokrčila rameny. Neměla chuť jim to říkat. Místo ní promluvila opět Aneko. "To z mladých ninjů dělají v ANBU Root. Kdo tam chce sloužit, musí ztratit city," řekla.
Kisame se zamračil. "To je ovšem velice blbý. Protože to bude kazit výslech. V tom případě ji naučíme znova cítit," řekl.
Kiyoko se na něj podívala. "Vážně?"
Aneko však byla proti tomu. "Ne! To nedělejte!" řekla. Věděla, že pokud to udělají, tak schytá výprask od Danzou-sama a Tsunade-sama.
Kiyoko se na ní podívala. "Proč ne? Já chci."
Aneko nedokázala svůj důvod vysvětlit. "Prostě to nedělejte…"
Kisame se ušklíbl. "Smůla. Zítra bude mít opět city…Doufám," řekl a došel ke Kiyoko. Chytl jí vzadu za krk a zvedl jí.
"Pojď semnou Deidaro," řekl Kisame a Deidara ho následoval.
Sasori se ještě podíval na Aneko. Očekávala, že v jeho očích bude nenávist, ale on se na ni jen usmál. V jeho očích byla vidět láska. Okamžitě si vzpomněla na jeho slova. "I když si vybereš Itachiho, pořád tě budu milovat."
Také se na něj usmála. Sasori se pak otočil a odešel pryč.
Aneko se v tom pokoji (nebo co to bylo) cítila najednou hrozně sama. Přemýšlela, co se asi tak právě děje s Kiyoko.
"Takže," řekl Kisame. On, Deidara a Kiyoko stáli ve skoro prázdné místnosti. Před nimi byl kýbl s vodou (dost velký a hluboký na to, aby do něj někdo strčil hlavu). "Teď tě naučíme polovině citům. Tahle technika tě naučí cítit jen ty city, kterým jsi dávala přednost. Takže buď negativní, nebo pozitivní."
Kiyoko zapřemýšlela, co s ní asi teď budou dělat. Ještě než se stihla zeptat, tak jí najednou někdo silně chytl za hlavu a ponořil ji do kýblu s vodou. Kiyoko se ani nestihla nadechnout. Začala se s tím, kdo ji držel prát, ale on ji nechtěl pustit. Měl silnou ruku a Kiyoko nemohla nic dělat. Zvlášť když měla hlavu v kýblu. Když už jí zbyl jen kousíček vzduchu v plicích, tak se jí před očima začal zobrazovat celý život, který prožila… Byl to takový ten pocit, který zažije každý před smrtí. Hned viděla každý okamžik… A cítila. Ano cítila. Cítila, když byla naštvaná, cítila, když měla strach. Ale to bylo vše. Cítila se jen negativně. Lásku, přátelství, ani nic jiného pořád necítila. Když se přestala bránit, ten, jemuž patřila ta ruka jí vytáhl. Kiyoko začala zhluboka dýchat.
"Tak co," zeptal se Kisame.
Kiyoko se na něj podívala. Najednou dostala chuť mu dát přes hubu. A přesně to udělala. "Ty hajzle! Mohl jsi mě zabít!" ječela jak divá.
Deidara jí okamžitě zachytil a zabránil jí v jakémkoliv pohybu.
Kisame si utřel zpocené čelo. "Fajn… Takže negativně by cítila. Ještě budeme potřebovat pozitivní city," zamumlal a podíval se na Deidaru.
"Ne! Ne, ne, ne! Ani náhodou," ječel mladý blonďák. "Nebudu dělat to co si myslíš!"
Kisame se ušklíbl. "Budeš muset."
Deidara pustil Kiyoko, která nechápala, o čem se ti dva baví.
"Fajn… Ale pod podmínkou, že mě nebudete měsíc buzerovat," vyžádal si Deidara.
Kisame se zamračil. "My tě buzerujem?" zeptal se, jako by to právě zjistil.
Deidara se zamračil. "Jo! Každou minutu!"
Kisame pokrčila rameny. "Budiž, ale udělej to."
Blonďatý chlapec si povzdychl. Otočil k sobě Kiyoko. "Hlavně mě za to nezabij," řekl jí. Pak ji něžně a dlouze políbil. Kiyoko nejdřív chtěla protestovat, ale pak něco ucítila. Ucítila lásku a vše to pozitivní. Vzpomněla si, jak jednou když byla malá dala Saiovi pusu na tvář, protože ji naučil kreslit. Vzpomněla si na to, jak byli ona, Sai a jeho "bratr" nejlepší přátelé… A pohádali se jen kvůli nějaké blbosti. Pocítila přátelskost vůči Aneko, protože se k ní chovala vcelku mile. A také ucítila přátelskost vůči Deidarovi, že jí dal tak nádherné city. Když se Deidara odtrhl, tak si otřel pusu o rukáv a Kiyoko zalapala po dechu.
"Už cítíš?" zeptal se otrávený Kisame. Trošku ho nudilo, jak se tam před ním ti dva líbali.
Kiyoko pomalu přikývla. Tolik věcí si teprve teď uvědomila. Je krásné cítit, pomyslela si.
Deidara úlevně vydechl. "No aspoň, že to bylo k něčemu. A navíc mě teď nebudou celej měsíc buzerovat! Hurá!" vedl Deidara veselý monolog.
"Teď tě Deidara doprovodí do cely. Já si musim jít zaplavat," řekl Kisame a odešel pryč.
Deidara ukončil svůj monolog. "Tak pojď," řekl a odešel. Kiyoko se za ním vydala do cel.
Když vešla do cely, tak se kolem sebe rozhlédla. Jakmile spatřila Aneko, tak se k ní rozběhla a objala jí. "Já cítím!" vřískala.
Aneko nadskočila leknutím. "He… Super," řekla a chytla se za bolavé uši, které ji brněly.
"A víš co? Já Saiovi odpustím! Vlastně jsme se pohádali kvůli takové prkotině!" ječela nadšeně.
Aneko si zakrývala uši. "Báječné," zamumlala.
Kiyoko přestala ječet. "Ty z toho nejsi nadšená?" zeptala se.
"Ale ano… jsem. Jen chci být už co nejdříve doma," řekla. Zatoužila po Itachim. Nechtěla tu být se Sasorim. S tímhle nesouhlasila. Nemohla to tu s ním přežít.
Kiyoko se zamyslela. "Já už bych taky chtěla do Konohy… Ale Danzou-sama…"
"Danzou ať mi vleze do pr*ele," řekla naštvaně Aneko.
Kiyoko vykulila oči.
"Eh… to mu nemusíš říkat," řekla Aneko a zatvářila se jako andělíček.
Kiyoko přikývla. "Stejně kdybych mu to řekla, tak by zabil mě… Ale musím s tebou souhlasit. Také chci do Konohy," řekla.
Aneko přikývla. "Jenže jak to udělat, že?"
Kiyoko se na ní podívala. "To bude jednoduché," řekla a vytáhla z pouzdra na zbraně penál s pastelkami.
Aneko nadzvedla obočí. "S tim chceš udělat co? Nakreslit jim červený nosy?"
Kiyoko se zatvářila uraženě. "Ne! To je můj styl boje," řekla a usmála se.
Aneko se chytla za pusu, aby nevyprskla smíchy. V hlavě se jí zrodil obraz Kiyoko, jak má v ruce modrou pastelku a bodá s ní Kisameho do oka.
Kiyoko se na ni zaškaredila. "Mysli si co chceš, ale můj styl boje je silný," řekla. Vytáhla z penálu všechny odstíny hnědé barvy. Pak přešla ke stěně a začala na ní cosi malovat. Netrvalo to ani deset vteřin a na stěně byly dveře. Kiyoko udělala nějakou pečeť a dveře najednou byly 3D. Vypadaly jako pravé.
"Co to?" zalapala Aneko po dechu.
Kiyoko se usmála. "To jsou moje jutsu. Těmahle pastelkama si kreslím všechno. Například suterén, zbraně, vojáky, a tak dále," řekla pyšně.
Aneko se na ni usmála. "Promiň, že jsme pochybovala," řekla. "Kam ty dveře vedou?"
Kiyoko se usmála. "Uvidíš," řekla. Pak dveře chytla za kliku a otevřela je. Nebylo vidět kam vedou. Jen se z nich valila bílá oslepující záře. Aneko chvilku váhala.
Kiyoko pobídla Aneko. "Tak dělej. Ty dveře tu neudržím celou věčnost. Spotřebovává to mou chakru," řekla naštvaně.
Aneko pokrčila rameny a prošla dveřmi. Kiyoko šla za ní. Jakmile obě prošli dveřmi, tak se zavřely a zmizely.
Kiyoko zapřemýšlela, co s ní asi teď budou dělat. Ještě než se stihla zeptat, tak jí najednou někdo silně chytl za hlavu a ponořil ji do kýblu s vodou. Kiyoko se ani nestihla nadechnout. Začala se s tím, kdo ji držel prát, ale on ji nechtěl pustit. Měl silnou ruku a Kiyoko nemohla nic dělat. Zvlášť když měla hlavu v kýblu. Když už jí zbyl jen kousíček vzduchu v plicích, tak se jí před očima začal zobrazovat celý život, který prožila… Byl to takový ten pocit, který zažije každý před smrtí. Hned viděla každý okamžik… A cítila. Ano cítila. Cítila, když byla naštvaná, cítila, když měla strach. Ale to bylo vše. Cítila se jen negativně. Lásku, přátelství, ani nic jiného pořád necítila. Když se přestala bránit, ten, jemuž patřila ta ruka jí vytáhl. Kiyoko začala zhluboka dýchat.
"Tak co," zeptal se Kisame.
Kiyoko se na něj podívala. Najednou dostala chuť mu dát přes hubu. A přesně to udělala. "Ty hajzle! Mohl jsi mě zabít!" ječela jak divá.
Deidara jí okamžitě zachytil a zabránil jí v jakémkoliv pohybu.
Kisame si utřel zpocené čelo. "Fajn… Takže negativně by cítila. Ještě budeme potřebovat pozitivní city," zamumlal a podíval se na Deidaru.
"Ne! Ne, ne, ne! Ani náhodou," ječel mladý blonďák. "Nebudu dělat to co si myslíš!"
Kisame se ušklíbl. "Budeš muset."
Deidara pustil Kiyoko, která nechápala, o čem se ti dva baví.
"Fajn… Ale pod podmínkou, že mě nebudete měsíc buzerovat," vyžádal si Deidara.
Kisame se zamračil. "My tě buzerujem?" zeptal se, jako by to právě zjistil.
Deidara se zamračil. "Jo! Každou minutu!"
Kisame pokrčila rameny. "Budiž, ale udělej to."
Blonďatý chlapec si povzdychl. Otočil k sobě Kiyoko. "Hlavně mě za to nezabij," řekl jí. Pak ji něžně a dlouze políbil. Kiyoko nejdřív chtěla protestovat, ale pak něco ucítila. Ucítila lásku a vše to pozitivní. Vzpomněla si, jak jednou když byla malá dala Saiovi pusu na tvář, protože ji naučil kreslit. Vzpomněla si na to, jak byli ona, Sai a jeho "bratr" nejlepší přátelé… A pohádali se jen kvůli nějaké blbosti. Pocítila přátelskost vůči Aneko, protože se k ní chovala vcelku mile. A také ucítila přátelskost vůči Deidarovi, že jí dal tak nádherné city. Když se Deidara odtrhl, tak si otřel pusu o rukáv a Kiyoko zalapala po dechu.
"Už cítíš?" zeptal se otrávený Kisame. Trošku ho nudilo, jak se tam před ním ti dva líbali.
Kiyoko pomalu přikývla. Tolik věcí si teprve teď uvědomila. Je krásné cítit, pomyslela si.
Deidara úlevně vydechl. "No aspoň, že to bylo k něčemu. A navíc mě teď nebudou celej měsíc buzerovat! Hurá!" vedl Deidara veselý monolog.
"Teď tě Deidara doprovodí do cely. Já si musim jít zaplavat," řekl Kisame a odešel pryč.
Deidara ukončil svůj monolog. "Tak pojď," řekl a odešel. Kiyoko se za ním vydala do cel.
Když vešla do cely, tak se kolem sebe rozhlédla. Jakmile spatřila Aneko, tak se k ní rozběhla a objala jí. "Já cítím!" vřískala.
Aneko nadskočila leknutím. "He… Super," řekla a chytla se za bolavé uši, které ji brněly.
"A víš co? Já Saiovi odpustím! Vlastně jsme se pohádali kvůli takové prkotině!" ječela nadšeně.
Aneko si zakrývala uši. "Báječné," zamumlala.
Kiyoko přestala ječet. "Ty z toho nejsi nadšená?" zeptala se.
"Ale ano… jsem. Jen chci být už co nejdříve doma," řekla. Zatoužila po Itachim. Nechtěla tu být se Sasorim. S tímhle nesouhlasila. Nemohla to tu s ním přežít.
Kiyoko se zamyslela. "Já už bych taky chtěla do Konohy… Ale Danzou-sama…"
"Danzou ať mi vleze do pr*ele," řekla naštvaně Aneko.
Kiyoko vykulila oči.
"Eh… to mu nemusíš říkat," řekla Aneko a zatvářila se jako andělíček.
Kiyoko přikývla. "Stejně kdybych mu to řekla, tak by zabil mě… Ale musím s tebou souhlasit. Také chci do Konohy," řekla.
Aneko přikývla. "Jenže jak to udělat, že?"
Kiyoko se na ní podívala. "To bude jednoduché," řekla a vytáhla z pouzdra na zbraně penál s pastelkami.
Aneko nadzvedla obočí. "S tim chceš udělat co? Nakreslit jim červený nosy?"
Kiyoko se zatvářila uraženě. "Ne! To je můj styl boje," řekla a usmála se.
Aneko se chytla za pusu, aby nevyprskla smíchy. V hlavě se jí zrodil obraz Kiyoko, jak má v ruce modrou pastelku a bodá s ní Kisameho do oka.
Kiyoko se na ni zaškaredila. "Mysli si co chceš, ale můj styl boje je silný," řekla. Vytáhla z penálu všechny odstíny hnědé barvy. Pak přešla ke stěně a začala na ní cosi malovat. Netrvalo to ani deset vteřin a na stěně byly dveře. Kiyoko udělala nějakou pečeť a dveře najednou byly 3D. Vypadaly jako pravé.
"Co to?" zalapala Aneko po dechu.
Kiyoko se usmála. "To jsou moje jutsu. Těmahle pastelkama si kreslím všechno. Například suterén, zbraně, vojáky, a tak dále," řekla pyšně.
Aneko se na ni usmála. "Promiň, že jsme pochybovala," řekla. "Kam ty dveře vedou?"
Kiyoko se usmála. "Uvidíš," řekla. Pak dveře chytla za kliku a otevřela je. Nebylo vidět kam vedou. Jen se z nich valila bílá oslepující záře. Aneko chvilku váhala.
Kiyoko pobídla Aneko. "Tak dělej. Ty dveře tu neudržím celou věčnost. Spotřebovává to mou chakru," řekla naštvaně.
Aneko pokrčila rameny a prošla dveřmi. Kiyoko šla za ní. Jakmile obě prošli dveřmi, tak se zavřely a zmizely.
Aneko a Kiyoko stáli před hlavní branou Konohy. Obě vešli do vesnice a nadechli se. "Uf…" oddychly si svorně. Pak se pomalu vydaly do kanceláře Tsunade-sama.
"Jak to, že jste misi nedokončili?!" zařvala Tsunade, až se Shizune a Kiyoko strachy zježily vlasy na hlavě.
Aneko se zamračila. "Podmínky byly špatné. Nedalo se to…" řekla naštvaně.
Tsunade se uklidnila. "Dobrá… Já vám to odpustím, ale jestli ještě jednou zklamete, tak vám do konce života budu dávat mise typu D!" Poslední slova doslova zaječela.
Aneko pokrčila rameny.
"Tedy… Pravda, že o tvém osudu rozhodne ten idiot Danzou," opravila se Tsunade a podívala se na Kiyoko.
Aneko se zamračila. "Podmínky byly špatné. Nedalo se to…" řekla naštvaně.
Tsunade se uklidnila. "Dobrá… Já vám to odpustím, ale jestli ještě jednou zklamete, tak vám do konce života budu dávat mise typu D!" Poslední slova doslova zaječela.
Aneko pokrčila rameny.
"Tedy… Pravda, že o tvém osudu rozhodne ten idiot Danzou," opravila se Tsunade a podívala se na Kiyoko.
Ta se jen uklonila. "Danzou-sama je váš podřízený, Hokage-sama," řekla.
Tsunade se na ni usmála. "Ta holka se mi líbí," řekla. "Promluvím si s Danzouem o tvém osudu Kiyoko," řekla. "A teď už běžte. Obě!" řekla a Aneko s Kiyoko se vypakovaly z místnosti.
Tsunade se na ni usmála. "Ta holka se mi líbí," řekla. "Promluvím si s Danzouem o tvém osudu Kiyoko," řekla. "A teď už běžte. Obě!" řekla a Aneko s Kiyoko se vypakovaly z místnosti.
"Docela ráda bych se setkala se Saiem… Nevíš, kde je?" zeptala se Kiyoko, když doprovázela Aneko domů.
"Netuším… Vlastně. Mohl by být někde s Narutem, Sakurou, nebo Yamatem. Zeptej se jich," řekla Aneko a zastavila se, protože už byly před jejím domem.
Kiyoko se na ni usmála. "Tak jo. Díky," řekla jí. Pak se rozběhla pryč; cestou jí ještě zamávala.
Aneko se pousmála a vešla do svého domu. Jakmile překročila práh dveří, tak jí někdo prudce přitlačil ke stěně.
"Itachi," vydechla.
Itachi vypadal dost naštvaně. "Proč jsi mi neřekla, že vás Tsunade poslala špehovat k Akatsuki?" zeptal se naštvaně.
Aneko se snažila uklidnit. "J-já… Myslela jsem si, že mi to budeš rozmlouvat," řekla. "Věděla jsem, že budeš jančit."
"Tak tos věděla správně! To ses chtěla nechat zabít?! Vždyť jsi Jinchuuriki!" zaječel Itachi.
Aneko se naštvala a vymanila se z Itachi sevření. "Laskavě mi neřvi do ucha. Stojím přímo před tebou. Možná, že jsem Jinchuuriki, ale ta holka, kterou Tsunade-sama poslala se mnou umí jisté jutsu, které ve mně Juuichibiho skrylo. Akatsuki ho nemohli najít a ani ho ze mě nemohli vysát!"
Když to Itachimu došlo, tak se zatvářil zahanbeně.
"Netuším… Vlastně. Mohl by být někde s Narutem, Sakurou, nebo Yamatem. Zeptej se jich," řekla Aneko a zastavila se, protože už byly před jejím domem.
Kiyoko se na ni usmála. "Tak jo. Díky," řekla jí. Pak se rozběhla pryč; cestou jí ještě zamávala.
Aneko se pousmála a vešla do svého domu. Jakmile překročila práh dveří, tak jí někdo prudce přitlačil ke stěně.
"Itachi," vydechla.
Itachi vypadal dost naštvaně. "Proč jsi mi neřekla, že vás Tsunade poslala špehovat k Akatsuki?" zeptal se naštvaně.
Aneko se snažila uklidnit. "J-já… Myslela jsem si, že mi to budeš rozmlouvat," řekla. "Věděla jsem, že budeš jančit."
"Tak tos věděla správně! To ses chtěla nechat zabít?! Vždyť jsi Jinchuuriki!" zaječel Itachi.
Aneko se naštvala a vymanila se z Itachi sevření. "Laskavě mi neřvi do ucha. Stojím přímo před tebou. Možná, že jsem Jinchuuriki, ale ta holka, kterou Tsunade-sama poslala se mnou umí jisté jutsu, které ve mně Juuichibiho skrylo. Akatsuki ho nemohli najít a ani ho ze mě nemohli vysát!"
Když to Itachimu došlo, tak se zatvářil zahanbeně.
"Promiň… Jen mě to vyděsilo," řekl smutně.
Aneko se zatvářila starostlivě. Přiblížila se k němu a pohladila ho po tváři. "Odpuštěno. Vlastně jsem ráda, že sis o mně měl starost," řekla a usmála se.
Itachi se ušklíbl a políbil ji. "Myslel jsem na tebe každou chvíli," řekl. Popravdě jakmile se to dozvěděl, tak doufal, že mu ji Sasori nepřebere… Když tam s ním bude.
Aneko se zatvářila starostlivě. Přiblížila se k němu a pohladila ho po tváři. "Odpuštěno. Vlastně jsem ráda, že sis o mně měl starost," řekla a usmála se.
Itachi se ušklíbl a políbil ji. "Myslel jsem na tebe každou chvíli," řekl. Popravdě jakmile se to dozvěděl, tak doufal, že mu ji Sasori nepřebere… Když tam s ním bude.
Kiyoko se procházela po louce nedaleko Konohy. Po pravé straně byl sráz a uprostřed něj byl vodopád. Kdysi ho tu vytvořil Kapitán Yamato kvůli Narutovu výcviku.
Doufala, že tam někde najde Naruta, Kakashiho, Yamata, Sakuru, nebo při nejlepším Saie. Bohužel neviděla ani jednoho. Už se chtěla otočit, jako že odejde, ale najednou mez křovím na pokraji lesa spatřila nějakou bledou postavu, jak něco kreslí. To musel být Sai. Stoprocentně. Kiyoko k té postavě přiběhla. Byl to opravdu Sai. Překvapeně se na ni podíval.
"Co tu děláš?" zeptal se jí.
Kiyoko se na něj usmála. "Hledám tě."
Sai se na ní podíval. "Ty ses právě usmála?" zeptal se.
Kiyoko přikývla. "Ano. Na misi mě naučili cítit," řekla pyšně.
Sai se podíval na svůj výkres. "Aha," řekl. Kdyby měl city, z jeho hlasu by se určitě ozval smutek.
Kiyoko mu položila ruku na rameno. "Jestli chceš, naučím tě to. Je to jednoduché," řekla.
Sai se na ni podíval a snažil se nasadit překvapený výraz. "To bych docela rád… Jenže… Přeci jen… se spolu přeci nebavíme," připomněl jí.
Kiyoko se ušklíbla. "To je stará historie. Vlastně jsem se ti chtěla omluvit. Až tě naučím cítit, pochopíš to," řekla šťastně.
Sai se chvilku rozmýšlel. "Já nevím," váhal. Podíval se na Kiyoko, ale ta se jen usmívala od ucha k uchu. "Tak dobrá," řekl nakonec.
Kiyoko ho štěstím objala. "Kdy chceš začít?" zeptala se nedočkavě.
"Teď," řekl Sai.
Kiyoko pokrčila rameny. "Fajn. Tak pojď," řekla a nastavila mu ruku. Sai se na ní chvíli díval. Pak si vzpomněl na jeden text ve své knize. Nakonec jí také vzal za ruku a zvedl se. Kiyoko ho vedla k vodopádu. Když k němu došli, tak se zastavili.
"Co teď?" zeptal se Sai.
Kiyoko se na něj usmála. "Teď mi promiň," řekla. Ještě než se Sai stačil zeptat co jí má prominout, tak ho hodila do vody a těsně před tím, než se vynořil ho chytla za hlavu a držela ho pod vodou. Sai sebou mlátil, ale Kiyoko ho ignorovala. Držela ho pevně a odmítala ho pustit. Najednou se Saiovi před očima vybavil celý jeho prožitý život. A stejně jako prve Kiyoko, necítil nic jiného než hněv. Jakmile sebou přestal mrskat, Kiyoko ho pustila a vytáhla zpátky na souš. Jakmile tak učinila, tak jí dal Sai pěstí.
"Co sis sakra myslela?!" zaječel. Ale pak se zarazil. Cítil hněv. A to bylo přeci jen něco. Něco cítil! Ale nemohl se z toho radovat, protože nedokázal cítit pozitivně. Zjevně u něj celé dětství převládaly negativní city. Kiyoko využila jeho chvilkové nepozornosti a vtiskla mu dlouhý něžný polibek, tak jako jí to udělal Deidara.
Saiovi se před očima vybavily všechny krásné momenty. Když se spřátelil se svým "bratrem", když se spřátelil a Kiyoko, když mu Kiyoko dala pusu na tvář, protože ji naučil kreslit. Také si vzpomněl, jak ji kvůli tomu po zbytek života (dokud neztratil city) miloval… Začal cítit přátelství k Narutovi, Sakuře, Yamatovi, Kakashimu, všem z Konohy!
Když se od něj Kiyoko odtrhla, tak Sai zavrávoral nad tím přívalem citů. Zmateně se díval na Kiyoko. A pak se cítil nadšeně. Měl hned chuť všem říct, že to jsou jeho přátelé, a také měl chuť Kiyoko říct, jak ji miluje. Vrhl se k ní a objal ji. "Promiň Kiyoko," řekl. "Miluju tě," řekl hned na to a políbil ji.
Kiyoko byla ráda. Také v hloubi duše Saie milovala. Když Sai polibek přerušil, tak tam jen tak stáli v objetí a ani jednomu se nechtělo pryč. Chtěli být spolu navždycky a vynahradit si tak ty roky, co spolu nemluvili a byli proti sobě.
Tohle byla ta nejlepší chvíle, kterou oba kdy za svůj život prožili.
"Hej Saii!" ozval se svorně hlas dvou dívek, které běželi přes louku k nim dvěma.
Sai a Kiyoko se od sebe odtrhli a podívali se za těmi dívkami.
Byly to Ino a Sakura. Sakura měla něco zavěšeného na ruce. Nejspíš nějaký košík. Sai si hned vzpomněl na to, jak mu dala tu svou energetickou kuličku a okamžitě chytl Kiyoko za ruku. "Dělej, padáme," řekl a oba začali utíkat pryč.
Dívky je pronásledovaly, ale Sai s Kiyoko zmizel v lese. Oba se schovali za nedaleký strom a potichu se začali smát. Sai pak zastrčil jednu neposlušnou loknu Kiyoko za ucho, pohladil ji po tváři a políbil.
"Tady jsi!" ozvalo se najednou za nimi a Sai s Kiyoko nadskočili. Ino a Sakura je obklíčily a Sai se snažil najít únikovou cestu.
Sakura vytáhla z košíku hnědou kuličku a snažila se jí nacpat Saiovi do pusy. "Teď už je určitě lepší!" řekla.
Sai s ní bojoval, snažil se ji od sebe odtáhnout a při tom měl sevřené rty, aby mu do nich kulička náhodou nevklouzla.
Kiyoko se smála opodál. Když už si myslela, že Saie dráždí moc, tak ji od něj odtrhla. "To by stačilo, ne?" řekla smějíc se.
Sai vyplivl z pusy kuličku, která se mu do ní dostala a Ino popadla košík. Pak se rozběhla pryč a Sakura za ní.
"Teď jdeme na Naruta," smály se při tom.
Sai stál u stromu a vyplivoval poslední zbytky z kuličky. Kiyoko k němu došla. "V pořádku?" zeptala se a usmála se na něj.
Sai přikývl a taky se usmál. Pak jí vzal za ruku. "Pojď, něco ti chci ukázat!" řekl a utíkal s ní pryč.
Doufala, že tam někde najde Naruta, Kakashiho, Yamata, Sakuru, nebo při nejlepším Saie. Bohužel neviděla ani jednoho. Už se chtěla otočit, jako že odejde, ale najednou mez křovím na pokraji lesa spatřila nějakou bledou postavu, jak něco kreslí. To musel být Sai. Stoprocentně. Kiyoko k té postavě přiběhla. Byl to opravdu Sai. Překvapeně se na ni podíval.
"Co tu děláš?" zeptal se jí.
Kiyoko se na něj usmála. "Hledám tě."
Sai se na ní podíval. "Ty ses právě usmála?" zeptal se.
Kiyoko přikývla. "Ano. Na misi mě naučili cítit," řekla pyšně.
Sai se podíval na svůj výkres. "Aha," řekl. Kdyby měl city, z jeho hlasu by se určitě ozval smutek.
Kiyoko mu položila ruku na rameno. "Jestli chceš, naučím tě to. Je to jednoduché," řekla.
Sai se na ni podíval a snažil se nasadit překvapený výraz. "To bych docela rád… Jenže… Přeci jen… se spolu přeci nebavíme," připomněl jí.
Kiyoko se ušklíbla. "To je stará historie. Vlastně jsem se ti chtěla omluvit. Až tě naučím cítit, pochopíš to," řekla šťastně.
Sai se chvilku rozmýšlel. "Já nevím," váhal. Podíval se na Kiyoko, ale ta se jen usmívala od ucha k uchu. "Tak dobrá," řekl nakonec.
Kiyoko ho štěstím objala. "Kdy chceš začít?" zeptala se nedočkavě.
"Teď," řekl Sai.
Kiyoko pokrčila rameny. "Fajn. Tak pojď," řekla a nastavila mu ruku. Sai se na ní chvíli díval. Pak si vzpomněl na jeden text ve své knize. Nakonec jí také vzal za ruku a zvedl se. Kiyoko ho vedla k vodopádu. Když k němu došli, tak se zastavili.
"Co teď?" zeptal se Sai.
Kiyoko se na něj usmála. "Teď mi promiň," řekla. Ještě než se Sai stačil zeptat co jí má prominout, tak ho hodila do vody a těsně před tím, než se vynořil ho chytla za hlavu a držela ho pod vodou. Sai sebou mlátil, ale Kiyoko ho ignorovala. Držela ho pevně a odmítala ho pustit. Najednou se Saiovi před očima vybavil celý jeho prožitý život. A stejně jako prve Kiyoko, necítil nic jiného než hněv. Jakmile sebou přestal mrskat, Kiyoko ho pustila a vytáhla zpátky na souš. Jakmile tak učinila, tak jí dal Sai pěstí.
"Co sis sakra myslela?!" zaječel. Ale pak se zarazil. Cítil hněv. A to bylo přeci jen něco. Něco cítil! Ale nemohl se z toho radovat, protože nedokázal cítit pozitivně. Zjevně u něj celé dětství převládaly negativní city. Kiyoko využila jeho chvilkové nepozornosti a vtiskla mu dlouhý něžný polibek, tak jako jí to udělal Deidara.
Saiovi se před očima vybavily všechny krásné momenty. Když se spřátelil se svým "bratrem", když se spřátelil a Kiyoko, když mu Kiyoko dala pusu na tvář, protože ji naučil kreslit. Také si vzpomněl, jak ji kvůli tomu po zbytek života (dokud neztratil city) miloval… Začal cítit přátelství k Narutovi, Sakuře, Yamatovi, Kakashimu, všem z Konohy!
Když se od něj Kiyoko odtrhla, tak Sai zavrávoral nad tím přívalem citů. Zmateně se díval na Kiyoko. A pak se cítil nadšeně. Měl hned chuť všem říct, že to jsou jeho přátelé, a také měl chuť Kiyoko říct, jak ji miluje. Vrhl se k ní a objal ji. "Promiň Kiyoko," řekl. "Miluju tě," řekl hned na to a políbil ji.
Kiyoko byla ráda. Také v hloubi duše Saie milovala. Když Sai polibek přerušil, tak tam jen tak stáli v objetí a ani jednomu se nechtělo pryč. Chtěli být spolu navždycky a vynahradit si tak ty roky, co spolu nemluvili a byli proti sobě.
Tohle byla ta nejlepší chvíle, kterou oba kdy za svůj život prožili.
"Hej Saii!" ozval se svorně hlas dvou dívek, které běželi přes louku k nim dvěma.
Sai a Kiyoko se od sebe odtrhli a podívali se za těmi dívkami.
Byly to Ino a Sakura. Sakura měla něco zavěšeného na ruce. Nejspíš nějaký košík. Sai si hned vzpomněl na to, jak mu dala tu svou energetickou kuličku a okamžitě chytl Kiyoko za ruku. "Dělej, padáme," řekl a oba začali utíkat pryč.
Dívky je pronásledovaly, ale Sai s Kiyoko zmizel v lese. Oba se schovali za nedaleký strom a potichu se začali smát. Sai pak zastrčil jednu neposlušnou loknu Kiyoko za ucho, pohladil ji po tváři a políbil.
"Tady jsi!" ozvalo se najednou za nimi a Sai s Kiyoko nadskočili. Ino a Sakura je obklíčily a Sai se snažil najít únikovou cestu.
Sakura vytáhla z košíku hnědou kuličku a snažila se jí nacpat Saiovi do pusy. "Teď už je určitě lepší!" řekla.
Sai s ní bojoval, snažil se ji od sebe odtáhnout a při tom měl sevřené rty, aby mu do nich kulička náhodou nevklouzla.
Kiyoko se smála opodál. Když už si myslela, že Saie dráždí moc, tak ji od něj odtrhla. "To by stačilo, ne?" řekla smějíc se.
Sai vyplivl z pusy kuličku, která se mu do ní dostala a Ino popadla košík. Pak se rozběhla pryč a Sakura za ní.
"Teď jdeme na Naruta," smály se při tom.
Sai stál u stromu a vyplivoval poslední zbytky z kuličky. Kiyoko k němu došla. "V pořádku?" zeptala se a usmála se na něj.
Sai přikývl a taky se usmál. Pak jí vzal za ruku. "Pojď, něco ti chci ukázat!" řekl a utíkal s ní pryč.







Super díl:)
P:S: Krásný design.