Dokonalý plán
Olé! :D Tak je tu další kapitola RR! :D Je trošku hooodně dlouhá - 8 stránek ve wordu, ale věřím, že vy ti nějak překousnete xD
Tak přeji příjemné čtení^^

Aneko seděla na pohovce u okna. Znuděně se dívala ven a čekala, až uvidí Itachiho skákat po střechách směrem domů. Go-daime ho poslala na misi, kterou dala však jen jemu. Aneko se na ni prý nehodila. Konečně něco spatřila. Ale neskákalo to. Byl to Itachi, ale šel pomalu a vrávoravě po ulici. Držel se za rameno a po ruce mu stékala krev. Aneko vykulila oči a okamžitě vyběhla ven z domu.
"Itachi," vyjekla a utíkala přímo k němu.
Itachi se na ni ani nepodíval a skácel se k zemi. Aneko k němu naštěstí stihla doběhnout a zachytila ho těsně nad zemí. Dala si jeho ruku kolem ramen a nějak ho odtáhla do domu. Vzala ho do jejich společného pokoje a položila ho na postel. Prohlédla si jeho rány… Měl jen zraněné rameno, ale zjevně ztratil mnoho krve. Okamžitě odešla do koupelny pro lékárničku. Pak se vrátila do pokoje a začala Itachimu rány pomazávat mastičkami a obvázala mu je.
Když už balila lékárničku, tak Itachi otevřel oči. Nejdříve viděl rozmazaně, ale pak se rozkoukal. Rozeznal postavu, která se nad ním skláněla.
"Aneko," zamumlal chraptivě.
Aneko ho pohladila po tváři. "Odpočívej," zašeptala mu do ucha a pak odešla i s lékárničkou.
Itachi se chvilku díval na strop a pak se mu před očima zatemnilo.
"Itachi," vyjekla a utíkala přímo k němu.
Itachi se na ni ani nepodíval a skácel se k zemi. Aneko k němu naštěstí stihla doběhnout a zachytila ho těsně nad zemí. Dala si jeho ruku kolem ramen a nějak ho odtáhla do domu. Vzala ho do jejich společného pokoje a položila ho na postel. Prohlédla si jeho rány… Měl jen zraněné rameno, ale zjevně ztratil mnoho krve. Okamžitě odešla do koupelny pro lékárničku. Pak se vrátila do pokoje a začala Itachimu rány pomazávat mastičkami a obvázala mu je.
Když už balila lékárničku, tak Itachi otevřel oči. Nejdříve viděl rozmazaně, ale pak se rozkoukal. Rozeznal postavu, která se nad ním skláněla.
"Aneko," zamumlal chraptivě.
Aneko ho pohladila po tváři. "Odpočívej," zašeptala mu do ucha a pak odešla i s lékárničkou.
Itachi se chvilku díval na strop a pak se mu před očima zatemnilo.
Když se Itachi probral, byla noc. Vedle něj na posteli spala Aneko. Byla zachumlaná v peřině a vypadala strašně sladce, jak jí vlasy zakrývaly obličej.
Itachi se usmál. Pak si chtěl sednout a při tom se opřel o ruce. Dočista zapomněl na to, že má zraněné rameno a bolestí zasyčel, když mu ramenem projela strašlivá bolest.
Aneko sebou trhla a probrala se. "Co se stalo Itachi?" zeptala se rozespale a upřela na něj své krásné modré oči.
Itachi jí zastrčil vlasy za ucho. "Nic. Jdu se projít, spi dál," utěšil ji a zvedl se. Aneko se na něj chvilku dívala a pak se zase zachumlala do peřiny a zavřela oči. Itachi sešel do spodního patra domku a vyšel na terasu. Sedl si tam na pohodlné křeslo a zadíval se na hvězdy. Najednou spatřil nějakou postavu, jak skáče ze střechy na střechu. Doufal, že nebude žádný noční poplach… Bohužel ta postava zamířila přímo k jejich domu. Itachi se zvedl a ta postava došla k němu na verandu. Byla to nějaká docela mladá dívka (asi tak stejně stará jako Naruto), měla středně dlouhé černé vlasy v culíku, hnědé oči a vypadala, jako že je z ANBU Root.
"Co je?" zeptal se ospale Itachi.
Dívka se mu nepatrně poklonila. "Nerada ruším, ale můj mistr mě poslal, abych došla pro vás a Uzumaki Aneko. Tsunade-sama a můj mistr si vás žádají do pracovny Go-daime.
Itachi se zamračil. "Takhle pozdě v noci?" zeptal se. Vlastně netušil kolik je, ale podle měsíce bylo docela pozdě.
Dívka měla kamennou tvář. "Omlouvám se, ale jinak to nejde."
Itachi si povzdychl. "Já jsem bohužel zraněný z mé poslední mise," řekl a ukázal na své rameno. "No a Aneko…"
"Co se děje Itachi," ozval se za nimi ospalý hlas.
"Aneko," vydechl překvapeně Itachi a podíval se na dívku s červenými vlasy a noční košilí.
Dívka z Rootu se jí uklonila tak, jako před tím Itachimu. "Omlouvám se, že ruším, ale můj mistr a Tsunade-sama si vás žádají. Oba… I když má Itachi-sama zranění, tak bude muset jít," řekla dívka.
Itachi a Aneko se na sebe podívali. Aneko pak přikývla. "Dobře… Jdeme se převléknout," řekla a šla zpátky do domu.
Itachi se za ní díval. Pak něco zabručel a šel za ní.
Když už oba vyšli ven oblečení, tak dívka pořád stála před domem.
"Já myslela, že už půjdeš?" prohodila Aneko.
Dívka se na ni usmála takovým tím "falešným" úsměvem. "Můj mistr řekl přivést, ne jim to jen oznámit," podotkla.
Itachi nadzvedl obočí a Aneko se uměle zakuckala.
"No tak jdeme," řekla Aneko a všichni vyskočili na nejbližší střechu. Pak už jen doskákali ke kanceláři Hokage.
Dívka zaklepala na dveře a otevřela jim vyděšená Shizune. Všichni tři vešli. Dívka se uklonila muži, který stál před stolem, za kterým seděla Tsunade. Byl z poloviny obvázaný obvazy a opíral se o hůl.
"Tady jsou, můj pane," řekla dívka a uklonila se tomu muži.
Muž jen kývl. "Dobrá Kiyoko. Teď už můžeš jít," řekl a mávl rukou.
Dívka, tedy Kiyoko, kývla a odešla.
Aneko a Itachi se na sebe podívali a polkli.
"Takže," začala Tsunade, "máme pro vás dva misi." Pak se zarazila, protože jí pohled spočinul na Itachiho rameni.
"Co se ti stalo, Itachi?" zeptala se přísně.
"Eh.. Promiňte Tsunade-sama, ale z minulé mise, kterou mi v ANBU přidělili jsem se vrátil včera odpoledne a ještě k tomu zraněný," řekl.
Tsunade kývla. "V tom případě jsi v této misi k ničemu… Budu tě muset někým nahradit," řekla bez soucitu.
Aneko se na ni zamračila a Itachi přikývl. "Můžu teď odejít?" zeptal se a Tsunade kývla.
Itachi se ještě usmál na Aneko a pak už odešel pryč.
"No… Když s tebou nepůjde Itachi, budu muset někoho vymyslet. Každopádně… Tvá mise spočívá v tom, že se nějak vetřeš do Akatsuki a zjistíš o nich informace. Původně jsem chtěla, aby s tebou šel Itachi… Bylo by to jednodušší, ale teď… No nějak se to vymyslí. Teď běž. To je vše o tvé misi," řekla Tsunade.
Aneko přikývla. "Dobrá… Jo a… To vážně bylo nutný mě budit?" zeptala se.
Tsunade přikývla. "Ano. Protože s tím někým… kdo měl být původně Itachi, odcházíte před úsvitem" řekla.
Aneko ztuhla. Pak se zatvářila jako mučedník. "Proč já?" brblala si pro sebe, když byla na odchodu.
Když se ten muž ujistil, že je pryč, tak se otočil na Tsunade. "Já bych měl náhodou adepta na to volné místo," začal.
Tsunade se na něj podívala. "Naposledy, když jsem dovolila, aby se místo v Kakashiho týmu zaplnil jedním z tvých ANBU, tak jsi tam strčil Saie, kterej se nejdřív přidal k Orochimarovi a potom chtěl zabít Sasukeho. Nemohu to riskovat znova," řekla přísně Hokage.
Muž se zamračil. "Ta dívka… Kiyoko. Není špatná. A slibuju, že jí nedám tajnou misi… Nemám pifku na nikoho z Akatsuki," zatvářil se ten muž jako andělíček.
Tsunade se zamračila. "Dobrá… Dávám ti druhou šanci. Poslední mimochodem," řekla Tsunade.
Shizune se zamračila. "Tsunade-sama!"
Go-daime se na ni podívala. "Co zas?!" vyštěkla.
Shizune vystrašeně stiskla prasátko ve své ruce. "N-nic," řekla a okamžitě utekla z pracovny Hokage.
"Tak jsme se tedy dohodli. Pustím s ní Kiyoko," ukončil debatu muž.
Itachi se usmál. Pak si chtěl sednout a při tom se opřel o ruce. Dočista zapomněl na to, že má zraněné rameno a bolestí zasyčel, když mu ramenem projela strašlivá bolest.
Aneko sebou trhla a probrala se. "Co se stalo Itachi?" zeptala se rozespale a upřela na něj své krásné modré oči.
Itachi jí zastrčil vlasy za ucho. "Nic. Jdu se projít, spi dál," utěšil ji a zvedl se. Aneko se na něj chvilku dívala a pak se zase zachumlala do peřiny a zavřela oči. Itachi sešel do spodního patra domku a vyšel na terasu. Sedl si tam na pohodlné křeslo a zadíval se na hvězdy. Najednou spatřil nějakou postavu, jak skáče ze střechy na střechu. Doufal, že nebude žádný noční poplach… Bohužel ta postava zamířila přímo k jejich domu. Itachi se zvedl a ta postava došla k němu na verandu. Byla to nějaká docela mladá dívka (asi tak stejně stará jako Naruto), měla středně dlouhé černé vlasy v culíku, hnědé oči a vypadala, jako že je z ANBU Root.
"Co je?" zeptal se ospale Itachi.
Dívka se mu nepatrně poklonila. "Nerada ruším, ale můj mistr mě poslal, abych došla pro vás a Uzumaki Aneko. Tsunade-sama a můj mistr si vás žádají do pracovny Go-daime.
Itachi se zamračil. "Takhle pozdě v noci?" zeptal se. Vlastně netušil kolik je, ale podle měsíce bylo docela pozdě.
Dívka měla kamennou tvář. "Omlouvám se, ale jinak to nejde."
Itachi si povzdychl. "Já jsem bohužel zraněný z mé poslední mise," řekl a ukázal na své rameno. "No a Aneko…"
"Co se děje Itachi," ozval se za nimi ospalý hlas.
"Aneko," vydechl překvapeně Itachi a podíval se na dívku s červenými vlasy a noční košilí.
Dívka z Rootu se jí uklonila tak, jako před tím Itachimu. "Omlouvám se, že ruším, ale můj mistr a Tsunade-sama si vás žádají. Oba… I když má Itachi-sama zranění, tak bude muset jít," řekla dívka.
Itachi a Aneko se na sebe podívali. Aneko pak přikývla. "Dobře… Jdeme se převléknout," řekla a šla zpátky do domu.
Itachi se za ní díval. Pak něco zabručel a šel za ní.
Když už oba vyšli ven oblečení, tak dívka pořád stála před domem.
"Já myslela, že už půjdeš?" prohodila Aneko.
Dívka se na ni usmála takovým tím "falešným" úsměvem. "Můj mistr řekl přivést, ne jim to jen oznámit," podotkla.
Itachi nadzvedl obočí a Aneko se uměle zakuckala.
"No tak jdeme," řekla Aneko a všichni vyskočili na nejbližší střechu. Pak už jen doskákali ke kanceláři Hokage.
Dívka zaklepala na dveře a otevřela jim vyděšená Shizune. Všichni tři vešli. Dívka se uklonila muži, který stál před stolem, za kterým seděla Tsunade. Byl z poloviny obvázaný obvazy a opíral se o hůl.
"Tady jsou, můj pane," řekla dívka a uklonila se tomu muži.
Muž jen kývl. "Dobrá Kiyoko. Teď už můžeš jít," řekl a mávl rukou.
Dívka, tedy Kiyoko, kývla a odešla.
Aneko a Itachi se na sebe podívali a polkli.
"Takže," začala Tsunade, "máme pro vás dva misi." Pak se zarazila, protože jí pohled spočinul na Itachiho rameni.
"Co se ti stalo, Itachi?" zeptala se přísně.
"Eh.. Promiňte Tsunade-sama, ale z minulé mise, kterou mi v ANBU přidělili jsem se vrátil včera odpoledne a ještě k tomu zraněný," řekl.
Tsunade kývla. "V tom případě jsi v této misi k ničemu… Budu tě muset někým nahradit," řekla bez soucitu.
Aneko se na ni zamračila a Itachi přikývl. "Můžu teď odejít?" zeptal se a Tsunade kývla.
Itachi se ještě usmál na Aneko a pak už odešel pryč.
"No… Když s tebou nepůjde Itachi, budu muset někoho vymyslet. Každopádně… Tvá mise spočívá v tom, že se nějak vetřeš do Akatsuki a zjistíš o nich informace. Původně jsem chtěla, aby s tebou šel Itachi… Bylo by to jednodušší, ale teď… No nějak se to vymyslí. Teď běž. To je vše o tvé misi," řekla Tsunade.
Aneko přikývla. "Dobrá… Jo a… To vážně bylo nutný mě budit?" zeptala se.
Tsunade přikývla. "Ano. Protože s tím někým… kdo měl být původně Itachi, odcházíte před úsvitem" řekla.
Aneko ztuhla. Pak se zatvářila jako mučedník. "Proč já?" brblala si pro sebe, když byla na odchodu.
Když se ten muž ujistil, že je pryč, tak se otočil na Tsunade. "Já bych měl náhodou adepta na to volné místo," začal.
Tsunade se na něj podívala. "Naposledy, když jsem dovolila, aby se místo v Kakashiho týmu zaplnil jedním z tvých ANBU, tak jsi tam strčil Saie, kterej se nejdřív přidal k Orochimarovi a potom chtěl zabít Sasukeho. Nemohu to riskovat znova," řekla přísně Hokage.
Muž se zamračil. "Ta dívka… Kiyoko. Není špatná. A slibuju, že jí nedám tajnou misi… Nemám pifku na nikoho z Akatsuki," zatvářil se ten muž jako andělíček.
Tsunade se zamračila. "Dobrá… Dávám ti druhou šanci. Poslední mimochodem," řekla Tsunade.
Shizune se zamračila. "Tsunade-sama!"
Go-daime se na ni podívala. "Co zas?!" vyštěkla.
Shizune vystrašeně stiskla prasátko ve své ruce. "N-nic," řekla a okamžitě utekla z pracovny Hokage.
"Tak jsme se tedy dohodli. Pustím s ní Kiyoko," ukončil debatu muž.
Aneko se probrala dvě hodiny před východem slunce. Snažila se Itachiho nevzbudit, ale jaksi se jí to nepodařilo.
"Co ti dala za misi?" zeptal se jí starostlivě, když jí líbal na krku.
Aneko vydechla a pohladila ho. Nechtěla mu říct, že se bude muset vetřít do Akatsuki a čerpat tam informace. Určitě by jí to zamítl, jakožto bývalý člen. "Nic hroznýho. Jen budeme muset čerpat informace z Mlžné vesnice," řekla docela přesvědčivě.
Itachi se na ni nevěřícně podíval, ale pak nad tím jen pokrčil rameny. "Vrať se brzy a zdravá. Ještě jedna mise, kde nebudu moct být s tebou a zbláznim se," řekl a daroval jí něžný polibek na rty.
Aneko se usmála a polibek opětovala. "Už bych měla jít," řekla. "Vydrž to tu beze mě," dodala a znova ho políbila.
"Co ti dala za misi?" zeptal se jí starostlivě, když jí líbal na krku.
Aneko vydechla a pohladila ho. Nechtěla mu říct, že se bude muset vetřít do Akatsuki a čerpat tam informace. Určitě by jí to zamítl, jakožto bývalý člen. "Nic hroznýho. Jen budeme muset čerpat informace z Mlžné vesnice," řekla docela přesvědčivě.
Itachi se na ni nevěřícně podíval, ale pak nad tím jen pokrčil rameny. "Vrať se brzy a zdravá. Ještě jedna mise, kde nebudu moct být s tebou a zbláznim se," řekl a daroval jí něžný polibek na rty.
Aneko se usmála a polibek opětovala. "Už bych měla jít," řekla. "Vydrž to tu beze mě," dodala a znova ho políbila.
Když se chtěla odtrhnout, Itachi ji nenechal. Začal ji dlouze líbat a Aneko nemohla nic než mu polibky opětovat.
"Počkej… Už fakt musim. Ten, kdo se mnou má jít už určitě čeká," řekla pak. Políbila ho na tvář a zmizela.
Itachi se dlouhou dobu díval na místo, kde zmizela. Pak se usmál a už začal vymýšlet plány na dobu, až bude Aneko zpátky z mise.

"Počkej… Už fakt musim. Ten, kdo se mnou má jít už určitě čeká," řekla pak. Políbila ho na tvář a zmizela.
Itachi se dlouhou dobu díval na místo, kde zmizela. Pak se usmál a už začal vymýšlet plány na dobu, až bude Aneko zpátky z mise.

Aneko spolu se slunečními paprsky doskákala k hlavní bráně. Před ní spatřila nějakou postavu. Pravděpodobně ten druhý shinobi, co s ním měla jít. Když přišla blíž, zalapala po dechu. Byla to ta holka, která je včera doprovodila do pracovny Tsunade Hime.
Když už byla Aneko u ní, ta holka se na ni podívala.
Když už byla Aneko u ní, ta holka se na ni podívala.
"Ahoj," pozdravila ji.
Teprve teď jí došlo, jak strašně děcký má hlásek… a při tom je stejně stará jako Naruto.
"Ahoj," opětovala nervózně Aneko. "Jsi obeznámena s misí?" zeptala se jí.
Dívka přikývla. "Ano. Máme se dostat do Akatsuki a… no však víš. Mimochodem. Mé jméno je Kiyoko," řekla černovláska.
Aneko se na ni usmála. "Dobrá. Já jsem Aneko," řekla.
"Máš už nějaký plán? Jak se k nim dostat?" zeptala se Kiyoko.
Aneko se zamyslela. "No… Něco mě napadlo-" začala, ale Kiyoko ji přerušila.
"Ticho… sledují i Konohu," řekla. "Až za cesty," dodala a rozběhla se ven z Konohy.
Aneko pokrčila rameny a rozběhla se za ní.
"Ahoj," opětovala nervózně Aneko. "Jsi obeznámena s misí?" zeptala se jí.
Dívka přikývla. "Ano. Máme se dostat do Akatsuki a… no však víš. Mimochodem. Mé jméno je Kiyoko," řekla černovláska.
Aneko se na ni usmála. "Dobrá. Já jsem Aneko," řekla.
"Máš už nějaký plán? Jak se k nim dostat?" zeptala se Kiyoko.
Aneko se zamyslela. "No… Něco mě napadlo-" začala, ale Kiyoko ji přerušila.
"Ticho… sledují i Konohu," řekla. "Až za cesty," dodala a rozběhla se ven z Konohy.
Aneko pokrčila rameny a rozběhla se za ní.
Když byly několik mil od Konohy, tak se Kiyoko zastavila. "Teď můžeš mluvit," řekla.
Aneko se nadechla. "Víš… Je tu ještě něco, co bysme měli vyřešit ještě než něco začneme podnikat," začala.
Kiyoko se na ni podívala. "Jestli myslíš toho tvého Juuichibiho, tak vyřešeno," řekla.
Aneko zalapala po dechu. "J-jak to víš?" zeptala se jí.
Kiyoko lhostejně pokrčila rameny. "V ANBU Root se leckdy něco šustne."
Aneko se zamračila. "To jsou tyhle informace tak veřejně dostupné?" naštvala se.
"Ne!" zklidnila jí Kiyoko. "Můj mistr, Danzou-sama mi to řekl, když mi oznámil, že půjdu na tu misi s tebou."
Aneko si oddychla. "Tak to jo," řekla. "Ale stále to neřeší náš problém. Ví kdo jsem a můžou Juuichibiho ze mě vysát. A pak bych zemřela."
Kiyoko zamrkala. "Ne. Nebudou moci ho z tebe vysát, protože ty ho v sobě mít nebudeš," řekla.
Aneko se zamračila. Moc to nepochopila. "Co?"
Kiyoko měla kamenou tvář. "Slyšela jsi. Nebudeš ho v sobě mít… Tedy budeš, ale jim řekneme, že ho v sobě nemáš a oni ho nenajdou."
Aneko to stále nechápala. "A to chceš jak jako udělat?" zeptala se.
"Jednoduše," řekla Kiyoko a podívala na prsty své pravé ruky. Každý prst jí vzplanul modrým plamenem.
Aneko začala couvat. "Ne, ne ne! Počkej jestli chceš udělat to-" ani to nedořekla a Kiyoko jí prsty vrazila přímo do břicha.
Aneko při té ráně vychrstla z pusy spršku krve. "Jau!" vyjekla.
Kiyoko se narovnala a plameny zmizely. "Hotovo."
Aneko si vyhrnula tričko a hledala svou pečeť. Marně. "Co to-?"
"Tohle mě také naučil Danzou-sama. Tvá pečeť je skrytá a nikdo ji nemůže najít. Démon v tobě vlastně je a není. Spotřebuje to hodně chakry, ale stojí to za to."
Aneko pořád zkoumala své tělo, jestli se třeba ta pečeť nějak nepřemístila. "Ale… Ta pečeť spotřebuje tvou chakru?" zeptala se.
Kiyoko zavrtěla hlavou. "Ne. V Rootu máme takový strom. Je v něm spousty chakry, že by tě dokázal takto skrývat klidně i deset let. Tahle pečeť využívá jeho chakru a nijak mu to neublíží, protože my to budeme potřebovat maximálně na pár měsíců."
Aneko nadzvedla obočí. "Ten Root je nějak moc všemocnej," zamumlala si pro sebe.
Kiyoko pokrčila rameny. "Možný bychom si měli dát přestávku. Ta rána musí bolet," řekla jí a sedla si ke kořenům jednoho stromu.
Aneko se zamračila. "Ale ušli jsme sotva pár krok-" začala, ale břicho ji trochu zabolelo a ona začala padat k zemi. Naštěstí ji Kiyoko zachytila těsně nad zemí.
"Já to říkala," řekla jen a položila ji na zem, kde si Aneko sedla.
Kiyoko se vrátila zpět na své místo a vytáhla si nějakou knížku. Aneko byla hrozně povědomá a po nějaké chvíli jí to docvaklo. Ta je Saiova, pomyslela si. Pak ji něco napadlo.
"Eh… Kiyoko?" zeptala se a dívka zvedla jedno obočí ve znamení, ať pokračuje. "Ty znáš Saie? Je to takový bledý kluk, jako ty a taky je z Rootu," zeptala se.
Kiyoko se na ni podívala. Nic necítila… (Je přeci z Rootu, takže je to logické.) ale kdyby něco cítila, tak určitě zlost.
"Ano znám," řekla po dlouhém přemýšlení.
Aneko se usmála. "A jste přátelé?" zeptala se.
Kiyoko se na ni podívala. Pak se podívala do té knížky a zamračila se. Aneko to připadalo, jako by ten výraz právě z té knihy okoukala. "Byli jsme… Ale už nejsme."
Aneko zmizel úsměv z tváře. "Co se stalo?" zeptala se.
Kiyoko odložila knížku. "Já, Sai a jeho ,bratr' jsme byli nejlepší přátelé… Pak jsme se kvůli něčemu pohádali a od té doby spolu nemluvíme. I když jsme mezi tím ztratili city, tak se k sobě prostě nechováme přátelsky."
Aneko se na ni zadívala. "Aha… Tak to mě mrzí."
"Nemá tě co mrzet," řekla Kiyoko. Tak trochu moc nechápala význam slova mrzet.
"A…no… myslíš, že kdyby jste se oba naučili cítit, tak byste se mohli usmířit?" zeptala se jí Aneko.
"Ne…nebo možná ano. Nevím. Proč to?"
"No víš… Sai se snaží naučit cítit a čte stejnou knížku jako ty. Tak mě napadlo, jestli to oba nečtete za stejným účelem."
Kiyoko se zase podívala do knížky a nasadila naštvaný výraz. "Pochybuju," řekla a tím debatu ukončila.
Aneko obrátila oči v sloup a zadívala se na potůček, který tekl nedaleko od nich.
"V Konoze jsi říkala, že máš nějaký plán. Teď si ho ráda vyslechnu," ozvala se najednou Kiyoko.
Aneko přikývla. "Dobrá… Napadlo mě, že bysme mohli vytvořit Kage Bunshiny. Ty bysme nechali přetransformovat na nějaké shinobi… Třeba z mlžné… No a nařídili bysme jim, aby se nás pokusili zabít. Samozřejmě někde v blízkosti Akatsuki. My bysme se jima nechali zmlátit a Akatsuki to určitě vyláká ze sídla, protože budou zvědaví a když nás uvidí zmlácený, nezbyde jim nic jiného než nás vzít do jejich sídla. Ne jen proto, že já jsem Jinchuuriki, ale původně byla Akatsuki organizace, která měla lidem pomáhat."
Kiyoko přikývla. "To zní celkem dobře. Ale co když to nevyjde?" zeptala se.
Aneko se na ni tajemně podívala. "Vyjde… Věř mi."
Aneko se nadechla. "Víš… Je tu ještě něco, co bysme měli vyřešit ještě než něco začneme podnikat," začala.
Kiyoko se na ni podívala. "Jestli myslíš toho tvého Juuichibiho, tak vyřešeno," řekla.
Aneko zalapala po dechu. "J-jak to víš?" zeptala se jí.
Kiyoko lhostejně pokrčila rameny. "V ANBU Root se leckdy něco šustne."
Aneko se zamračila. "To jsou tyhle informace tak veřejně dostupné?" naštvala se.
"Ne!" zklidnila jí Kiyoko. "Můj mistr, Danzou-sama mi to řekl, když mi oznámil, že půjdu na tu misi s tebou."
Aneko si oddychla. "Tak to jo," řekla. "Ale stále to neřeší náš problém. Ví kdo jsem a můžou Juuichibiho ze mě vysát. A pak bych zemřela."
Kiyoko zamrkala. "Ne. Nebudou moci ho z tebe vysát, protože ty ho v sobě mít nebudeš," řekla.
Aneko se zamračila. Moc to nepochopila. "Co?"
Kiyoko měla kamenou tvář. "Slyšela jsi. Nebudeš ho v sobě mít… Tedy budeš, ale jim řekneme, že ho v sobě nemáš a oni ho nenajdou."
Aneko to stále nechápala. "A to chceš jak jako udělat?" zeptala se.
"Jednoduše," řekla Kiyoko a podívala na prsty své pravé ruky. Každý prst jí vzplanul modrým plamenem.
Aneko začala couvat. "Ne, ne ne! Počkej jestli chceš udělat to-" ani to nedořekla a Kiyoko jí prsty vrazila přímo do břicha.
Aneko při té ráně vychrstla z pusy spršku krve. "Jau!" vyjekla.
Kiyoko se narovnala a plameny zmizely. "Hotovo."
Aneko si vyhrnula tričko a hledala svou pečeť. Marně. "Co to-?"
"Tohle mě také naučil Danzou-sama. Tvá pečeť je skrytá a nikdo ji nemůže najít. Démon v tobě vlastně je a není. Spotřebuje to hodně chakry, ale stojí to za to."
Aneko pořád zkoumala své tělo, jestli se třeba ta pečeť nějak nepřemístila. "Ale… Ta pečeť spotřebuje tvou chakru?" zeptala se.
Kiyoko zavrtěla hlavou. "Ne. V Rootu máme takový strom. Je v něm spousty chakry, že by tě dokázal takto skrývat klidně i deset let. Tahle pečeť využívá jeho chakru a nijak mu to neublíží, protože my to budeme potřebovat maximálně na pár měsíců."
Aneko nadzvedla obočí. "Ten Root je nějak moc všemocnej," zamumlala si pro sebe.
Kiyoko pokrčila rameny. "Možný bychom si měli dát přestávku. Ta rána musí bolet," řekla jí a sedla si ke kořenům jednoho stromu.
Aneko se zamračila. "Ale ušli jsme sotva pár krok-" začala, ale břicho ji trochu zabolelo a ona začala padat k zemi. Naštěstí ji Kiyoko zachytila těsně nad zemí.
"Já to říkala," řekla jen a položila ji na zem, kde si Aneko sedla.
Kiyoko se vrátila zpět na své místo a vytáhla si nějakou knížku. Aneko byla hrozně povědomá a po nějaké chvíli jí to docvaklo. Ta je Saiova, pomyslela si. Pak ji něco napadlo.
"Eh… Kiyoko?" zeptala se a dívka zvedla jedno obočí ve znamení, ať pokračuje. "Ty znáš Saie? Je to takový bledý kluk, jako ty a taky je z Rootu," zeptala se.
Kiyoko se na ni podívala. Nic necítila… (Je přeci z Rootu, takže je to logické.) ale kdyby něco cítila, tak určitě zlost.
"Ano znám," řekla po dlouhém přemýšlení.
Aneko se usmála. "A jste přátelé?" zeptala se.
Kiyoko se na ni podívala. Pak se podívala do té knížky a zamračila se. Aneko to připadalo, jako by ten výraz právě z té knihy okoukala. "Byli jsme… Ale už nejsme."
Aneko zmizel úsměv z tváře. "Co se stalo?" zeptala se.
Kiyoko odložila knížku. "Já, Sai a jeho ,bratr' jsme byli nejlepší přátelé… Pak jsme se kvůli něčemu pohádali a od té doby spolu nemluvíme. I když jsme mezi tím ztratili city, tak se k sobě prostě nechováme přátelsky."
Aneko se na ni zadívala. "Aha… Tak to mě mrzí."
"Nemá tě co mrzet," řekla Kiyoko. Tak trochu moc nechápala význam slova mrzet.
"A…no… myslíš, že kdyby jste se oba naučili cítit, tak byste se mohli usmířit?" zeptala se jí Aneko.
"Ne…nebo možná ano. Nevím. Proč to?"
"No víš… Sai se snaží naučit cítit a čte stejnou knížku jako ty. Tak mě napadlo, jestli to oba nečtete za stejným účelem."
Kiyoko se zase podívala do knížky a nasadila naštvaný výraz. "Pochybuju," řekla a tím debatu ukončila.
Aneko obrátila oči v sloup a zadívala se na potůček, který tekl nedaleko od nich.
"V Konoze jsi říkala, že máš nějaký plán. Teď si ho ráda vyslechnu," ozvala se najednou Kiyoko.
Aneko přikývla. "Dobrá… Napadlo mě, že bysme mohli vytvořit Kage Bunshiny. Ty bysme nechali přetransformovat na nějaké shinobi… Třeba z mlžné… No a nařídili bysme jim, aby se nás pokusili zabít. Samozřejmě někde v blízkosti Akatsuki. My bysme se jima nechali zmlátit a Akatsuki to určitě vyláká ze sídla, protože budou zvědaví a když nás uvidí zmlácený, nezbyde jim nic jiného než nás vzít do jejich sídla. Ne jen proto, že já jsem Jinchuuriki, ale původně byla Akatsuki organizace, která měla lidem pomáhat."
Kiyoko přikývla. "To zní celkem dobře. Ale co když to nevyjde?" zeptala se.
Aneko se na ni tajemně podívala. "Vyjde… Věř mi."
Aneko a Kiyoko stáli opodál nového sídla Akatsuki (po tom co jim to staré Sakura a Sasori tak nějak zdemolovali jim nic jiného nezbylo).
"Tak teď," řekla Kiyoko a Aneko udělala vhodnou pečeť.
"Kage Bunshin no jutsu," zvolala a před nimi se objevili tři podobizny Aneko. Ty hned zvolaly: "Henge!" A místo nich tam stáli tři docela rozdílní shinobi ze skryté mlžné vesnice.
Všichni tři na ně hned zaútočili. Aneko a Kiyoko se jim zprvu jen vyhýbali (zabít je nesměli) a pak do sebe nechávali bodat, drápat a jiné. Aneko při tom došlo, že ještě nikdy neviděla Kiyoko bojovat. Hned zatoužila po tom znát její styl, ale teď nemohla, protože by to jinak pokazilo jejich dokonalý plán.
Asi po hodině mordování Aneko a Kiyoko byli z toho všeho vyčerpané a navíc Aneko musela předávat svým klonům chakru, aby hned nezmizeli. Nakonec, když už byly obě zakrvácené a na pokrajích mdlob je Aneko zrušila. Pak už se ani jedné nevybavilo nic jiného, než dva neznámí muži v černých pláštích s červenýma mráčkama, jak je zvedají ze země.
"Tak teď," řekla Kiyoko a Aneko udělala vhodnou pečeť.
"Kage Bunshin no jutsu," zvolala a před nimi se objevili tři podobizny Aneko. Ty hned zvolaly: "Henge!" A místo nich tam stáli tři docela rozdílní shinobi ze skryté mlžné vesnice.
Všichni tři na ně hned zaútočili. Aneko a Kiyoko se jim zprvu jen vyhýbali (zabít je nesměli) a pak do sebe nechávali bodat, drápat a jiné. Aneko při tom došlo, že ještě nikdy neviděla Kiyoko bojovat. Hned zatoužila po tom znát její styl, ale teď nemohla, protože by to jinak pokazilo jejich dokonalý plán.
Asi po hodině mordování Aneko a Kiyoko byli z toho všeho vyčerpané a navíc Aneko musela předávat svým klonům chakru, aby hned nezmizeli. Nakonec, když už byly obě zakrvácené a na pokrajích mdlob je Aneko zrušila. Pak už se ani jedné nevybavilo nic jiného, než dva neznámí muži v černých pláštích s červenýma mráčkama, jak je zvedají ze země.
Aneko se probrala na nějaké nepohodlné matraci. Vedle ní byla ještě jedna matrace a na ní ležela Kiyoko. Obě měli obvázané rány. Jakmile se Aneko chtělaz vednout, někdo do ní strčil a ona zase spadla na matraci. Aneko zamžourala a nad sebou spatřila zrzavého muže s tisícem piercingů. Zjevně to byl Pein, leader Akatsuki.
"Co se stalo s Juuichibim?" zeptal se jí přísně.
Aneko mlčela. Nemohla nic říct.
"Mluvim na tebe ty spratku!" zaječel Pein.
Aneko zaskuhrala a dál mlčela.
Pein se už rozmáchl, že jí dá pěstí, ale někdo zastavil jeho ruku. "Peine! Ještě je léčím. Nemohou mluvit. Chudinky je pěkně zmlátili," řekla přísně modrovlasá žena. Nejspíš Konan.
Zrzavý muž se zamračil. "Fajn," zamumlal a odešel pryč.
Konan se za ním chvilku dívala a pak se sklonila k Aneko. "Jsi v pořádku?" zeptala se jí mile.
Aneko kývla.
"Víš on je na tebe tak trochu naštvanej, že Itachi opustil Akatsuki jenom kvůli tobě. Itachi byl vážně silnej a Akatsuki záviselo hodně i na něm," řekla Konan.
Aneko mlčela a pak se podívala na Kiyoko. Tak trochu se za ni cítila zodpovědná. "Jak je jí?" zeptala se chraplavě.
Konan se na dívku také podívala. "O něco lépe než tobě. Probudila se asi hodinu před tebou. Pak jsem jí dala uspávací prášek, protože si stěžovala na bolesti."
Aneko kývla. Byla ráda, že jí nic není.
Konan se pak podívala zpátky na Aneko. "Víš… Mně se můžeš svěřit. Co se stalo s tvým Bijuu?" zeptala se jí.
Aneko zamrkala. "Vysáli ho ze mě," zalhala. Těsně před útokem se s Kiyoko dohodli na jedné velké lži, která zastře zmizení Juuichibiho.
Konan se na ni překvapeně podívala. "Vysáli? Jak? Kdo?"
Aneko se nad těmi otázkami zamračila. "Já nevím… Vím, že mě někdo unesl, omdlela jsem a když jsem se probrala, tak mi řekli, že Juuichibiho ze mě vysáli… Pro mé dobro," řekla.
"A to tě to nezabilo?" zeptala se zvědavě Konan.
Aneko nadzvedla obočí. "No… Hlavu na krku mam, ne?" zeptala se s ironií v hlase.
Konan se ušklíbla. "Ne to já jen, že to naše jutsu Jinchuuriki vždycky zabije," zamyslela se.
Aneko pokrčila rameny. "Stane se."
Konan si povzdychla. "No nic. Tak já jdu. Musim zakázat Peinovi sem chodit," řekla. A když už byla skoro na odchodu, tak se zastavila. "Mimochodem… Před asi tak třema týdnama jsme zachránili Sasoriho ze Skryté Písečné… Je tady, v sídle," řekla a zaškaredila se. Pak odešla.
Aneko zamrazilo při vzpomínkách na staré časy. Sasori ji pravděpodobně teď nenávidí.
"Aneko?" zeptala se najednou Kiyoko.
Aneko sebou trhla, protože si myslela, že spí. "Hm?"
"Co se stalo mezi tebou a tím… S… eh… Savorim?" zeptala se a zkomolila při tom Sasoriho jméno.
Aneko se zamračila. "Jmenuje se Sasori," řekla přísně.
"To je jedno… Co se stalo?"
"Nic…" řekla Aneko. O jejich vztahu nevěděl nikdo jiný, než ona, Itachi a Sasori (teď to ví pravděpodobně i celé Akatsuki). Nechtělo se jí to řikat.
Kiyoko pokrčila rameny. "Vím, že mi do toho nic není, ale když ta žena zmínila jeho jméno, tak jsi zbledla. A v knize se píše, že když někdo zbledne, tak je pravděpodobně vystrašený a že bychom mu měli pozvednout náladu a zbavit ho trápení," řekla Kiyoko a Aneko se potichu zahihňala. Dívčina řeč zněla přesně jako ty Saiovi.
Kiyoko zaslechla její smích. "Stalo se něco?" zeptala se nechápavě.
Aneko zavrtěla hlavou. "Nic. Jen se hrozně podobáš Saiovi," řekla jí.
Kiyoko zahrabala v paměti a pak nadzvedla jedno obočí (vypadala jako Johnny English). "Já jsem mu podobná?" zeptala se.
Aneko vyprskla smíchy při pohledu na její výraz a snažila se ten smích dusit tím, že tvář silně přitiskla k matraci. Docílila jen toho, že ji celou poslintala. Kiyoko to moc nechápala. Řekla snad něco vtipného? Nakonec si řekla, že už by to obočí mohla stáhnout, a přesně tak učinila.
Aneko mlčela. Nemohla nic říct.
"Mluvim na tebe ty spratku!" zaječel Pein.
Aneko zaskuhrala a dál mlčela.
Pein se už rozmáchl, že jí dá pěstí, ale někdo zastavil jeho ruku. "Peine! Ještě je léčím. Nemohou mluvit. Chudinky je pěkně zmlátili," řekla přísně modrovlasá žena. Nejspíš Konan.
Zrzavý muž se zamračil. "Fajn," zamumlal a odešel pryč.
Konan se za ním chvilku dívala a pak se sklonila k Aneko. "Jsi v pořádku?" zeptala se jí mile.
Aneko kývla.
"Víš on je na tebe tak trochu naštvanej, že Itachi opustil Akatsuki jenom kvůli tobě. Itachi byl vážně silnej a Akatsuki záviselo hodně i na něm," řekla Konan.
Aneko mlčela a pak se podívala na Kiyoko. Tak trochu se za ni cítila zodpovědná. "Jak je jí?" zeptala se chraplavě.
Konan se na dívku také podívala. "O něco lépe než tobě. Probudila se asi hodinu před tebou. Pak jsem jí dala uspávací prášek, protože si stěžovala na bolesti."
Aneko kývla. Byla ráda, že jí nic není.
Konan se pak podívala zpátky na Aneko. "Víš… Mně se můžeš svěřit. Co se stalo s tvým Bijuu?" zeptala se jí.
Aneko zamrkala. "Vysáli ho ze mě," zalhala. Těsně před útokem se s Kiyoko dohodli na jedné velké lži, která zastře zmizení Juuichibiho.
Konan se na ni překvapeně podívala. "Vysáli? Jak? Kdo?"
Aneko se nad těmi otázkami zamračila. "Já nevím… Vím, že mě někdo unesl, omdlela jsem a když jsem se probrala, tak mi řekli, že Juuichibiho ze mě vysáli… Pro mé dobro," řekla.
"A to tě to nezabilo?" zeptala se zvědavě Konan.
Aneko nadzvedla obočí. "No… Hlavu na krku mam, ne?" zeptala se s ironií v hlase.
Konan se ušklíbla. "Ne to já jen, že to naše jutsu Jinchuuriki vždycky zabije," zamyslela se.
Aneko pokrčila rameny. "Stane se."
Konan si povzdychla. "No nic. Tak já jdu. Musim zakázat Peinovi sem chodit," řekla. A když už byla skoro na odchodu, tak se zastavila. "Mimochodem… Před asi tak třema týdnama jsme zachránili Sasoriho ze Skryté Písečné… Je tady, v sídle," řekla a zaškaredila se. Pak odešla.
Aneko zamrazilo při vzpomínkách na staré časy. Sasori ji pravděpodobně teď nenávidí.
"Aneko?" zeptala se najednou Kiyoko.
Aneko sebou trhla, protože si myslela, že spí. "Hm?"
"Co se stalo mezi tebou a tím… S… eh… Savorim?" zeptala se a zkomolila při tom Sasoriho jméno.
Aneko se zamračila. "Jmenuje se Sasori," řekla přísně.
"To je jedno… Co se stalo?"
"Nic…" řekla Aneko. O jejich vztahu nevěděl nikdo jiný, než ona, Itachi a Sasori (teď to ví pravděpodobně i celé Akatsuki). Nechtělo se jí to řikat.
Kiyoko pokrčila rameny. "Vím, že mi do toho nic není, ale když ta žena zmínila jeho jméno, tak jsi zbledla. A v knize se píše, že když někdo zbledne, tak je pravděpodobně vystrašený a že bychom mu měli pozvednout náladu a zbavit ho trápení," řekla Kiyoko a Aneko se potichu zahihňala. Dívčina řeč zněla přesně jako ty Saiovi.
Kiyoko zaslechla její smích. "Stalo se něco?" zeptala se nechápavě.
Aneko zavrtěla hlavou. "Nic. Jen se hrozně podobáš Saiovi," řekla jí.
Kiyoko zahrabala v paměti a pak nadzvedla jedno obočí (vypadala jako Johnny English). "Já jsem mu podobná?" zeptala se.
Aneko vyprskla smíchy při pohledu na její výraz a snažila se ten smích dusit tím, že tvář silně přitiskla k matraci. Docílila jen toho, že ji celou poslintala. Kiyoko to moc nechápala. Řekla snad něco vtipného? Nakonec si řekla, že už by to obočí mohla stáhnout, a přesně tak učinila.






