close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
RedRose2 právě v prodeji!
*
Následující povídka: Pain of RedRose (od ??. ??. 2013)
*
Nový vzhled stáhnutý z animeandmusic.blog.cz!

RedRose - 6. kapitola

3. května 2012 v 18:21 | Atarashii |  RedRose

Kei, posel zla

Zdravíško! :D Tak je tu další slíbený díl^^ Gomen, že je to tal pozdě, ale já jsme jednoduše líná xD Ne, prostě nemam moc času, jak se furt musim učit a chodit na koužky -_-
No... Pro některé nejspíš bude zklamání, že to neni o Aneko, Itachim, ani o nikom jiném, podobném... ale o Kei a Hidanovi... Je to trochu nechutný, takže vám řikám, že o nic nepřijdete, když si to nepřečtete xD Ale aspoň první odstavec bych si být váma přečetla, protože je to obecné shrnutí, co se stalo po páté kapitole, která skončila tím, že se Aneko vydala za Itachim, který se rozhodl, že zůstane v Konoze^^




Byly tomu už týdny, co propustili Itachiho z nemocnice, Itachi a Aneko se přiznali Tsunade-sama k lásce a začali spolu bydlet. Stal se z nich nejzamilovanější pár v celé Konoze. Go-daime Hokage dokonce doporučila Itachiho do ANBU a Aneko tam převelela zpátky z Týmu 7. To vše aby spolu mohli chodit na mise.
Naruto se s krutou pravdou smířil a celá Konoha si žila vcelku šťastně. Jen jedna dívka se cítila osamocená a v Konoze se nudila. Chtěla se vrátit ke svému předchozímu životu. Životu, o kterém nikomu neřekla.

Kei seděla na nose hlavy třetího Hokageho. V ruce měla jabko a jak se tak nudila, začala si s ním házet. Po pěti minutách ji to přestalo bavit, proto se do něj zakousla. Pak najednou zaslechla zahoukání sovy. Rozhlédla se kolem sebe a nad sebou spatřila černou sovu, jak pluje oblohou. Sova pomalu začala klesat, dokud jí nepřistála na rameni. Kei ji chtěla shodit, ale najednou si všimla přívěsku, který byl na řetízku, co měla omotaný kolem nohy. Byl to přívěsek Jashina… Kolem krku měla stužku a na ní byl přivázaný kus papíru. Kei stužku rozvázala a přečetla si ten papír.
Jakmile ho dočetla, odfrkla si. "Tak sraz Jashinistů, jo? No uvidíme, jak to budu stíhat… Třeba přijdu," řekla si. Pak vzala poblíž ležící kamínek, sekla se s ním do prstu, až byl od krve a něco naškrábala na papír a ten znova přivázala ke stužce a tu přivázala sově na krk. Pak ji vypustila. Když už byla sova pryč, tak se podívala na zapadající slunce. To bylo přímo naproti ní. Jak se tak od ní odráželo, tak se dalo zahlédnout ostrý záblesk na jejím krku. To se leskl její náhrdelník. Nikdy ho nenosila, ale teď si ho po dlouhé době nasadila. Vždy ho měla schovaný v kapse od šatů, ale tentokrát si ho opět nasadila. Přívěsek zastánců Jashinismu…

"Ťuky ťuk," řekla Kei a zaťukala na dveře domu Aneko. K jejímu překvapení jí otevřel Itachi, který byl od pasu nahoru nahý. Měl jen ručník od pasu dolů a mokré vlasy. Kei se začervenala. "Jej pardon! Jdu za Aneko," řekla a snažila se upírat oči někam jinam.
Itachi se ušklíbl. Za ním vykukla hlava Aneko. "Co co?" zeptala se nevědomě.
Kei se na ni usmála. "Emm… Nerada tě ruším, ale budu muset odejít na chvilku z Konohy… Jdu na sraz se starými přáteli. Jenže už jaksi to nestíhám říct babče. Mohla bys mě u ní prosím omluvit na pár dní?" zeptala se dočista nevinně.
Aneko se na ni zazubila. "No jistěže ano," řekla.
Kei si oddychla. "Díky. Máš to u mě," řekla. Pak jí zamávala a odběhla pryč.
Itachi za ní zavřel dveře a jakmile je i zamkl, tak se otočil k Aneko. Něžně ji políbil, ale jen krátce, protože ona se mu vyvlíkla. "Připálí se mi vajíčka," řekla a usmála se. "Běž se dosprchovat," řekla a podívala se na něj od pasu dolů. Jak jí totiž líbal, tak mu spadl ručník. Zahihňala se a zmizela v kuchyni. Itachi se za ní ušklíbl, vzal ručník ze země a odešel do koupelny.

Kei skákala ze stromu na strom. Na zádech měla kosu a vlasy, které jí od té doby co jí našli, narostly, vlály za ní.
Najednou pocítila, že někde před ní je houf lidí. Opatrně skočila na další dvě větve, ale stále je neviděla. Skočila tedy ještě na další dvě a konečně je spatřila. Bylo jich osm a všichni na sobě měli černé pláště. Jeden se otočil tak, že mu Kei viděla do tváře. Hned ho poznala, byl to velitel všech srazů Jashinistů. Na krku se mu leskl Jashinův přívěsek. Kei seskočila ze stromu a spočinula před nimi. Nebyli nijak překvapeni, jen na ní kývli. Pak vedoucí někam ukázal a Kei se podívala tím směrem. Ukazoval na strom, na kterém byl vyrytý znak Jashina. Znala tyhle triky. Když tím stromem projde, tak se objeví na sněmovišti. Přikývla, že rozumí. Přišla ke stromu a přiložila na značku ruku. Druhou rukou si servala z krku přívěsek a stiskla ho. Strom byl najednou takový řídký. Na pohled se nedalo nic poznat, ale na dotek ano. Pak už jím jen prošla.
Objevila se v šeré jeskyni a ještě než se stihla rozkoukat, někdo jí vrazil do zad kosu a pak ji zase hned vytáhl. Tlumeně vyjekla.
"Hidane!" řekla naštvaně a otočila se.
Za ní stál opravdu Hidan. Kei byla už dost rozkoukaná, aby poznala, že se culí. Sundala si ze zad kosu, ale Hidan ji rychle zastavil.
"Ne ku*va počkej, to byla legrace!" řekl vystrašeně.
Kei ho dočista ignorovala a snažila se mu vytrhnout svoji kosu z ruky. Hidan jí kosu vytrhl a odhodil na zem. Přišel k ní a přiblížil se k jejímu obličeji. Pak ji zuřivě políbil. Když polibek přerušil, tak ji pohladil po tváři a zaškaredil se. "No tak se už nezlob," řekl a nevinně se uculil.
Kei pro něj prostě měla slabost. "Hmmm," zamumlala jenom. Pak se sklonila ke své kose a připevnila si jí za dráty, které měla kolem těla, na záda.
"Tak pojď k ohni. Zjevně tu jsou už všichni," řekl Hidan a vzal ji kolem ramen. Takhle spolu došli až k hlavnímu ohni, který byl opodál.
Oheň byl veliký a kolem něj byly do kolečka poskládané lavičky z klád. Byla tam spousta Jashinistů. Mnohem víc než na předchozích srazech (je vždycky jeden po třech letech). Hidan s Kei si sedli od ostatních co nejdál. Obsadili jednu celou kládu. Jeden z mužů v černých hábitech se na ně obořil. "Ku*va nejste přece tak špekatí, abyste museli obsadit celou pos*anou kládu!" Hidan se na něj naštvaně podíval a chtěl mu něco odseknout, ale Kei ho zadržela. "My ne, ale naše kosy taky potřebují nějaké opěradlo," řekla, sundala si kosu ze zad a položila vedle sebe. Hidan udělal to samé. Chlap se zatvářil mnohem spokojenější. "Aspoň, že toho místa umíte využít," řekl a dál je už nechal na pokoji.
"Takže!" zaburácel hlas velitele sněmu. "Začínáme sněm!"
Sněm trval vždycky jen tak hodinu, dvě. To na tom nebylo tak hlavní. Hlavní byli pak volné konverzace mezi ostatními Jashinisty. Vlastně se jednalo o takový zábavný tábor mezi lidmi stejného vyznání. Jako třeba bývají tábory pro křesťany, nebo katolíky.
Kei trávila vždycky tenhle čas s Hidanem. Na sněmech se také ti dva seznámili. A začali svůj vztah. A tenhle sněm také hodlali trávit spolu…

Hidan s Kei seděli v rohu jeskyně. Hidan měl hlavu položenou Kei na klíně a ona se mu prohrabávalas vlasech - Hidan to miloval.
"Zatraceně," zamumlala Kei, "mám chuť něco zabít."
Hidan zvedl hlavu a ušklíbl se. "Já mám zase chuť na tebe," řekl jí a políbil jí tak krutě, že jí ze rtu vytekl pramínek krve. Jenže Kei to nevadilo. Naopak polibek mu zuřivě opětovala. Hidan ji pak silně zmáčknul a položil na zem. Takhle se ,válcovali' asi tak půl hodiny. Pak je to přestalo bavit a zase se trochu zklidnili.
Hidan jí prohrábl vlasy. "Ale teď už mám taky chuť něco zabít… Zeptám se toho špeka, jestli nejsou nějaký lidi ve spížce," řekl.
"Stejně potřebuju něco obětovat Jashinovi-sama," dodal.
Kei se zaškaredila. "Jo to já taky... A budu se potřebovat vyléčit," řekla a sáhla si na ránu, co jí udělal Hidan.
Ještě než Hidan odešel, tak se zaškaredil. Pak už si to kráčel směrem k veliteli.
Chvilku tam s ním mluvil a pak se s ním i začal hádat. Nakonec se Hidan vrátil celý rozzuřený. Kei na něj zvědavě pohlédla.
"Budeme si muset najít oběti někde venku. Spížka je prej jenom pro ty sv*ně," řekl naštvaně.
Kei lhostejně pokrčila rameny. "No tak půjdeme ven. Myslím, že někde poblíž je skrytá travnatá," řekla a zvedla se. Hidan ji vzal kolem ramen a chtěl jít s ní, ale ona ho jemně plácla přes ruku. "Dej tu pracku pryč!"
"Ne!"
"Dělej!"
"Proč?"
"Nemůžu se hejbat!"
Nakonec se Hidan ušklíbl a pustil ji. Kei mu dala polibek na tvář a Hidan se zatvářil spokojeně. Pak už jen prošli skálou, která na sobě měla znak Jashina a objevili se před stromem, který by je poslal zpátky.
"Kudy?" zeptal se Hidan.
Kei zavřela oči a snažila se vycítit známky života. Něco ucítila vlevo od sebe, okamžitě se tím směrem podívala. Hidan se tam také podíval a nadzvedl obočí.
"Tudy?" zeptal se. Kei přikývla a oba začali utíkat tím směrem.
"Stop," řekla Kei po nějaké době běhu a oba se zastavili.
"Heh?" podivil se Hidan.
"Támhle," ukázala Kei pár metrů od nich. Stáli tam dva muži a zjevně si jich nevšimli.
"Hele… Jsou dva, tak si je můžeme rozdělit," řekl Hidan a už sahal po své kose. Kei si také ze zad sundala tu svou.
"Fajn," řekla a v tu chvíli byla pryč.
"Do haj*lu! Určitě zase bude používat i ty svoje gymnastický kousky, alá taijutsu a já nedostanu ani jednoho," zabručel Hidan a rozběhl se na ty muže.
Měl pravdu. Ještě než tam doběhl, stála tam Kei se zakrvácenou kosou a na zemi vedle ní ležela dvě mužská těla.
"Já to věděl," zabručel. Kei se na něj usmála. "Toho menšího ti nechám," řekla a vyplázla na něj jazyk.
Hidan se na ni usmál. Přišel k ní a drsně jí políbil. "Ty jsi prostě úžasná," řekl a ďábelsky se na ni usmál.
Kei ho silně objala, takže se Hidanovi přes jeho Akatsuki oblek zařezali dráty, které měla Kei ovázané kolem sebe, do zad.
Hidan ji také objal. Bolest mu nevadila.
"To pořád pracuješ v té tvé nudné organizaci?" zeptala se. Viděla ho docela nedávno (ještě před tím, než ji našli píseční průzkumníci), takže věděla, že je v Akatsuki.
"Jo… Jediné co mě tam drží je, že mam na každý den zaručenou hromadu obětí pro Jashin-sama," řekl a ušklíbl se. "Jinak bych tam už skončil. Kakuzu je totální de*il."
Kei se zahihňala a pak ho pohladila po tváři. Hidan to nevydržel a zase ji políbil. Celý její vzhled ho prostě sváděl. Kei mu vše jen s radostí opětovala.
"Od posledního sněmu jsi už zestárla," řekl jí a ruce jí položil na pas.
"To měl bejt kompliment?" zeptala se, ale věděla, na co naráží.
"Ne," řekl jí a líbal ji dál. "Myslíš na to samý co já?"
Kei se zaškaredila. "Jo… myslím na to, že bysme měli ty chlapy někam sklidit," řekla provokativně.
Hidana to trošku naštvalo, protože mu došlo trochu pozdě, že to byl vtip. Rukama jí přejel na záda a silně jí stiskl. Po malé přestávce ji líbal dál. Prudce ji srazil ke stromu a jednou rukou jí jel kolem krku, až jí vjel do vlasů. Kei se nebránila, jen mu opětovala polibky a radši mlčela.
Hidan jí pak druhou rukou začal shrnovat ramínka šatů z ramen, když v tom se jim za zády ozvalo nějaké ,Ehm ehm'.
Oba se od sebe okamžitě odtrhli a Kei si upravila ramínka. Otočili se a za sebou spatřili velitele sněmu.
"Když už tu provádíte tu svoji krvavou erotiku, mohli byste laskavě někde jinde a až po obětnim rituálu těch dvou?" zeptal se jich naštvaně.
Kei na něj udělala sprostý posunek a Hidan sevřel naštvaně kosu. "Ku*va jakou krvavou erotiku?!" vyštěkl na něj.
Velitel ho ignoroval. "Vemte ty těla a už je konečně obětujte. Než se tu nahromadí nějací jiní shinobi z travnaté," řekl a otočil se k nim zády. Pak zmizel.
Hidan si dal přes rameno jednoho z těch dvou. Kei se s nechutí podívala na toho druhého. "Jestli chceš, já ti ho vezmu?" nabídl se Hidan… Kei bylo jasný, že za to něco bude chtít.
"Háček je…?" zeptala se.
Hidan se uculil. "Celou noc, kterou hodlám trávit s tebou budeš dělat, co si zamanu," řekl.
Kei si odfrkla. "Ani náhodou," řekla.
Hidan se zatvářil nevině. "Slibuju, že po tobě nebudu chtít vraždit členy sněmu," začal jako andílek. "Pak taky slibuju, že po tobě nebudu chtít žádné nechuťárny a ani po tobě nebudu chtít, aby sis hryzala, či sekala části těla," začal vyjmenovávat všechno, co jí už donutil kdysi udělat.
Kei se ušklíbla nad starými vzpomínkami. "Ale takhle zapíráš všechny své choutky," poškádlila ho.
"Prosííííím!" žadonil jako malé dítě o lízátko.
"Neměla bych žadonit spíš já," zamračila se Kei.
Hidan se poškrábal na hlavě. "No… eh…"
"Fajn," vzdala to.
Hidan se zatvářil jako dítě, které své vyprosené lízátko dostalo. "Supér!" řekl a přehodil si druhého shinobi na druhé rameno.
Když už došli do jeskyně, ve které se pořádal sněm, a ve které museli přežít celý týden, došli do osamoceného rohu a tam Hidan položil obě těla. Sedl si na kámen asi pět metrů od nich. Kei si sedla na kámen těsně vedle něj.
"Ale řekl jsi až v noci… Dokud nezapadne slunce, tak to neplatí!" ozvala se Kei.
Hidan se na ni podíval. Chvilku přemýšlel. "Ku*va já jsem debil… Měl jsem říct, jakmile dojdeme do jeskyně," zamumlal.
Kei se na něj triumfálně podívala.
"No… Noc mi ale bude stačit," řekl a zašklebil se.
Kei se na něj podívala. Potom se rozhlédla po místnosti a spatřila pruh slunečního světla, který pronikal do jeskyně. Sloužil jako hodiny. Museli nějak zjišťovat, jestli už uběhl týden a jestli je už noc. Světlo se začalo pomalu vytrácet.
Kei se otočila na Hidana a zjistila, že se taky kouká na ,hodiny'. Vypadal hodně nedočkavě.
Kei polkla. Teprve teď se začala obávat toho, s čím souhlasila… A to vše jenom kvůli její lenosti.
Když už proužek uplně zmizel, Hidan jí položil ruku na rameno.
"Teď už ale musíš dělat všechno, co ti řeknu," řekl a ďábelsky se na ní podíval.
Kei se na něj otočila a usmála se. "To ani nebude třeba," řekla. Položila svou dlaň na jeho tvář. Pak se k němu přiblížila a políbila ho… Překvapivě něžně. Hidan jí to silněji opětoval. Jenže na ni tak nějak …skočil, takže spadli silně na zem. Hidan ji zase začal shrnovat ramínka od šatů. Kei mu zase začala pomalu rozepínat Akatsuki plášť, který má stejně napůl rozeplý.
Po nějaké chvíli byli oba …bez oblečení od H&M… Jak se tak zuřivě kutáleli po zemi, tak se odkutáleli za nějaký roh, kde na ně nebylo vidět.
No… Dál už si to můžete domyslet xD

Po jejich dlouhém cenzurování oba usnuli. Probudili se až druhý den ráno. Nebo spíš dopoledne. Oba se probudili ve stejné poloze, jako usnuli. Objímali se a přikrytí byli jenom Hidanovým Akatsuki pláštěm.
Kei se probrala jako první. Vymotala se zpod Hidana, přičemž ho naštěstí neprobudila. Došla ke svým šatům, které měla odhozené nedaleko a navlékla si je. Sedla si pak na kámen, který byl vedle spícího Hidana. Chvilku ho jen tak pozorovala. Pak se naklonila, aby viděla přes roh na hlavní místnost celé jeskyně. Uprostřed plápolal oheň a nad ním si tři lidi v hábitech…
"Oni si opíkají... buřty?" zamumlala si jenom tak pro sebe Kei… Kdyby to bylo v Anime, nebo Manga stylu, tak by místo horní poloviny obličeje měla čárky.
Najednou za sebou zaslechla šustění látky. Otočila se a spatřila Hidana, jak se obléká. Uplně nakonec si oblékl svůj Akatsuki plášť a zapnul ho jen do půlky. Když zjistil, že se na něj Kei dívá, tak se ušklíbl. Došel k ní a skrčil se. Pak ji políbil tak krutě, že jí zase začala téct krev ze rtu… A z toho samého místa, co minule.
"Klid," zamumlala a také ho políbila docela silně. Hidan jí polibek opětoval… Tentokrát jemněji.
"Mam hlad… A navíc už konečně musíme ty dva obětovat… Ať nám neshnijou," řekl po tom, co se od ní odtrhl. Když už se chystal odejít, tak se ještě zastavil. "V noci jsi byla dobrá… Nejsi tak špatná… na nováčka," řekl provokativně.
Kei okamžitě chytla do ruky kámen, který jí byl nejblíže, a hodila ho po něm. Hidan se mu jen tak tak vyhnul a už radši zdrhnul.
Kei se nad tím jen pousmála. Po té noci měla Hidana ráda mnohem víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama