close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
RedRose2 právě v prodeji!
*
Následující povídka: Pain of RedRose (od ??. ??. 2013)
*
Nový vzhled stáhnutý z animeandmusic.blog.cz!

RedRose 4. kapitola

13. dubna 2012 v 16:25 | Aneko Hikari |  RedRose

Mise

Tak... a je tu další díl^^ Doufám, že se vám bude líbit! Sic tohle není okorektovaná verze od Deiany-chan, ale znovu jsem si to přečetla a opravila, so se dalo (nebo spíš našlo xD)
Tak si užijte další díl!
Aneko Hikari :)



Aneko s týmem 7 skákala z větve na větev. Celou cestu přemýšlela o misi, kterou jim Tsunade-sama zadala.

"Takže… Týme 7. Co nejrychleji poběžíte do vesnice našich spojenců z Písečné. Pátý Kazakage Sabaku no Gaara podal zprávu, že na ně postupně útočí jejich nepřátelé ze skryté Mlžné. Budete tam jako výpomoc, dokud se to nevyřeší, nebo dokud vás někdo nevystřídá. Celá operace bude pod vedením Naruta - I když si nemyslím, že je to dobrý nápad - ale nezapomeňte, že není vaší povinností poslouchat Kazakageho. Spadáte pode mě, ne pod něj. Přeci jen jste stále ninjové ze Skryté listové. Takže jestli vás bude komandovat, jednoduše mu řekněte něco v tomhle smyslu," řekla jim Tsunade, která se tvářila, že to umí nazpaměť, ale potají to studovala z papíru, který měla schovaný pod stolem. "Tsunade-sama! Vy jste zase usnula, že jo?! Nestihla jste si nastudovat všechny mise!" zaječela Shizune, ale hned nasadila vystrašený výraz, protože Tsunade po ní hodila zase výraz vražedný.
Naruto se jenom zachechtal. "Nebojte se babčo! Já tu misi zvládnu," řekl a zvedl palec ve znamení, že je to OK.
"A co moji vězni?" zeptala se znenadání Aneko. Z té mise nebyla zrovna nadšená… Rozhodně by se radši vydala na SuperStar, než do Písečné.
"Jistě jste si všimli, že Kakashi s vámi nejde," řekla a rozmáchla se rukou, aby ukázala na celou pracovnu. Teprve teď si všichni všimli, že Kakashi není v pracovně Go-daime Hokage. Aneko se zamračila. "Takže-"
"Ano… Takže Kakashi bude dohlížet na Itachiho i Sasoriho."
Aneko se zamyslela. Neřekla by, že je Kakashi zrovna nejlepší volba… Určitě si sedne někam mezi ty dvě cely a bude si číct tu svoji stupidní knížku. Pak se ale pousmála. Kakashi je určitě nebude nějak strašně mlátit. "Dobrá," řekla nakonec.

"Jo! Konečně poušť!" zaječel nadšeně Naruto, vyskočil z poslední větve, udělal salto ve vzduchu a dramaticky dopadl na písek. "Sweet!" zamumlal si pro sebe a uculil se. Aneko, která to náhodou zaslechla, obrátila oči v sloup a rozběhla se směrem do středu pouště. Naruto, Sakura a Sai se za ní rozběhli, jen Yamato chvíli otálel. "Zatracený děcka! Já už nemám svoje léta! Nemůžou mě takhle uhánět," řekl zničeně a unaveně. Pak se za nima pomalu rozběhnul.
Než konečně dorazili do skryté Písečné vesnice, uběhli tři dny (Naruto a Sakura, kteří jediní z nich všech už někdy byli v písečné, zabloudili v poušti) a teď po třech dnech už stáli před úzkým vchodem do Písečné. Před nimi stanul kapitán hlídky.
"Kdo jste a co chcete v Písečné?" zeptal se chladně. Jejich čelenky se znakem Listové dočista ignoroval.
"Jsme vyslanci z Listové. Já jsem Uzumaki Naruto, tohle je Aneko, Sakura, Sai a kapitán Yamato," oznámil Naruto. "Přišli jsme jako pomoc z Listové našim přátelůpm z Písečné, nebo-li za Gaarou."
Kapitán kývl a pustil je dovnitř.
Když se dostali do sídla Kazakageho, tak je přivítali Kankurou a Temari. "Moc rádi vás zase vidíme"
"Moc se nám stýskalo"
"Jsme rádi, že z Listové poslali zrovn vás"
A různé další pozdravy si předávali. Jenže jenom Sakura, Naruto, Kankurou a Temari. Aneko, Sai a Yamato stáli nervózně opodál. Temari zakašlala, aby na ně upozornila a Sakura drcla do Naruta.
"Jo aha," vzpomněl si Naruto a ukázal na ty tři. "To je moje starší sestra Aneko," řekl a ukázal na ni, "toto je Sai z Root ANBU. Je jako náhrada za Sasukeho," řekl trošku nervózně a pak ukázal na Yamata. "Ten je taky ANBU obvykle zaskakuje za Kakashiho, ale chodíme na hodně misí s obouma, protože Kapitán Yamato - tak se mimochodem jmenuje - má zvláštní schopnost," představil je Naruto, ale víc už neřekl.
Temari a Kankurou jim kývli na pozdrav a pořád se upřeně dívali na Aneko. Nemohli z ní spustit oči. Aneko začala být nervózní. "To je na mě něco divnýho, nebo co?" zamumlala koutkem úst k Yamatovi.
"Jak to mám vědět?!" řekl jí taky potichu.
Aneko do něj drcla. "Ne není na tobě nic divnýho," odpověděl jí konečně na otázku.
Temari se přestala dívat na Aneko a obrátila se zase zpátky k Narutovi. "Jestli jdete za Gaarou, tak teď s ním nemůžete mluvit… Bohužel má teď poradu. Ale přibližně za půl hodiny by měla skončit. Kankurou vás doprovodí do jídelny, určitě jste hladoví a žízniví z té cesty pouští," řekla. "Až porada skončí, dám vám vědět," mrkla na ně a odešla.
"Tak pojďte," řekl zvesela (hladový) Kankurou a zavedl je do jídelny.
Octli se v takové větší místnosti. Uprostřed byl velikánský stůl a na něm bylo hrozně moc jídla.
"Jídlo!" zavýskl Naruto a spolu se Saiem a Kankurem se vrhli ke stolu. Aneko, Sakura a Yamato se k nim po chvilce přidali. Sai si na talíř nandal spousty ryb, Sakura zase zeleninu, Kankurou ode všeho trochu (takže asi přetékající talíř smíchaných jídel), Yamato polévku, Aneko lososa s rýží a Naruto tunu ramenu. "Nehodláš to doufám sníst celý?!" vykulila Aneko oči.
Naruto se na ni nechápavě podíval a začala do sebe jako čunět sunout ramen. Aneko si dala ruku před pusu a zezelenala. "Asi budu blinkat," zamumlala a odběhla od stolu.
"Záchody jsou hned naproti!" zavolal za ní Kankurou a pustil se do své nálože bílkovin, tuků, sacharidů, atd…
Po pár minutách se Aneko vrátila celá bledá. "Stihlas to na záchod?" zeptal se Kankurou aby věděl, jestli má mávnout na uklízečku, nebo dál jíst.
"Jo stihla," zavrčela Aneko a dala se do jídla.
Najednou do jídelny vběhl udýchaný posel. "Kankurou-sama!" volal a utíkal ke Kankurovi, který se smutně a hladově díval na svoji prázdnou misku jídla. Když už byl posel u něj, zvedl hlavu. "Hoří?" zeptal se.
Posel se zarazil a znervózněl. "No… N-ne… tedy nehoří, ale-" začal, ale Kankurou ho přerušil.
"Jestli nehoří, tak mě to nezajímá," zamumlal, ale posel to odmítal vzdát. "Průzkumní jednotky v poušti našli zraněnou dívku," vyhrkl posel ještě dřív, než ho Kankurou stihl zarazit.
Sakura se na něj podívala. "Zraněnou dívku?" zeptala se.
"Ano!" přikývl posel. "Dva shinobi ji vedou do Písečné."
"Mohu ji vyléčit," nabídla se Sakura. Stejně nechtěla být v přítomnosti těch největších baka, alá Kankurou, Naruto, Sai a Yamato. Cítila se sice provinile, že v jejich společnosti nechá Aneko, ale tak co mohla dělat. Stejně je lékařský ninja a toto je její práce.
"Dobrá," přikývl rychle posel a odběhl pryč.
"Tady se teda rozhodně nenudíte," zamumlal závistivě Naruto a díval se za poslem.
"Někdy bych to tu nejradši srovnal se zemí," odpověděl mu na to otrávený Kankurou a okamžitě se chytl za břicho, protože strašně hlasitě zakručelo.
"Sakra Naruto! Musel jsi sníst všechen ramen?" zeptal se ho a kručení neustávalo.
"Já mám taky hlad! Jsem ve vývoji!" začal se bránit Naruto.
"Buďte ticho!" vyštěkla na ně Aneko. "Hádáte se jak malý děcka o lízátko."
Pak vstala a někam odešla.
"Teda ty máš ostrou ségru," díval se za ní Kankurou a pak nahodil nafrněný výraz.
Sakura a Aneko čekali na dva shinobi co měli přinést zraněnou dívku do Písečné, před branami.
Aneko najednou vyjekla. "Vidím je!"
Sakura si rukou zastínila oči a zaostřila. "Máš pravdu, jsou to oni!"
Za pár minut už před nimi stanuli dva shinobi, kteři - každý z jedné strany - přdržovali tu dívku. Když ji Sakura spatřila, vyjekla.
Dívka měla šedé zakrvácené šaty a celé tělo měla obmotané železnými dráty. "To jste jí je nemohli sundat?" zeptala se vyděšeně těch dvou.
"My jsme se o to pokoušeli, ale nešlo to!" odpověděl jí na to jeden z nich.
"Je zvláštní. Ty dráty jsou k ní silně přivázané, ale nedělají jí žádná zranění. Dokonce zjevně ani nejsou zdrojem jejích mrákot. Ta holka je strašidelná! To jste ještě ani neviděli její oči! Jsou démoní! Červené jako krev!" řekl vystrašeně ten druhý.
Ten první jim pak ukázal zvláštní věc, kterou držel ve volné ruce. Sakura a Aneko si všimli, že je to dlouhá kosa. "A tohle je její zbraň. Já si myslím, že to ani není člověk!" řekl.
"Ztichněte! Ta holka je sotva nějaký démon, či nějaké stvoření z podsvětí. Vypadá spíš jako týraná dívka, která tu kosu používá jako svou jedinou zbraň. Oba jste blázni!" okřikla je přísným hlasem Aneko a vzala dívku do náručí. "Ty!" ukázala na chlápka s kosou. "Pojď se mnou. Ta kosa by měla zůstat s ní," přikázala mu. Pak kývla na Sakuru a všichni tři se vydali na operační sál.
Aneko ji položila na široké lehátko a shinobi položil kosu na zem hned vedle. Pak se otočil a odešel. Sakura se vrhla do ošetřování.
"Vypadá to, že ty dráty má jen na krku, rukou a nohou," zamumlala Aneko, zatímco Sakura se snažila zjistit příznak toho, že upadla do mdlob.
"To je divné," zamumlala si pro sebe po tom, co prohlédla celé dívčino tělo.
Aneko zvedla obočí. "Co je divné?"
"Ta holka není zraněná. Spíš to vypadá, že využila všechnu svou chakru. Za chvilku se probudí," řekla jí zmateně.
Aneko obočí opět spustila a zvědavě se podívala na dívku. "Je zvláštní," řekla po nějaké chvíli.
"To jo," přitakala Sakura. Pak dívce sundala šat a přehodila přes ni deku, aby tam neležela nahá. "Půjdu jí to vyprat," řekla a s těmi slovy odešla.
Aneko si sedla na židli v koutě a celou dobu z té dívky nezpustila oči. Po docela krátké době přišla Sakura s dívčinými čistými šaty. Navlékla jí je a sedla si vedle Aneko. "Zatím se neprobrala?" zeptala se jí.
Aneko zavrtěla hlavou. "Ani se nepohnula."
Seděli tam tak snad i hodinu a najednou se dívka zprudka nadechla a zvedla se do sedu. Ruce si dala pod sebe. "Co se to-"
"Ahoj," řekla mile Sakura a přišla k ní.
"Kde to jsem?" zeptala se dívka. Ti Shinobi měli pravdu. Měla červené oči jako krev…
"Jsi ve Skryté Písečné vesnici," řekla jí Sakura a pomohla jí postavit se.
"Jak jsem se sem dostala?" zeptala se vystrašeně.
Aneko se zvedla z židle a pozorně si ji prohlédla. "Našla tě průzkumná hlídka uprostřed pouště…" řekla jí. "Co jsi tam dělala?"
Dívka se podívala na kosu, která ležela vedle postele. "No… já vlastně ani nevím. Nepamatuji si to," šeptla dívka, ale Aneko moc dobře věděla, že lže.
"To je v pořádku," řekla jí Sakura a usmála se na ni. "Neřekneš nám něco o sobě? Kdo jsi, jak se jmenuješ, kolik ti je, odkud pocházíš?"
Dívka na ni upřela své červené oči. Zjevně se jí do toho moc nechtělo.
"Jmenuji se Kei... Je mi šestnáct let a pocházím ze Skryté vodopádové," řekla potichu, ale dál už mlčela.
"Tos nám toho teda holka řekla," zabručela Aneko, ale když spatřila dívčin výraz, laskavě se na ni usmála.

Už byl večer, a Aneko ležela ve své posteli. Už uběhlo několik hodin po tom, co se setkali s Kazakagem. Dostala pokoj dohromady se Sakurou, která už spala. Aneko však usnout nemohla. V mysli se jí stále a stále jako filmy odehrávali ty momenty, kdy jí Itachi i Sasori políbili. Ani na téhle misi je nemohla z hlavy vyhnat a celou dobu ji jen rozptylovali.
Itachimu slíbila, že se rozhodne, ale ona prostě nemůže. Miluje jak Sasoriho, tak Itachiho… Nemůže se rozhodnout jen pro jednoho.
Rozhodnu se pro toho, který mě opravdu miluje… Který by za mě položil i život, pomyslela si, ale v duchu se bála, že by to udělali oba a ona by se nemohla rozhodnout už vůbec…
Oba ti řekli, že tě milujou… Tak proč se chceš rozhodnout takhle?! Zavrčel na ni hlas z jejího nitra.
Co mám dělat? Pomyslela si a z očí jí vytekly slzy. Jen pro jednoho se nerozhodnu nikdy…
Milovat oba není zakázané,
ozval se opět ten hlas. Aneko sebou cukla. Náhodou je to zajímavé a dobrodružné. A když uděláš jen jediný krok špatně… Přijdeš o oba.
Jdi pryč!
Zaječela Aneko na ten hlas a chytla se za hlavu. Já je miluju oba, ale využívat je nehodlám!
Není problém v tom, je milovat oba,
nedal ten hlas pokoj.
Řekla jsem… aby-jsi-šel-PRYČ! Zařvala ve svém nitru Aneko.
Hlas se už neozval…

Po týdnu stráveném ve skryté Písečné je - pro Anečino štěstí - přijel vystřídat Gaiův tým (Lee, Neji, TenTen).
Kei od té doby, co ji vyléčili, nepromluvila ani hlásku. Tedy sem tam něco řekla, ale pokaždé to řekla jen Aneko. Nikomu jinému.
S Narutem a ostatními se domluvili, že Kei odvezou do Konohy, kde ji vyučí být ninjou a zjistí její schopnosti.

"Tak tedy opět sbohem," řekl Gaara a usmál se na Naruta.
"Hezkou cestu!" řekli svorně Temari a Kankurou a zasmáli se.
I Gaiův tým se s nimi rozloučil - Gai a Lee to uknčili svou oblíbenou větou "síla mládí", jejich úchylnym úsměvem a zdviženym palcem - a pak už Tým 7 (a Kei) uháněl co nejrychleji do Konohy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama