close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
RedRose2 právě v prodeji!
*
Následující povídka: Pain of RedRose (od ??. ??. 2013)
*
Nový vzhled stáhnutý z animeandmusic.blog.cz!

RedRose 2. kapitola

13. března 2012 v 15:21 |  RedRose

Mluv, nebo zemři



"Identifikujte se, identifikujte vězně, řekněte, kam je vedete," řekl jim jeden ANBU, který hlídal vchod do věznice.
"Já jsem ANBU Uzumaki Aneko, toto je Jounin Hatake Kakashi. Vězni, které vedeme, jsou Sasori z Červeného písku a Uchiha Itachi. Vedeme je na přání Páté Hokage do cel s nejvyšší ostrahou," podala zprávu Aneko.
ANBU se podíval do zprávy o nejnovějších informacích, které jim před chvílí poslala Shizune. Přikývl a pustil je dál.
Kakashi a Aneko vešli do věznice. Bylo tam šero a sem tam se objevily nějaké zapálené louče. Zjevně se nikdo o světlo nestaral. Nikomu z ANBU to nevadilo, protože byli vycvičení i na život a orientaci ve tmě a vězni světlo nepotřebovali. A i kdyby jo, proč by jim dopřávali komfort… Dorazili až do opancéřované části věznice, ze které a do které dalo dostat pouze přes sice dřevěné, ale různými genjutsu obrněné dveře. U každé plné cely stáli alespoň dva ANBU. Došli k dvěma zadním celám, které byly naproti sobě. Kakashi zašel s Itachim do levé cely a Aneko se Sasorim do té pravé. Nemilosrdně je hodili do té, která byla vybavena pouze nepohodlnou matrací, dřevěným stolem a dřevěnou židlí.
Zavřeli za nimi a zamkli. Aniž by je zavolali, se k celám postavili ANBU.

Pomlácený Sasori se probral a zjistil, že leží na nepohodlné opancéřované zemi. Záda měl pořád zraněná a celé "tělo" ho bolelo. Přemýšlel, co se ostatním stalo. Chtěl si stoupnout, ale nešlo mu to, tak se aspoň doplazil k matraci. Unaveně se na ní vyškrábal a zavřel oči. Litoval, že vůbec někam šel s Itachiho týmem.
Už skoro usnul, když v tom do cely někdo přišel. znuděně otevřel oči a spatřil před sebou tu otravnou holku, která ho porazila.
"Co chceš?" zabrblal.
Aneko se na něj nemilosrdně ušklíbla. "Jdu tě vzít na výslech," řekla a došla k němu. Vzala jeho ruku a dala si ji kolem krku. Pomohla mu vstát a podpírala ho, aby vůbec došli do nějaké místnosti, která byla také pancéřovaná. Byla tam židle a před ní stál ANBU s bílo-červenou maskou kočky. Ve stěně bylo zabudované sklo, aby se do místnosti mohli dívat z druhé místnosti, která sloužila právě jenom k tomu pozorování. Aneko položila Sasoriho na jedinou židli, která byla uprostřed místnosti a šla do druhé místnosti ke sklu, aby výslech pozorovala. Vedle ní byla za sklem ještě nějaká ženská, která v ruce držela papír a tužku, aby mohla informace které jim Sasori dá (jestli vůbec nějaké podá) zapsat.
"Kdo jsou Akatsuki?" zeptal se nemilosrdně ANBU, který stál před Sasorim.
Sasori mlčel. ANBU mu dal pěstí a Aneko sebou trhla. Moc dobře věděla, jak rány od kohokoli z ANBU bolí.
"Kdo jsou Akatsuki?!" zeptal se znova.
Nic… Sasori mlčel.
ANBU se naštval a dal mu pěstí do břicha. Sasorimu z pusy vystříkla krev.
"Eto…" zamumlal Sasori.
"Co jsi to říkal?" zeptal se nemilosrdně ANBU.
"Eto… Akatsuki je organizace, která sbírá ocasé démony," zamumlal Sasori, neboť věděl, že to není žádné tajemství.
ANBU se zamračil. "To vím! Já chci, abys mi řekl vše, co víš o členech této organizace!" zaječel na něj.
Aneko toho už měla dost. Vtrhla do místnosti. "Už dost!" řekla přísně. ANBU se na ni podíval a nesouhlasně přikývl. Nejradši by tomu chlápkovi dal nakládačku.
"Je zraněný. Nemůže mluvit. Až ho vyléčím, tak ho můžete opět vyslýchat!" řekla hlasitě a došla k Sasorimu. Ten sotva držel víčka otevřená. Skrčila se k němu a on jí dal ruku kolem ramen. S její pomocí vstal a odešli z místnosti. Šli chvíli chodbou, dokud nedošli k jeho cele. Aneko ho tam překvapivě mile položila na matraci a někam odešla. Pak přišla znova. V ruce měla tunu obvazů, nějaké masti, vodičky a přikrývku (nebyla zrovna moc teplá). Došla až k němu a skrčila se. Peřinu položila vedle matrace. Pak opatrně začala hledat Sasoriho zranění. Nejdříve rukou přešla k jeho zádům a začala je ohmatávat. Sasori vydal němý výkřik, když silně stiskla jeho ránu. Aneko se ani neomluvila. Bylo jí to jedno. Vyhrnula mu tričko a trošku se zamračila nad tím, že jí Sasori ani neodporoval. Obvykle chlapům vadí, když jim holka začne vyhrnovat tričko. Navíc ženská, co ho před chvílí málem zabila. Podívala se na ránu a pak na mastičky. Potřebovala nějakou vybrat podle druhu rány. Po chvilce rozhodování vytáhla tmavě červenou mast a otevřela jí. Začala ránu tou mastí mazat a Sasori sem tam zasyčel bolestí. Rána se začala rychle zacelovat. Nakonec po ní nezbyla ani stopa. Pak začala zkoumat zbytek těla. Nebo tedy zkoumala místa, kde věděla, že ho zasáhli. Podívala se mu na břicho a spatřila tam jednu nepěknou modřinu. Vzala tedy tentokrát mast černou a namazala ji na modřinu. Ta hned zmizela. Pak prohledala jeho ruce a s překvapením zjistila, že jsou pořezané. Netušila, jak si je pořezal… Ona mu je nepořezala a ani ten muž co ho vyslýchal. Nechtěla mu ovšem vyléčit všechny rány, proto vzala obvazy a ruce mu obvázala. Sasori vypadal už o mnoho lépe, ale stále byl pobledlý. Zjevně měl i hlad. Měl štěstí, že za chvíli se podával oběd… Teda ne, že by to bylo nějaké extra jídlo, ale aspoň něco.
Aneko vzala deku, kterou položila vedle matrace, když přišla a přehodila ji přes něj. Sasori se na ní jen mlčky díval. Aneko pak sebrala mastičky, vodičky, atd… a odešla pryč.
Sasori ze za ní ještě nějakou chvíli díval… Nemohl tvrdit, že se k němu nechová tvrdě… Ale zase byla hezká… Pak zavřel oči a usnul.

"Oběd," zamumlala Aneko spícímu Sasorimu do ucha. Nejdřív se jí nechtělo ho budit, když usnul, ale aby se pořádně najedl, tak by bylo asi lepší, aby hned teď… Aneko totiž přemluvila kuchaře, aby uvařili něco lepšího, protože je Sasori docela dost zraněný a aby ho mohli opět vyslýchat, tak se musel zotavit. Kuchaři tedy udělali ramen (malou porci, ale aspoň lepší, než červivý chleba).
Sasori sebou trhl a myslel, že ho přišli odtáhnout do té hrozné místnosti, aby ho vyslýchali a mlátili, tak se ohnal rukou, ale do té ho hned chytila křeč, takže než s ní trefil Aneko, stáhl jí bolestí zpět.
"Řekla jsem oběd, ne výslech," řekla naštvaně Aneko.
Sasori se hned cítil provinile. "Promiň." řekl kajícně.
Aneko překvapilo, že je na ní tak milý. "Co?" zeptala se překvapeně, než se stihla chytit za pusu.
Sasori se ušklíbl. "Opakovat to nebudu," řekl.
Aneko přikývla a postavila na dřevěný stůl, který byl vedle postele tác s obědem. Byla tam nějaká polévka, která nevypadala zrovna jedle, ale ramen vypadal chutně. Sasorimu hned hladem zakručel žaludek.
Aneko se zahihňala a otočila se na odchod. Sasori věděl, že ve vězení tak dobré jídla nevaří, takže věděl, že to nejspíš nařídila ta červenovlasá dívka. "Díky," zamumlal. Zjevně se mu do toho moc nechtělo, ale tak co měl dělat…
Aneko se na něj opět překvapeně podívala. Pak se usmála. "Je zač," řekla s humorem v hlase a odešla.
Jakmile za sebou zavřela dveře, Sasovi se jejím směrem zaškaredil. Vstal z postele a sedl si na dřevěnou židli. Nebyla moc příjemná, ale on se jen věnoval jídlu, takže to nevnímal. Okamžitě se vrhl na polévku, kterou okamžitě vyplivl do misky zpátky, protože byla nechutná. Chtěl to tedy zajíst ramenem, takže se na něj vrhl skoro stejně, jako to dělává Naruto. Ramen byl náhodou moc dobrý. Jakmile Sasori dojedl, vrátil se do postele a zadíval se na strop. Přemýšlel, jestli ho ostatní z Akatsuki hledají, a jestli Konoha zajala i někoho jiného, kromě něj…
Řekl si, že až opět přijde ta Jinchuuriki, zeptá se jí.
Jenže ona celý den nepřicházela, protože se věnovala Itachimu, který byl ve cele naproti.

Itachimu trvalo déle než Sasorimu, než se probral. Nejspíš mu Naruto a Kakashi dali pěknou nakládačku. Když se probral, zjistil, že leží na nepohodlné matraci a vedle něj sedí červenovlasá dívka… Ta druhá Jinchuuriki, neboli také Narutova sestra Aneko. Zjevně se zcela věnovala ohmatáváním Itachiho těla a ten jaksi nepochopil, co to dělá, takže jeho mysl zašla k nejhoršímu a chytl jí silně za ruku, až dívka vyjekla. "Pusť! To bolí!" zavrčela na něj. Teprve teď si Itachi všiml, že vedle Aneko jsou obvazy a masti. "Eh… promiň… Myslel jsem, že se mě snažíš otrávit, či tak něco," zamumlal.
Aneko se na něj naštvaně zadívala. Pak stiskla bolestně vyhlížející ránu na Itachiho rameni a ten vyjekl. "Jau! Co to děláš?!"
"Promiň. Měla jsem pocit, že se ta ruka zvedala, aby mě uškrtila," řekla ironicky Aneko a ránu pustila.
Itachi se naštval. "Vždyť jsem se ti omluvil."
"Hmmm," zamumlala a ránu na rameni mu začala obmazávat mastí. Když Itachi spal, tak nějak obdivně hleděla na jeho tělo - samej sval (to se u kluků z Konohy jen tak nevidí xD), ale teď už si dávala pozor na svůj výraz. Poslední rány mu jen obvázala, jako to udělala u Sasoriho, aby nebyl celý vyléčený, a také ho přikryla. Pak sebrala všechny masti a obvazy a odešla. Itachi se za ní obdivně díval. Teprve pak si všiml, že na dřevěném stole je tác s jídlem, na němž je to samé co dostal Sasori. Itachimu hned zasvítili oči a za vteřinu byl všechen ramen z tácu v Itachiho trávicí soustavě. Jen polévky se ani nedotkl, protože moc chutně nevypadala a odmítal riskovat.

Asi tak hodinu po obědě do cely přišla Aneko. Itachi seděl na matraci a zjevně přemýšlel. "Zajali jste jen mě?" zeptal se z nenadání. Aneko sebou trhla a neodpověděla. Itachiho to naštvalo. "Hej! Ptal jsem se na něco!"
"Ne," zamumlala skoro neslyšitelně Aneko a došla k němu. Itachi se díval, jak se k němu přibližuje. "A koho?" zeptal se znova…chladně.
Aneko se ho snažila ignorovat a shýbla se k němu. Chytla ho silně za zápěstí až Itachi zasyčel. Ale chtěl odpovědi. "Já znám postupy. Teď se ze mě budete snažit vymlátit informace… A já je poskytnu, ale ty my také musíš nějaké poskytnout."
Aneko zamrkala. "Nebo co?"
"Nebo vám žádné informace nedám," řekl Itachi a věděl, že je to tak trošku hloupé.
Aneko se zahihňala. "Nemáš toho zrovna moc na nabídku. Ale budiž…" zamumlala. Itachi se na ní vítězoslavně podíval, jenže Aneko stiskla jeho zápěstí ještě víc a donutila ho zvednout se. "Zajali jsme ještě toho loutkaře Sasoriho," řekla tvrdě a vedla ho z cely. Itachi se zamračil.
"No jasně… Stejně bych tomu hajzlíkovi nic jinýho nepřál," řekl si potichu, ale Aneko to slyšela.
A sobě to přeješ?" zeptala se zprvu docela lhostejně, ale pak na něj upřela svůj pohled. Itachi polkl.
"Není úspěchu bez obětí," řekl chytře a tím ukončil debatu. Aneko se na něj letmo pobaveně podívala a Itali to postřehl, ale nedal na sobě nic znát. To už byli ve vysléchací cele. Aneko dovedla Itachiho k židli a pobídla ho, aby se sedl. Pak zmizela za sklem. Mezi tím tam dorazil ANBU, tentokrát jiný. Přišel až k Itachimu.
"Co víš o členech Akatsuki?" zařval mu do ucha.
Itachi se odtáhl, co nejvíc mu to židle dovolovala. "Nemusíš tak křičet. Jsem půl metru od tebe," zavrčel.
Aneko se za sklem zahihňala, ale ANBU dal Itachimu pěstí za drzost.
Itachi se na něj naštvaně podíval. "Členů je dohromady deset," řekl Itachi, ale nic víc už neřekl.
ANBU se zakabonil. "No nekecej! Víš, že to bych ani nevěděl?!" zavrčel na něj s ironií v hlase.
Itachi kývl hlavou. "Já bych řekl, že jste to ani nevěděl," pověděl mu upřímně a ušklíbl se. Aneko se za sklem snažila, aby nevyprskla smíchy. Itachi jí letmo pozoroval. Líbilo se mu, jak ji rozesmívá.
ANBU už se tak naštval, že kopl do židle na níž Itachi seděl a ta se převrhla. Už mu chtěl dát silný kopanec, ale do místnosti vtrhla Aneko a toho ANBU chlápka zastavila. Itachi se mezi tím postavil a setřel si pramínek krve, který mu stékal po bradě. ANBU odešel nafrněně pryč a Aneko chytla itachiho za zápěstí. Už ne tak silně jako prvně. Pořád se tak trochu třásla smíchy.
"Já tě nechápu," řekla Aneko, když šli chodbou do Itachiho cely. "Mlátí tě a ty jenom žertuješ."
Itachi se na ní usmál. "Nemám rád násilí, tak jsem se za celej svůj život naučil vycházet z konfliktů žertem," odpověděl jí. Vlastně na ní chtěl udělat dojem, ale to jí opravdu do očí říct nemohl.
Aneko se naposledy zahihňala a už byli u cely. Aneko jednou rukou otevřela dveře a pustila Itachiho zápěstí. Ten poslušně (a komicky zároveň) napochodoval dovnitř. Aneko už to nevydržela a vyprskla smíchy. Itachi se na ní usmál a sedl si na matraci. Aneko celá červená od smíchu mu kývla na rozloučenou a odešla pryč.
Už byl večer, takže si Itachi lehl a přikryl se přikrývkou, kterou mu Aneko přinesla, když ho léčila.
Zavřel oči a v té temnotě se mu před očima vyskytl obraz Aneko. Smála se a vypadala jednoduše hezky. Když usnul, zdálo se mu i o ní …
Sasorimu se té noci zdálo to samé a jelikož už spal, když Aneko odvedla Itachiho do cely, ani si nevšiml, že se za nim stavila podívat. No tak aspoň se mu o ní zdálo.

Dne 13. března 2012 editovala Deiana-chan: Tak to je zatím vše :) Doufám, že jste nenašli moc (o tam pochybuju) chyb, protože zaprvé jsem líná to kontrolovat a zadruhé se do toho vždycky tak začtu, že najdu jenom ty obrovitánský. XD
Těšte se na další n_,n
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama